22 CO 224/2021-135 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] jako náhrady škod a nemajetkových újem, které jí měly být způsobeny nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudního exekutora a exekučního soudu. V rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov (dále jen„ exekutor“), pod sp. zn. 203 EX 16335/10, byly exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne [datum] zajištěny finanční prostředky na účtech žalobkyně (č. ú. [bankovní účet] ve výši [částka] a č. ú. [bankovní účet] ve výši [částka]). Žalobkyně podala dne [datum] návrh na částečné zastavení exekuce v rozsahu přikázání pohledávky z jejích účtů, když měla za to, že rozhodnutí je nezákonné. Exekutor návrhu nevyhověl a věc předložil k rozhodnutí exekučnímu soudu. Exekuční soud rozhodl tak, že exekuci v navrhovaném rozsahu částečně zastavil (výrok I předmětného usnesení). Toto usnesení nabylo právní moci a vykonatelnosti ve výroku I dne [datum]. Ačkoliv byl exekutor opakovaně vyzýván, žalobkyně mohla se svými finančními prostředky, jež byly exekutorem zajištěny, nakládat až dne [datum]. Zajištěním finančních prostředků žalobkyně exekučním příkazem a jejich následným opožděným odblokováním téměř až pět měsíců po právní moci usnesení exekučního soudu vznikly žalobkyni újmy, které požadovala nahradit následovně: a) zákonné úroky z prodlení ze zajištěných finančních prostředků za dobu, kdy jí bylo znemožněno s těmito prostředky nakládat ve výši [částka], b) náklady za právní zastoupení ve výši [částka], c) nemajetková újma ve výši [částka], když zajištěné prostředky byly celoživotními úsporami žalobkyně, žalobkyně se ocitla po dobu téměř 10 měsíců ve finanční nouzi, když je nezaměstnaná a vedená na úřadu práce již 5 let, jelikož pečuje o svou nemocnou matku, dne [datum] slavila jediná dcera žalobkyně dvacáté narozeniny, dcera trvale bydlí v Itálii a žalobkyně si z důvodu náhlé nemožnosti nakládání se zajištěnými finančními prostředky nemohla dovolit za dcerou odjet na oslavu jejích narozenin a nemohla jí ani koupit dárek k jubilejním narozeninám (slíbila jí zakoupit auto). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobkyně doplnila k výzvě soudu, že požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí, a zadostiučinění ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce exekučního řízení, v postupu exekučního soudu, který 4 měsíce vyznačoval právní moc na rozhodnutí, přičemž soudní exekutor žalobkyni o dalším postupu stran odblokování účtu žalobkyně v bance ani neinformoval. 2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně dne [datum] uplatnila předmětné nároky na náhradu škod a nemajetkové újmy, stanoviskem ze dne [datum] žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu škody a přiznala žalobkyni částku [částka]. V dané věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterým je exekuční příkaz ze dne [datum]. Postup exekutora se tak projevil právě v nezákonnosti daného rozhodnutí. Co se týče tvrzené nečinnosti exekutora po částečném zastavení exekuce, dne [datum] mu zaslal exekuční soud usnesení o částečném zastavení exekuce bez vyznačené doložky právní moci. Dne [datum] pak exekutor obdržel kopii odvolání povinného do nákladového výroku usnesení. Až dne [datum] zaslal exekuční soud exekutorovi pravomocné usnesení o částečném zastavení exekuce a exekutor toto usnesení následně obratem zaslal na vědomí bance. V postupu exekutora po částečném zastavení exekuce nelze shledat nesprávný úřední postup. Nároku na náhradu škody ve výši [částka], který představuje úroky z prodlení, není možné vyhovět, neboť ve věci není dána příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzeným vznikem škody. Stran nároku na náhradu škody ve výši [částka] je nutné za tarifní hodnotu považovat částku [částka], tedy tarifní hodnotu v exekuci vymáhané jistiny bez příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Odměna advokáta za každý (celkem 2 – převzetí zastoupení, návrh na zastavení exekuce) z učiněných úkonů právní služby tak činí [částka] + režijní paušál ke každému z úkonů (celkem [částka]) + DPH ve výši 21 %, tj. celkem [částka]. Dle žalovaného není možné přiznat náhradu škody za úkon„ výzva k vrácení zajištěných prostředků“, neboť tento byl učiněn již po odstranění nezákonného rozhodnutí. Stran nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla žalobkyně přípisem ze dne [datum] vyzvána ke sdělení, zda je zadostiučinění požadováno z titulu nesprávného úředního postupu exekutora, příp. z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce exekučního řízení (resp. zajištění), příp. z obou odpovědnostních titulů, příp. rovněž z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala. Předmětný nárok tak nebyl v rámci mimosoudního projednání dostatečně specifikován. 