31 C 132/2025-17 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 850 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet žalovaného č. účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného , Anonymizováno, , téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, tj. s částkou 4 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal splácet dlužnou částku každý měsíc, a to vždy nejpozději ke 31. dni v měsíci, spolu s úrokem za uplynulé období. Jistinu úvěru měl možnost žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal s placením úvěru do prodlení, žalobkyni neuhradil na dluh ničeho. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 15 850 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč a dále zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky za období od 4. 2. 2025 do 8. 8. 2025 v kapitalizované výši 1 850 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím webové stránky žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému téhož dne poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet za podmínek ve smlouvě uvedených. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a zasláním potvrzovací platby z bankovního účtu žalovaného. Dle potvrzení o provedené platbě byla žalovanému dne , datum, poskytnuta na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč.6. Žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy předložil výpisy ze spořícího účtu č. , IBAN, za období od června 2024 do konce září 2024. Z uvedených výpisů bylo zjištěno, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu ve výši cca 12 570 Kč měsíčně a dalšího příjmu ve výši 10 230 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný se v uvedeném období masivně zadlužoval. V červnu 2024 si půjčil 27 799 Kč, v červenci 2024 si půjčil 381 157 Kč, v srpnu 2024 si půjčil 12 800 Kč a v září 2024 si půjčil dalších 24 000 Kč.7. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 31. 1. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 652,99 Kč vyzván i prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2025 zaslané mu doporučeně.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).15. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně ověřovala příjmy i výdaje žalovaného z výpisu z účtu. V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. Nicméně soud má za to, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost údaje získané z výpisu z účtu žalovaného též podrobit zkoumání a následně je racionálně, resp. kriticky vyhodnotit. Z výpisů z účtu za období od června 2024 do konce září 2024 je zřejmé, že se žalovaný výrazným způsobem začal zadlužovat, za uvedené období si půjčil celkem 445 756 Kč, nicméně již z výpisů nevyplynulo, že by své závazky také splácel. To vše při zjištěném příjmu cca 22 800 Kč měsíčně. Dle názoru soudu žalobkyně zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když bez dalšího žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, přitom bylo zcela zřejmé, že dochází k masivnímu zadlužování žalovaného v částkách násobně převyšujících jeho měsíční příjmy a že žalovaný své závazky nesplácí.16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, protože nepodrobila údaje zjištěné z jeho výpisů z účtu racionální kritice, když mu za daných podmínek poskytla mu úvěr. Uzavřená smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru č. , hodnota, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp