Městský soud v Brně 72 C 52/2026-23 – Náklady řízení

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 7. 9. 2024 poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu neurčitou za úrok 40 % měsíčně. Žalovaný úvěr nevrátil. Žalobkyně úvěr ke dni 10. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 9. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s úrokem 40 % měsíčně. RPSN odpovídalo 5523,67 %. Žalovaný se zavázal kromě vrácení úvěru zaplatit účelně vynaložené náklady vzniknuvší v souvislosti s prodlením a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž by byl v prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kopie dokladu, VOP).6. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč dne 7. 9. 2024 (zjištěno z potvrzení o provedené platbě).7. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě, je zaměstnaný, jeho příjmy činí 25 524 Kč a výdaje 6 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici přehled transakcí s vyznačenými příjmy žalovaného (zjištěno ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , přehledu transakcí).8. Žalobkyně úvěr ke dni 7. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě 30 316 Kč (dopis ze dne 7. 1. 2025)9. Žalovaný byl vyzván k úhradě 34 057,99 Kč nejpozději do tří dnů (zjištěno z výzvy z 19. 10. 2025 a potvrzení o podání).10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.11. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smluvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).12. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Příjem žalovaného byl ověřen výpisem plateb. Při zjišťování výdajů žalovaného byly zohledněny sdělené výdaje ve výši 6 000 Kč, které nebyly vůbec posuzovány v tom smyslu, co představují a doloženo nebylo ničeho, přičemž lze prakticky vyloučit výši výdajů dospělé osoby žijící v nájmu v této výši, pokud by měly zahrnovat platby za bydlení, stravu a dopravu a případně i volný čas. Tyto skutečnosti v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a posouzení ze strany žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby smlouva o úvěru byla považována za platnou.13. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil (výrok I).14. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy.15. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.16. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.