94 C 83/2025-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 26. 2. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 879 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ve výši 20 000 Kč ze dne 14. 6. 2024.2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.3. Dne 14. 6. 2024 uzavřela žalovaná prostřednictvím webového rozhraní s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč (úvěrová smlouva). Totožnost žalované byla prokázána ověřovací platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované. Úvěr jí byl poskytnut dne 14. 6. 2024 (opis výpisu proplacení).4. Před uzavření smlouvy žalovaná měla sdělit žalobkyni, že její měsíční příjem je 33 000 Kč a splácí již 4 000 Kč na jiné dluhy. Ani příjem ani splátky nedokládala žádnými doklady, o svých výdajích mlčela. Uváděla sice příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 90 000 Kč měsíčně, ty však s její úvěruschopností nijak nesouvisí. Žalobkyně lustrovala žalovanou v dostupných databázích s pozitivními výsledky a tak rozhodla o její úvěruschopnosti (karta klienta).5. Žalovaná zaplatila toliko 1 Kč dne 15. 7. 2024 a 1 Kč dne 14. 8. 2024, její konečný dluh činí podle výpisu čerpání, splátek a úhrad celkem 30 879 Kč s příslušenstvím.6. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dluhu dne 21. 10. 2024 a 6. 12. 2024 (výzvy, podací archy). Žalobkyně pak žalovanou vyzvala k zaplacení jejího dluhu také dne 17. 1. 2025 před podáním žaloby (výzva, podací arch).7. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:8. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).9. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Žalobkyně však příjmy ani výdaje žalované nijak neprověřovala. Žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalované, které sice nebyly úplně nízké, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalované. Pokud žalobkyně tvrdila, že se při posuzování úvěruschopnosti řídila interním výpočtem, opomněla, že do tohoto výpočtu nezahrnula relevantní ověřené informace. Ze zjištěných údajů nebylo možné učinit absolutně žádné závěry, když žalobkyně nežádala podložení tvrzení žalované o příjmech a výdajích doklady. Na okraj lze poznamenat, že výpočet obsahuje zjevné logické chyby, když počítá s výdaji domácnosti ve výši pouze jednoho životního minima a současně započítává příjem jiného člena domácnosti ve výši 90 000 Kč.10. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byla žalovaná úvěruschopná, o tom, jaké jsou její reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku), je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).11. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 20 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila částku 2 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalované tak pouze částku přiznanou částku 19 998 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.12. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaná není povinna vrátit ihned, ale až v době přiměřené jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalované na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).13. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 10 881 Kč včetně příslušenství (úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.14. Výrokem III. přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně má žalobkyně nárok na náhradu 20,8 % nákladů, které jí vznikly. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastupování za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 2 100 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 700 Kč, § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč a soudním poplatkem ve výši 1 236 Kč, tj. celkem 4 140 Kč. Žalobkyni však náleží toliko 20,8 % z 4 140 Kč, tj. 861,12 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud výrokem III. zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).