3. V podání došlém soudu dne [datum] žalobkyně potvrdila, že jí byla žalovanou zaplacena částka [částka] jako částečná náhrada nákladů právního zastoupení, a co do této částky vzala svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 7/2020-35. 4. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I žalobě částečně vyhověl, když žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka], výrokem II pak žalobu částečně zamítl co do částky [částka]. Dále uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] (výrok III ve znění opravného usnesení) a žalobkyni uložil zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] (výrok [příjmení]). 5. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 6. Žalovaná napadla výrok I (v rozsahu částky [částka]) a III rozsudku soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalovaná považuje za zřejmé, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze považovat exekuční příkaz. Žalovaná se rovněž ztotožňuje s poskytnutým zadostiučiněním ve výši [částka], které bylo žalobkyni přiznáno z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná se však neztotožňuje s přiznáním zadostiučinění ve výši [částka], jež soud žalobkyni přiznal z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalovaná rovněž nesouhlasí s přiznáním náhrady škody ve výši [částka], která představuje vynaložené náklady právního zastoupení. Z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, v čem tvrzený nesprávný úřední postup spočívá a kdo se jej dopustil. V rámci mimosoudního projednání žalobkyně dostatečně nespecifikovala nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Z odůvodnění rozsudku není jednoznačné, zda nesprávný úřední postup exekučního soudu spočívá v nepřiměřené délce exekučního řízení, případně zda se jedná o jiný, blíže nespecifikovaný nesprávný úřední postup soudu, který přispěl k navýšení intenzity nemajetkové újmy žalobkyně, případně zda se jedná i o nesprávný úřední postup soudního exekutora, který po zrušení exekučního příkazu nereagoval na urgence žalobkyně, které se týkaly požadavku vrácení exekvované částky a odblokování účtů. K úplné konkretizaci tohoto nároku nedošlo. Žalovaná má však za to, že ve věci je dán pouze odpovědnostní titul státu za škodu, který spočívá v nezákonném rozhodnutí. Ve věci nelze spatřovat nesprávný úřední postup, který by spočíval v nepřiměřené délce řízení, resp. v nevyznačení doložky právní moci v přiměřené lhůtě, případně v jiném postupu soudu nebo soudního exekutora. I pokud by soud shledal ve věci nesprávný úřední postup exekučního soudu, pak je nutné uvést, že žalobkyně v rámci mimosoudního projednání takovýto nárok u žalované řádně neuplatnila, neboť žalobkyně namítala výhradně nesprávný úřední postup soudního exekutora, a nikoliv soudu. Není tak splněna podmínka dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Kdyby tento nárok žalobkyně u žalované uplatnila nyní, byl by s ohledem na ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. již promlčen. Kromě výše uvedeného není zřejmé, jakým způsobem soud dospěl k vyčíslení přiznaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu. Pokud soud posuzoval nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 věta první a věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., pak měl u výpočtu výše odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu vycházet ze stanoviska Nejvyššího Soudu ČR pod označením Cpjn 206/2010, tedy z částky 15 000 – [částka] za jeden rok řízení, první dva roky se oceňují poloviční částkou. Soud se měl případně dále rovněž zabývat okolnostmi případu, které povedou k určení výše náhrady a které jsou taxativně uvedeny v § 31a odst. 3) písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb. Zadostiučinění ve výši [částka] je nutné považovat za nepřiměřené, neboť je přizná