62 C 125/2025-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 domáhala zaplacení 11.783,72 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 13. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru s limitem ve výši 43.400 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 10. 2024 částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpanou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatkem „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatkem „Informační SMS servis“ ve výši 17,28 Kč, poplatkem „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč, smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 13. 10. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním formou úvěrového limitu ve výši 43.400 Kč. Žalobkyně poskytla převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 13. 10. 2024 částku 5.000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Mezi účastníky byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek „Presto“ za expresní vyplacení každého jednotlivého úvěru ve výši 165 Kč, poplatek „Informační SMS servis“ za upozornění na blížící se splátku úvěru ve výši 0,96 Kč denně a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu.5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že v domácnosti žije společně s dalšími dvěma nepracujícími osobami a má jeden zdroj příjmu. Žalovaný dále uvedl, že má příjem ve výši 40.000 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , právnická osoba, Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 20.000 Kč, další nezbytné výdaje činí 3.000 Kč a nezbytné výdaje činí 3.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Příjmy byly ověřeny výpisem z bankovního účtu, který obsahoval příjmové transakce; ověřen byl čistý měsíční příjem 41.822 Kč.6. Přípisem ze dne 11. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši 12.203,72 Kč; současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění nároku u soudu.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.15. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu. Na základě výpisu z bankovního účtu byl ověřen příjem žalovaného 41.822 Kč. Žalobkyně nezkoumala zdroj příjmů, který vzhledem ke struktuře mohl být z jiných úvěrů či sázek. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného postupovala žalobkyně zcela neuváženě. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec, žalobkyně nevyžádala jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalovaného stran výdajů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla přístup k bankovnímu účtu žalovaného, bylo jistě v jejích možnostech ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, žalobkyně však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalovaného nepodnikla a výši výdajů určila pouze odhadem.16. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).17. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 5.000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5.000 Kč.18. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6.374,68 Kč, poplatku „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč, poplatku „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku „Informační SMS servis“ ve výši 17,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 61,41 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.19. Soud žalobkyni nepřiznal právo na úhradu úroku z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení dosud nedostal. Mezi ú