15 CO 305/2021-154 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 690 713 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 124 146 Kč (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, to vše v kat. úz. [část obce], obec Praha (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalovaný uvedené pozemky užíval v době od [datum] do [datum] bez právního důvodu, a to v souvislosti s provozováním čerpací stanice pohonných hmot, a to pozemek parc. [číslo] částečně o výměře 250 m2, ostatní pozemky v celém rozsahu. Za užívání předmětných pozemků žalovaný ničeho nehradil, ačkoli byl k úhradě vyzýván. Na úkor žalobce tak získal bezdůvodné obohacení. Žalobce požadoval za užívání předmětných pozemků částku 250 Kč/m2/rok, což za žalované období představuje částku 690 713,33 Kč. Žalobce k úhradě této částky žalovaného vyzval dne [datum], avšak bezvýsledně. 3. Žalovaný nezpochybnil, že je spolu se svou manželkou vlastníkem čerpací stanice pohonných hmot. Učinil nesporným, že stavba této čerpací stanice se částečně nachází na pozemcích ve vlastnictví žalobce, zpochybnil však výměru pozemků, které k provozování této stanice užívá, když významná část žalobcem vlastněných pozemků je užívána veřejností (přístupová účelová komunikace, dětské hřiště apod.). Kromě toho žalobce a jeho manželka byli vlastníky předmětných pozemků ještě před výstavbou čerpací stanice, když tyto pozemky získali na základě směnné smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem České republiky. Jejich vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí vloženo [datum], vystavěná čerpací stanice byla zkolaudována v listopadu 2017. Žalobce až v prosinci 2020 podal žalobu na určení, že je vlastníkem předmětných pozemků, a to dle zák. č. 172/1991 Sb., s tím, že se jedná o majetek obce, jehož vlastníkem se žalobce stal ze zákona již ke dni [datum]. Toto řízení bylo pravomocně skončeno [datum] vyhověním žalobě. Žalovaný rovněž poukazoval na to, že od skončení tohoto sporu se snaží vzniklou situaci řešit, kdy žalobci nabídl odkoupení předmětných pozemků, což žalobce podmiňoval směnou za jiné pozemky ve vlastnictví žalovaného a jeho manželky, které žalobce potřeboval v souvislosti s vybudováním kruhové křižovatky. Žalovaný však tuto pro něho nevýhodnou nabídku nemohl přijmout, a to i z důvodu nepřipravenosti podmínek pro tuto směnu. Žalobce pak následně na žádnou ze snah žalovaného o nápravu protiprávního stavu, který byl výhradně zapříčiněn žalobcem, nereagoval. Žalovaný považoval požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za popsané situace za rozporný s dobrými mravy. 4. V průběhu řízení žalovaný doplnil svou procesní obranu o návrh na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalobce, které mu vzniká užíváním části pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], který je v rozsahu 58m2 užíván jako místní komunikace [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], dále za užívání pozemku parc. [číslo] ve výměře 77m2, na němž je umístěna komunikace [ulice] a užíváním části pozemku parc. [číslo] o výměře 526 m2 za dobu od [datum] do [datum], kdy při ceně za užívání pozemku ve výši 205 Kč/m2/rok, celková výše bezdůvodného obohacení činí 406 515 Kč. 5. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne [datum] byla mezi žalovaným, jeho manželkou a Pozemkovým fondem ČR uzavřena směnná smlouva, na jejímž základě se žalovaný a jeho manželka stali společnými vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 1 490 m2 v kat. úz. [část obce]. Jejich vlastnické právo k tomuto pozemku bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinky vkladu práva ke dni [datum]. V květnu 1996 vydal Magistrát hl. m. Prahy, odbor územního rozhodování, rozhodnutí o umístění dočasné stavby čerpací stanice pohonných hmot na předmětných pozemcích. V říjnu 1996 bylo vydáno stavební povolení pro realizaci uvedené stavby. Následně v únoru 1997 vydal Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravy, stavební povolení ke stavbě komunikace v souvislosti se stavbou této čerpací stanice. V listopadu 1997 byla stavba čerpací stanice zkolaudována a bylo dáno povolení k užívání dočasné stavby na předmětných pozemcích. Stavba komunikace byla kolaudována a povoleno její užívání v březnu 1998. V březnu 2001 stavební úřad Městské části – [část obce] změnil charakter stavby čerpací stanice z dočasné stavby na stavbu trvalou. Ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] bylo u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o určení vlastnictví těchto pozemků. V něm se žalobce Hlavní město Praha vůči žalovaným [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] domáhal určení, že je vlastníkem uvedených pozemků, a to na základě zák. č. 172/1991 Sb. Řízení pravomocně skončilo ke dni [datum], když rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 16 Co 465/2008 bylo určeno, že byly splněny podmínky § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. a žalobce se tak stal ze zákona ke dni účinnosti tohoto zákona vlastníkem uvedených pozemků. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný po skončení tohoto řízení se vzniklou situaci snažil s žalobcem opakovaně řešit, a to nabídkou odkoupení předmětných pozemků od žalobce (květen 2018), na což žalobce reagoval návrhem na směnu těchto pozemků za jiné pozemky ve vlastnictví žalovaného a jeho manželky, které žalobce bude v budoucnu potřebovat pro vybudování kruhové křižovatky. K dohodě však nedošlo, a proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení, které mu vznikalo užíváním pozemků ve vlastnictví žalobce zastavěných nebo sloužících k obsluze čerpací stanice. Žalovaný svou žádost o odkoupení předmětných pozemků zopakoval v říjnu 2018, která však ze strany žalobce zůstala bez odezvy. Pro případ, že by nebylo možné odkup realizovat, navrhl vypořádání zřízením věcných břemen. V březnu 2019 žalovaný žádal o odkoupení předmětných pozemků za tržních podmínek. Naposledy v prosinci 2020 v průběhu řízení v této věci žalovaný navrhl žalobci řešení vzniklé situace odkoupením předmětných pozemků za obvyklou cenu s tím, že zaplatí polovinu žalovaného bezdůvodného obohacení, skončí-li řízení smírem. 6. Další dokazování pak soud prvního stupně zaměřil na zjištění rozsahu užívání předmětných pozemků žalovaným. Konstatoval, že všechny pozemky byly součástí jak územního rozhodnutí o umístění čerpací stanice, tak i následně vydaných stavebních povolení. Pozemky a stavby na nich umístěné tvoří jeden funkční celek, který slouží jak k vlastnímu provozu čerpací stanice, tak i k obslužným funkcím s jejím provozem spojeným (parkoviště, odpočinkové plochy, kiosek s občerstvením) Vzal za prokázané, že pozemek parc. [číslo] o výměře 161 m2 je v celé ploše zastavěn stavbou čerpací stanice. Pozemek parc. [číslo] o výměře 822 m2 je zastavěn komunikací a zpevněnou plochou užívanou jako parkoviště a je v celé ploše užíván pro účely čerpací stanice. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] vzal soud prvního stupně za prokázané, že tento pozemek v rozsahu 250 m2 je rovněž užíván žalovaným pro účely provozu čerpací stanice. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] shledal soud prvního stupně, že i tento pozemek je v celém rozsahu užíván k provozu čerpací stanice. Žalovanému tak, užíváním předmětných pozemků bez jakéhokoli právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 7. Shledal, že odpovědnost za bezdůvodné obohacení je odpovědností objektivního charakteru, tj. bez ohledu na zavinění, avšak současně je třeba veškerý výkon práv poměřovat se zásadou souladu s dobrými mravy. Pokud jde o korektiv dobrých mravů, vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, když v odůvodnění rozhodnutí odkázal na jednotlivá konkrétní rozhodnutí těchto soudů a uvedl, že na danou věc je třeba nahlížet v kontextu událostí, k nimž došlo již od roku 1994. Shrnul, že žalovaný nabyl předmětné pozemky směnou uskutečněnou se státem za jiné své pozemky, které v té době vlastnil. Byl v dobré víře, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví státu a tento s nimi může volně disponovat. Směna byla podmíněna tím, že žalovaný doplatí rozdíl ceny směňovaných pozemků a provede rekultivaci pozemků, jež byly v jeho vlastnictví a byly převáděny na stát. Následně byl jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí, přičemž všechny úřady, které následně rozhodovaly o umístění stavby čerpací stanice a vydaly stavební povolení i kolaudační rozhodnutí, jeho vlastnictví k předmětným pozemkům nikdy nezpochybnily. Stavba čerpací stanice tak není stavbou neoprávněnou, a na tom nemohou ničeho změnit ani okolnosti, které nastaly až posléze. Těmito okolnostmi soud prvního stupně shledal následné soudní říz