19 C 258/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 19.569 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 5. 2024, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, ) a podle které od předchůdce žalobce obdržela částku ve výši 13.500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr zpět, nicméně se dostala do prodlení se splněním této povinnosti. Předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se po žalované domáhal vrácení zaplacené jistiny úvěru 13.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5.669,55 Kč a úroku 399,45 Kč.2. Podáním ze dne 8. 1. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 6.069 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.069 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení, a to s odůvodněním, že nadále žádá pouze zaplacení poskytnuté jistiny včetně zákonných úroků z prodlení. Soud proto v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil výrokem I. tohoto rozsudku.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili (žalobce vyjádřil souhlas v návrhu, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila) a zároveň lze ve věci rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobce (, Anonymizováno, ) uzavřel s žalovanou dne 10. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím internetových stránek provozovaných předchůdcem žalobce (prokázáno smlouvou). Předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 13.500 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala vrátit úvěr zpět nejpozději do 9. 6. 2024 spolu s příslušným úrokem a poplatky. Smluvní úrok za poskytnutí úvěru činil 36 % ročně a RPSN činila 9.055,69 %. Žalovaná neuhradila úvěr zpět řádně a včas a dostala se do prodlení se splněním povinnosti.6. Před uzavřením smlouvy se měl předchůdce žalobce zabývat úvěruschopností žalované tak, že měl nahlédnout do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Výpisy z těchto databází však žalobce soudu nedoložil ani neuvedl, jaké konkrétní informace předchůdce žalobce z těchto databází zjistil. Žalobce dále uvedl, že předchůdce žalobce vycházel z doložitelných příjmů a výdajů žalované. Žalobce soudu předložil vyplněný formulář o úvěruschopnosti žalované, dle kterého měla žalovaná v rozhodném období disponovat příjmem ve výši 30.387 Kč a její měsíční výdaje měly dosahovat 5.000 Kč (skládající se z měsíční splátky nebankovních úvěrů 2.200 Kč a nákladů na bydlení 2.800 Kč).7. Dne 25. 6. 2025 postoupil předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení včetně příloh). Žalobce tuto skutečnost oznámil žalované dne 16. 7. 2025 a zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvou včetně podacího lístku). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalované odeslány dne 21. 7. 2025. Žalovaná i přes výzvu dluh neuhradila, a to ani částečně.8. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.14. Ačkoliv žalobce ve svém doplnění žaloby uvedl, že se předchůdce žalobce zabýval úvěruschopností žalované, z tvrzení žalobce není zřejmé, jaké informace a doklady předchůdce žalobce od žalované požadoval, jaké doklady skutečně získal a jak vyhodnotil skutečnosti uvedené v takových dokladech. Žalobce soudu předložil pouze vyplněný formulář, dle kterého činily v období před poskytnutím úvěru příjmy žalované 30.387 Kč a výdaje 5.000 Kč. Tyto údaje však žalobce dále soudu nedoložil ani neuvedl, zda předchůdce žalobce ověřoval údaje získané od žalované nahlédnutím do pracovní smlouvy, potvrzením od zaměstnavatele žalované, nahlédnutím od výpisů z účtu žalované atd. Žalobce dále nedoložil ani ověření výše výdajů, která se zdá s přihlédnutím k místě a době poskytování úvěru nepřiměřeně nízká k pokrytí všech měsíčních výdajů žalované. Téměř polovinu tvrzených výdajů měla navíc představovat měsíční splátka nebankovních úvěrů, které žalovaná obdržela ještě před podáním žádosti o úvěru od předchůdce žalobce.15. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované dostatečně. Ačkoliv žalobce soudu předložil vyplněný formulář ohledně poměrů žalované, uvedená tvrzení žádným způsobem nedoložil a ani neuvedl, jak předchůdce žalobce vyhodnotil tato tvrzení. Není především zřejmé, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce ověřoval výdajové poměry žalované, když žalovaná jako své výdaje označila pouze náklady na bydlení ve výši 2.800 Kč a měsíční splátky předchozích nebankovních úvěrů ve výši 2.200 Kč. Dále není zřejmé, zda a případně jakých způsobem předchůdce žalobce vyhodnotil otázku, zda bude žalovaná schopna splácet předchozí poskytnuté úvěry a nový úvěr současně; vyřešení této otázky je přitom v rámci posuzování úvěruschopnosti dlužníka klíčové, když právě tato povinnost věřitele má zabránit předlužení dlužníka.16. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jeho předchůdce dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované, a dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel. Pokud tedy následně předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú.), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost nam