31 C 3/2026-16 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ji částku ve výši 36 890,22 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 463,07 od 29. 5. 2023 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci částku 427,15 Kč z titulu smluvní pokuty, to vše z důvodu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky dálkovým způsobem, přičemž částka 17 000 Kč má být jistinou úvěru, částka 18 860,95 kč představuje smluvní úroky, částka 338,30 Kč je poplatkem za vyplacení úvěru, částka 98,82 Kč je poplatkem za službu Klidné spaní, částka 165 Kč je poplatkem za službu Presto a částka 427,15 Kč smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z jistiny za dobu od 27. 3. 2025 do 25. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.5. Dne , datum, byla vyhotovena listina označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , v níž je uvedeno, že se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi úvěr až do výše 31 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni peněžní částku spolu s úroky z úvěru ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny, s částkou ve výši 98,82 Kč jako poplatek za službu Klidné spaní a částkou ve výši 165 Kč jako poplatek za službu Presto. Částka 17 000 Kč měla být žalobkyni vrácena ve splátkách do 26. 6. 2026. Dle předpisu denních splátek za období od 25. 2. 2025 do 26. 6. 2026 činila výše předepsané denní splátky 165,05 Kč. Dle článku VIII, bodu 1 smlouvy, ocitne-li se klient v prodlení, má věřitel vůči klientovi mimo jiné nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, až do zaplacení.6. V listině označené jako Autorizace ověření totožnosti je uvedeno datum , datum, a údaj, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu. Protiúčet: , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 4. 2. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je , Jméno žalovaného, a že mu na tento účet byla dne 24, 2, 2025 poukázána částka 17 000 Kč pod VS , var. symbol, .7. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že ke dni 24. 2. 2024 byl proveden výpočet úvěruschopnosti žalovaného, který uvedl, že celkový počet členů ve společné domácnosti s příjmem činí 2, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 10 650 Kč, další nezbytné výdaje činí 5 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje činí 1 000 Kč, ověřený měsíční příjem žalovaného činí 27 940 Kč a vypočítané minimální výdaje jsou 16 055 Kč. Z této listiny (ani z jiného důkazu) však není zřejmé, z jakých konkrétních informací a dokladů žalobkyně vycházela ve svém zjištění o výši ověřeného čistého příjmu žalovaného ve výši 27 940 Kč – tedy z jakých zdrojů takový příjem žalobkyně ověřila. Žalobkyně sice předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období od 8. 11. 2024 do 23. 1. 2025, nicméně jedná se pouze o příjmové položky za uvedené období a není u nich nic uvedeno, nelze zjistit, co je zdrojem té které příjmové položky. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná neověřila řádně příjmy žalovaného a žádným způsobem neověřovala jeho výdaje, což se projevuje již v jí zvolené terminologii „vypočítané minimální výdaje“ – viz a contrario slovo „ověřené“ u „Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu“.8. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2025 vyzván k úhradě dluhu, předžalobní upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 10. 10. 2025.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).16. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že zjišťovala příjmy žalovaného, nicméně není zřejmé, z jakých podkladů vycházela, protože z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . nevyplývá, že by cokoli žalovaný žalobkyni předložil. Žalobkyně zjišťovala příjmové transakce žalovaného, nicméně nijak nezjišťovala nadto neověřovala výdaje žalovaného, vycházela p