43 C 194/2025-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 143,60 Kč s kapitalizovaným úrokem 970,98 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 905,82 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 143,60 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 143,60 Kč od 30.7.2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 28.6.2024. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 12 000 Kč. Žalobce se dále po žalovaném domáhal zaplacení částky 26 378,16 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 163,63 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 824,83 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 26 378,16 Kč od 30.7.2014 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 378,16 Kč od 30.7.2014 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 7.4.2024. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil 71 206 Kč. Žalobce nabyl pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 7.7.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách 114 506 Kč (smlouva o úvěru). V zákaznické kartě ze dne 7.7.2022 sepsané zástupcem , právnická osoba, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, k druhu bydlení bylo uvedeno, že je vlastník, zdrojem příjmu je plný úvazek, pracuje jako zedník, k měsíčním příjmům a výdajům bylo uvedeno, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem 22 648 Kč, interní splátky 3 796 Kč a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bylo uvedeno, že k ověření příjmu byly doloženy výplatní pásky (zákaznická karta). Žalovaný na uvedený úvěr uhradil 71 206 Kč (tabulka umoření). Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 28.3.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 15 měsíčních splátkách 38 936 Kč (smlouva o úvěru). V zákaznické kartě ze dne 28.3.2023 sepsané zástupcem , právnická osoba, a.s. bylo uvedeno, že bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, k druhu bydlení bylo uvedeno, že je vlastník, zdrojem příjmu je plný úvazek, pracuje jako zedník, k měsíčním příjmům a výdajům bylo uvedeno, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem 21 944 Kč, interní splátky 5 453 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, bylo uvedeno, že k ověření příjmu byly doloženy výpisy z bankovního účtu (zákaznická karta). Žalovaný na uvedený úvěr uhradil 12 000 Kč (tabulka umoření). , právnická osoba, postoupil smlouvou ze dne 29.7.2024 pohledávky za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 16.4.2025, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť ohledně výdajů žalovaného vycházel v obou případech pouze z odhadovaných a nijak nedoložených výdajů tvrzených žalovaným. Protože poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, jsou uzavřené smlouvy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).8. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 8 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 20 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 28.3.2023 a úhradou žalovaného na tento úvěr ve výši 12 000 Kč; jistinu dle smlouvy o úvěru ze dne 7.2.2022 již žalovaný uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8 000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšnější, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.