Městský soud v Brně 72 C 86/2026-23 – Náklady řízení

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 14. 4. 2025 poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostředky komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč s poplatkem 4 320 Kč za poskytnutí úvěru. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalobkyně požaduje jistinu 12 000 Kč, poplatek 4 320 Kč, kapitalizovaný úrok 360 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 2 664 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Dne 14. 4. 2025 uzavřeli účastníci prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož účelem bylo prodloužit splatnost předchozího úvěru žalované. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč s úrokem 36,5 % ročně (360 Kč) s poplatkem za úvěr 4 320 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit činila 16 680 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě sjednaly strany smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, , předsmluvních informací a úvěrových podmínek). Dne 22. 11. 2024 byla částka 12 000 Kč žalované zaslána (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalovaná neuhradila ničeho, před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě žalovaných částek (zjištěno z dopisu ze dne 14. 8. 2025 a podacího lístku). Nezaplacení žalované částky ani její výše nebyly žalovanou rozporovány. Pohledávka za žalovanou byla dne 24. 7. 2025 postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek).6. Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnaná, její příjem činí 48 616 Kč, žije ve vlastním, náklady na služby činí 5 200 Kč (zjištěno z kopie profilu klienta a výpisů z účtu).7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.8. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.9. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalované, i jeho solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Postup žalobkyně považuje soud za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.11. Po právní stránce je tak nárok žalobkyně důvodný ve smyslu § 2395 o. z. Mezi účastníky vznikl úplatný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, v němž žalobkyně vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle výše specifikované smlouvy úvěr ve výši 12 000 Kč za poplatek a s pevným úrokem a žalovaná porušila svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Žaloba je důvodná i co do smluvní pokuty sjednané v souladu s § 2048 o. z. Zákon v § 1800 o. z. klade zvýšený důraz na to, aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě samotné srozumitelným způsobem, soud tak ujednání shledal rovněž platným.13. Jelikož se žalovaná ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobkyní opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru (srov. např. řízení vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 63/2026 či 21 C 6/2026). Plně úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) a dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení.