119 C 184/2025-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 25 464,13 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel se žalovaným dne 28. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytl mu úvěrový rámec až do 56 400 Kč, žalovaný čerpal dne 28. 8. 2024 částku 11 500 Kč, ale v plné výši úvěr nevrátil. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 503,21 Kč a smluvní pokuty ve výši 232,07 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil částku 3.425 Kč (30 splátek po 114,50 Kč).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud k projednání věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil a žalovaný se bez omluvy nedostavil. U jednání soud z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného ze žalovaným sdělených údajů a předloženého výpisu z účtu. Žalovaný uvedl, že žije s dvěma dalšími osobami s vlastními příjmy a jeho příjem je 21 000 Kč měsíčně. Žalobce počítal s výdaji ve výši životního minima, aniž by zkoumal jejich reálnou výši. Žalovaný předložil žalobce bankovní výpis prokazující jeho měsíční příjem ve výši 67 798 Kč, žalobce dle předložených důkazů neprovedl žádné kroky k vysvětlení nesouladu s tvrzeným příjmem. Nahlédnutím do tohoto výpisu soud zjistil, že příjem žalovaného zhruba mohl odpovídat tvrzenému průměru, žalovaný dostával vysoké částky od jiných fyzických osob (až 100 000 Kč) bez uvedení poznámek pro příjemce (výjimečně „polovina je má, když vyhraješ“, anebo „půjčka dle požadavku“), především však jeho účet vykazuje množství plateb sázkovým společnostem.5. Dne 28. 8. 2024 podepsal žalovaný elektronicky smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal zaplatit žalobci poskytnutou částku spolu s poplatky, úrokem a případnými sankčními nároky žalobce (smlouva, autorizace ověření totožnosti žalovaného). Žalovaný obdržel dne 28. 8. 2024 částku 11 500 Kč na svůj účet (výpis žalobce, sdělení , právnická osoba, .).6. Žalobce žalovaného vyzýval před podáním žaloby k zaplacení jeho dluhu (email ze dne 28. 5. 2025, výzva ze dne 21. 5. 2025, podací lístek).7. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:8. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).9. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).10. Ověřování úvěruschopnosti v projednávaném případě považuje soud za zcela nedostatečné. Doloží-li žadatel o úvěr toliko výpis z běžného účtu, z něhož vyplývá jeho nehospodárné zacházení s finančními prostředky a nejasný původ příjmů, měl by věřitel zkoumat právní tituly příchozích prostředků, a především reálné výdaje na základní životní potřeby žalovaného. Z výpisu z účtu navíc vyplynulo, že projednávaný úvěr není první a jedinou aktuální půjčkou či úvěrem žalovaného, žalobce se měl v takovém případě doptat na počet a výši aktuálních dluhů žalovaného. Jestliže tedy žalobce nezkoumal osobní poměry, dluhy, výdaje a právní titul příjmů žalovaného, nedostál své zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.11. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku), je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému ve výši 11 500 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 3.435 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 8 065 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.13. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).14. Výrokem II. a III. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny, příslušenství (úroků, úroků z prodlení) a smluvní pokuty, na které žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměl nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.15. Výrokem IV. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, ale žádné náklady řízení mu nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).16. Výrok V. pak vychází z položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, když platební rozkaz nemohl být vydán.