37 C 53/2026-24 – Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se dále žalobou domáhala zaplacení částky 13 174,70 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Předmětné pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru 16 000 Kč uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti ani auto, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, nemá žádné výdaje, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru měli účastníci uzavřít smlouvu č. , hodnota, , na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované vyplacena dne 18. 10. 2022, jak se podává z přehledu úvěru. Z tohoto přehledu je dále zřejmé, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 5 345 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, jak se z této smlouvy ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a s potvrzením o zaplacení úplaty, podává. Postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila přípisem ze dne 21. 10. 2024, jak se z něho a poštovního podacího lístku podává.4. Soud dále zjistil, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru 20 000 Kč uvedl, že bydlí v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti ani auto, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, jeho měsíční výdaje mimo splátek úvěru ve výši 2 158 Kč činí 1 500 Kč, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru měli účastníci uzavřít smlouvu č. , hodnota, , na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč, jak se z této smlouvy podává, která byla žalované vyplacena dne 17. 1. 2023, jak se podává z přehledu úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, jak se z této smlouvy ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a s potvrzením o zaplacení úplaty, podává. Postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila přípisem ze dne 21. 10. 2024, jak se z něho a poštovního podacího lístku podává. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na své dluhy ničeho dalšího neuhradil, jak se z výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem podává.5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).12. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného mimo jiné, že nemá žádné výdaje, resp. že jeho měsíční výdaje činí pouze 1 500 Kč, přestože bydlí v nájmu. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit platit předpokládané splátky.13. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Předchůdkyně žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu, zvláště když tvrzená výše nákladů na živobytí 1 500 Kč měsíčně se jeví jako nereálně nízká.14. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto