32 C 138/2006 — Městský soud v Praze

1. Částí žaloby, podané původně u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 24. března 2000 doplněné podáním ze dne 23. listopadu 2002 o specifikaci nároku na zaplacení peněžité náhrady 2 000 000 Kč, projednávané v tomto řízení, se žalobce domáhal na státu ČR, jednajícím prostřednictvím organizační složky - Finančním ředitelství pro hlavní město Prahu a zároveň Ministerstva financí, zaplacení přiměřené peněžní náhrady ve výši 2 000 000 Kč podle § 20 písm. d) zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, účinného do 31. května 2000. Žalobce svou žalobu opíral o protiprávní jednání pracovníků Finančního úřadu pro Prahu 5 v roce 1999, kdy pracovníci finančního úřadu, dle žalobce v úmyslu pomstít se mu za právní spory mezi ním a finančním úřadem, měli neoprávněně a nadbytečně bez přiměřeného důvodu zjišťovat a shromažďovat běžně nedostupné informace o žalobci a jeho majetkových poměrech ve smyslu § 17 písm. b) zák. č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, měli ho označit za podnikatele a osobu vyhýbající se plnění daňových povinností a bez ohledu na to, že žalobce je osoba mající příjmy ze závislé činnosti a plnící si svoje povinnosti srážkovou daní, dále měli zneužít těchto informací k obvinění žalobce z daňového úniku. Zároveň mu pracovníci Finančního úřadu pro Prahu 5 bránili v právu nahlížet do všech spisů týkajících se osoby žalobce, ale i výslovně odmítli na výzvu poskytnout bezplatnou zprávu o všech informacích a osobních údajích týkajících se osoby žalobce dle § 17 písm. l) zák. č. 256/1992 Sb. o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Žalobce dále tvrdil, že poté, co mu bylo odepřeno nahlédnutí do spisu, byl vydírán pracovníkem Finančního úřadu pro Prahu 5, po žalobci měl požadovat zaplacení úplatku za to, že mu bude zpřístupněn spisový svazek. Žalobce dále doplnil, že na základě zneužití nashromážděných osobních údajů žalobce vydával finanční úřad svoje nezákonná, šikanózní rozhodnutí, platební výměry k doměření daně z příjmů ve výši 2 300 000 Kč, zajišťovací příkazy o vymezení rozsahu zástavního práva pohledávek na bankovních účtech žalobce a zahajoval exekuce, v důsledku kterých došlo k blokaci nemovitostí žalobce v Karlovarském kraji (rozhodnutí byla posléze zrušena pro nezákonnost). Tato rozhodnutí jednoznačně směřovala k poškození žalobce a k způsobení citelné újmy. S tím, že žalobce byl poškozen před bankami, u kterých měl vedené účty, u [právnická osoba] a u [právnická osoba] Informace, že je údajným daňovým dlužníkem a že je proti němu vedeno daňové exekuční řízení se dozvěděli pracovníci Ministerstva vnitra a dále ji o něm rozšiřovali. Byl terčem ostrých slovních konfliktů a zostuzen před panem [příjmení] [jméno] [příjmení], spoluvlastníkem jedné ideální poloviny společných nemovitostí v k.ú. [obec] a k.ú. [anonymizováno] v Karlovarském kraji, které prodávali a které se nařízením exekuce staly neprodejnými. Nezákonné a jednoznačně šikanózní jednání pracovníků Finančního úřadu pro Prahu 5 od října 1999 do léta roku 2005, ale i po právní moci zrušovacích rozsudků Městského soudu v Praze, nežli byly zablokované bankovní účty uvolněny a nežli byly zrušeny exekuční příkazy. Za tu dobu žalobce zhubl o 10 kg, neměl chuť k jídlu, byla mu diagnostikována cukrovka, byl v permanentním stresu, trpěl depresemi, nespavostí, jeho přítel pan [příjmení] nevěděl, co si o něm má myslet, žalobce se cítil jako štvanec, bezmocný proti zlovůli finančního úřadu, který zneužil jeho osobní údaje, které měl chránit, aby jej poškodil. Předmětem řízení, jak znovu upřesnil žalobce, je finančním úřadem nezákonné a šikanózní shromažďování údajů, jejímž důsledkem bylo vydání rozhodnutí finančního úřadu, která byla následně rozhodnutím soudu zrušena. Dále je předmětem řízení jednání pracovníků Finančního úřadu pro Prahu 5, dne 8. prosince 1999 odmítli umožnit žalobci nahlédnout do spisu vedeného Finančním úřadem o osobě žalobce. Ohledně žalované částky žalobce odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a rozhodnutí 30 Cdo 2865/2015, podle nichž„ vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby), v řízení se obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.“ 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to zejména s ohledem na to, že v rámci daňového řízení shromažďoval správce daně pouze informace potřebné pro vyměření daňové povinnosti a případné vymáhání daňového nedoplatku, a to v souladu se zákonem o správě daní. Odmítl námitky žalobce ohledně údajného cíleného shromažďování údajů o jeho osobě a jejich následného zneužívání za účelem poškození žalobce. Žalovaný nastínil stručný průběh řízení. Uvedl, že dne 21. září 1999 byl Finančním úřadem pro Prahu 5 v souladu s § 71 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků zajišťovací příkaz [číslo jednací], důvodem byla skutečnost, že správce daně na základě své vyhledávací činnosti zjistil existenci vysokých příjmů žalobce za zdaňovací období 1997 a 1998. S ohledem na předpokládanou výši daňové povinnosti vznikla u správce daně odůvodněná obava, zda bude žalobce schopen daň uhradit (zajištění daně v tomto případě činilo [částka]), odvolání žalobce bylo odvolacím finančním ředitelstvím zamítnuto dne [datum rozhodnutí], č.j. F [číslo]. Dne 6. října 1999 dále vydal Finanční úřad pro Prahu 5 souladu s ustanovením § 72 zákona č. 337/992 Sb., o správě daní a poplatků rozhodnutí [číslo] o uplatnění rozsahu zástavního práva (poddlužník [právnická osoba]), odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo dne 12. dubna 2001 zamítnuto rozhodnutím odvolacího orgánu č.j. F [číslo], které bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 30. listopadu 2005. Rozhodnutí [číslo] o uplatnění rozsahu zástavního práva bylo 23. února 2006 zrušeno rozhodnutím FŘ [číslo]. K platebním výměrům DPFO za roky 1995, 1996, 1997 a 1998 žalovaný uvedl, že byly vydány poté, co žalobce nereagoval na výzvy k jejich podání, odvolání žalobce proti předmětným platebním výměrům byla zamítnuta rozhodnutími odvolacího orgánu č.j. F [číslo] (1995), č.j. F [číslo] (1996), č.j. F [číslo] (1997) a č.j. F [číslo] (1998), všechna tato rozhodnutí byla následně zrušena rozsudky Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] ze dne 21. dubna 2005. Žalovaný v souvislosti se shora citovanými zrušujícími rozsudky připomněl, že důvodem jejich vydání bylo konstatování procesního pochybení správce daně v souvislosti s doručováním písemností, soud se v těchto řízeních zabýval plnými mocemi, jejichž kopie předložil žalobce žalovanému dne 8. prosince 1999. Jednalo se zejména o plnou moc ze dne 31. října 1997, kterou žalobce zmocnil pana [jméno] [příjmení] k neomezenému zastupování své osoby, tato plná moc je opatřena prezenčním razítkem s datem předložení Finančnímu úřadu pro Prahu 5 31. října 1997. Žalovaný uvádí, že po provedeném šetření dospěl k závěru, že podací razítko s datem 31. října 1997 na plné moci je s největší pravděpodobností zfalšované. Otázka, zda předmětná plná moc byla správci daně předložena již dne 31. října 1997, jak tvrdil žalobce, nebo až 8. prosince 1999, jak namítal žalovaný, se tak stala klíčovou pro posouzení řádného doručení rozhodnutí správce daně (a to již výzev k podání daňového přiznání) potažmo pak zákonnosti vydání navazujících rozhodnutí. Městský soud v Praze např. v rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že s ohledem na obsah spisového materiálu spadajícího do doby po tvrzeném předložení plné moci by se jevilo jako logické, pokud by po udělení zmocnění jednal za žalobce jeho zástupce, což v tomto případě (až do 8. prosince 1999) nenastalo. Soud nicméně dospěl k závěru, že za dané důkazní situace nelze mít za spolehlivě prokázané, že předmětná plná moc nebyla dne 31. října 1997 Finančnímu úřadu pro Prahu 5 a že podací razítko na této plné moci je zfalšované, proto napadená rozhodnutí zrušil. Žalovaný zdůraznil, že celá anabáze začala jako následek toho, že žalobce nereagoval na písemné výzvy. Dále konstatoval, že rozhodnutí zrušená Městským soudem v Praze nebyla zrušena z důvodu šikany správcem daně, nýbrž z důvodu odlišného posouzení účinnosti plné moci. Při ústním jednání dne 17. června 2020 žalovaný dodal, že náhradu nákladů nežádá. 3. Věc byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. dubna 2003 (č.j. 4 C 481/2000-56) spolu s dalšími nároky vyloučena k samostatnému řízení. Následně byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2006 (č.j. Ncp 2332/2006-59) dále již sama postoupena zdejšímu soudu. 4. Žalobce vzal podáním doručeným soudu při jednání dne 27. listopadu 2019 svou žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky 1 300 000 Kč zpět. Žalovaný s částečným zpětvzetím souhla