22 CO 227/2021-237 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se domáhá ochrany své osobnosti, do níž měla žalovaná neoprávněně zasáhnout svým oznámením na Policii ČR dne [datum]. Žalovaná žalobce křivě obvinila z domácího násilí vůči žalobcově manželce (a dceři žalované) a dále z toho, že žalobce žalované vyhrožoval, že jí měl nadávat a hrozit jí, že ji podřízne jako svini. Poté, co již ve věci jednou soud prvního stupně i soud odvolací rozhodly, je předmětem řízení žádost žalobce o poskytnutí peněžitého zadostiučinění v částce [částka]. 2. Žalovaná se k předmětu věci vyjádřila takto: V lednu 2019 dcera žalobkyně (manželka žalobce) odešla s dítětem do sociálního domu na utajenou adresu, aby byla před žalobcem v bezpečí. Dne 8. a [datum] byla žalovaná u jednání své dcery se žalobcem a žalobce se choval velmi nevhodně. Dne [datum] pak skutečně žalovaná šla na Policii ČR ohledně nebezpečného vyhrožování ze strany žalobce formou SMS zpráv, což stále trvá. Od [datum] zasílal žalobce další SMS, ve kterých jsou výhružky a pomluvy. Dne [datum] na Policii Jižní Město pak žalovaná požádala o opravu své výpovědi ze dne [datum]. Žalovaná poukázala na to, že žalobce neustále žalovanou a její dceru pronásleduje, pomlouvá je a vyhrožuje jim. Dne [datum] pak žalobce násilně vylomil zámek bytu dcery žalované. 3. V předešlém svém částečně kasačním rozhodnutí odvolací soud navedl soud prvního stupně, jakým směrem má v řízení dále postupovat a které tvrzené okolnosti jsou právně významné. Soud prvního stupně se měl dále zabývat tvrzením žalované, podle kterého žalobce používal i jiná telefonní čísla a že žalované skutečně vyhrožoval, jak na policii uvedla, a to i osobně, a že jí vyhrožoval dokonce i po [datum]. 4. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrok I) a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). 5. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 6. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na úpravu § 120 odst. 1 a 3 o.s.ř. a důkazní břemeno. Zvláštnost ochrany osobnosti fyzické osoby spočívá v tom, že spočívá - li zásah do osobnosti fyzické osoby, konkrétně zásah do její cti, ve skutkových tvrzeních znevažující - difamační povahy, důvod vylučující neoprávněnost zásahu je zpravidla dán tehdy, prokáže-li se, že uvedená skutková tvrzení jsou pravdivá - tzv. důkaz pravdy. Důkaz pravdy nese původce zásahu. Zásadně nemůže být proto poskytnuta občanskoprávní ochrana cti proti pravdivým difamujícím tvrzením. Žalovaná ovšem neprokázala ani jedno tvrzení, které uvedla v [podaném] oznámení dne [datum]. Žalobce navrhl zrušení rozsudku nalézacího soudu. 7. Žalovaná v průběhu jednání před odvolacím soudem navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Žalobce má pravdu, že soud prvního stupně neučinil jednoznačný skutkový závěr o tom, že žalobce skutečně žalovanou kontaktoval způsobem, jaký žalovaná obsahově popsala v trestním oznámení dne [datum]. A ovšem neučinil v napadeném rozsudku ani závěr o tom, že by žalobce neunesl své břemeno důkazní. Prokázána je pouze skutečnost, že se tak nestalo telefonními hovory a SMS zprávami z jednoho konkrétního žalobcova čísla. Žalovaná později na Policii upřesnila, že žalobce možná některá tvrzení vůči ní pronesl při osobním setkání. Odvolací soud v této souvislosti s ohledem na obsah odvolání jen připomíná, co již uvedl ve svém předešlém rozhodnutí, že (dle konstantní soudní praxe založené stanoviskem Nejvyššího soudu tam uvedeným a následně podepřené též rozhodovací činností Ústavního soudu) to je žalobce, kdo nese břemeno důkazní k prokázání, že se žalovaná dopustila křivého obvinění či svědectví (tedy že dne [datum] na Policii uváděla nepravdivé významné okolnosti obviňující žalobce). 10. Z hlediska uplatněného nároku na finanční satisfakci je však pro odvolací soud zásadní způsob, jakým se po tvrzeném zásahu ze dne [datum] žalobce vůči žalované choval. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání několika přestupkových jednání vůči žalované. Úřad Městské části [obec a číslo], odbor vnitřních věcí, dne [datum] rozhodl tak, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, když správní orgán uzavřel, že žalobce žalované ze svého telefonního čísla [tel. číslo] zaslal mj. následující SMS zprávy: „ Jste hyeny celá ta vaše rodina. Když nepochopíte, jak trpí [příjmení]. To se vám v životě tisíckrát vrátí a až [příjmení] dostane rozum, tak vás nebude chtít ani vidět.“ ([datum]). „ [příjmení] [jméno], dozvěděl jsem se pěkné věci na tebe a tvoji minulost. [příjmení] [jméno] a od [jméno] dáš ruce pryč! Půjdu po tobě s [jméno] [příjmení]. Měj se hezky a krásné sny.“ ([datum]) „ Zda zjistím, že jsi ty nebo [jméno] někdy ubližovali [jméno], tak mi věř, že to nerozdýcháš a klidně si to nahlas na policii.“ ([datum]) „ To utrpení co teď prožívám já si prožijete taky soudem ať to dopadne jakkoli to pro vás nekončí ale teprve začíná!“ ([datum]) „ [příjmení] 48 hodin na to podepsat střídavou péči o Kristy! Jinak vaše debilní rodina bude chodit kanálama, o to se postarám! [příjmení] [příjmení]“ ([datum]) 11. Žalobce se tak podle správního rozhodnutí dopustil mj. úmyslného ublížení na cti, když žalovanou hrubě urazil, a úmyslného narušení občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví. Za to mu byla uložena pokuta. Rozhodnutí o přestupku bylo odvolacím orgánem (Magistrátem hl. m. Prahy) potvrzeno a je pravomocné. 12. Dle § 135 odst. 1 o. s. ř.:„ Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“ 13. Správní rozhodnutí je nutno v souladu se zásadou presumpce správnosti správních rozhodnutí považovat za bezvadné, tedy mající právní účinky, dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny. Soud mimo rámec správního soudnictví není oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu a může ověřit pouze to, zda vůbec jde o správní akt, zda se tedy nejedná o tzv. paakt, zda tento akt byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1280/2003). V případě předmětného rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo] a následného rozhodnutí o odvolání Magistrátu hl. m. Prahy nejsou žádné pochybnosti o tom, že se jedná o správní rozhodnutí vydaná pravomocným a příslušným správním orgánem, rozhodnutí jsou pravomocná a vykonatelná, proto jsou soudy jimi vázány včetně soudu odvolacího. 14. Je tak zřejmé, že žalobce se v době po [datum] vůči žalované opakovaně dopustil jednání v rozporu se zákonem, kdy žalovanou urážel vulgárními výrazy a vyhrožoval jí, že„ po ní půjde“, že„ to nerozdýchá“, což jsou jednoznačně výrazy, které lze chápat jako vyhrožování násilím případně i likvidací. Tedy žalobce se tímto jednáním dopustil útoku vůči žalované zcela srovnatelného s údajným útokem, který žalovaná nahlásila na Policii ČR dne [datum]. To je pro odvolací soud zásadní i pro případ, že by žalovaná uvedla nepravdivé podstatné okolnosti v rámci svého udání ze dne [datum]. 15. Nejvyšší soud ČR uvedl v rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 2971/2000:„ Při rozhodování o přiměřeném zadostiučinění, jež má být poskytnuto fyzické osobě za účelem reparace následků neoprávněného zásahu do jejích osobnostních práv, je třeba přihlédnout i k tomu, že jistou formu zadostiučinění na úkor zájmů škůdce si fakticky poskytl sám poškozený, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku. V takovýchto případech je třeba ve smyslu § 13 obč. zák. porovnat míru dotčení osobnosti fyzické osoby a tomu odpovídající předpoklad přiměřenosti odpovídající satisfakce s tím, do jaké míry byl nárok na satisfakci suplován případnou„ svémocí“ poškozeného.“ 16. Tyto závěry jsou plně použitelné i v poměrech nového občanského zákoníku. Dle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Vztaženo na posuzovaný případ, vzhledem k jednání žalobce vůči žalované po tvrzeném zásahu (viz shora) nelze než dospět k závěru, že požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích je zcela nepřiměřený i pro případ, že žalovaná dne [datum] uvedla na Policii ČR nepravdivé významné okolnosti (přičemž není podstatné, zda k vyhrožování dochází