29 CO 162/2021-1333 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výrocích I., II. a III. zamítl žalobní návrh, aby byl nahrazen výrok rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, a to tak, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky (dohromady) 3/7 označených pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výrocích IV., V., VI. a VII. určil, že žalobci jsou vlastníky (dohromady) 3/7 pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výroku VIII. vyslovil, že takto se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, ve vztahu k předmětným pozemkům v k. ú. [část obce], obec Praha. 2. V této věci Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, rozhodl o restitučním nároku žadatelů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že nejsou vlastníky (dohromady) 3/7 vyjmenovaných pozemků v k. ú. [část obce]. V době rozhodování pozemkového úřadu již [jméno] [příjmení] nežil (zemřel [datum]). Jak bylo zjištěno, dědičkami po [jméno] [příjmení] se staly pozůstalé sestry [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pozemky původně vlastnila [jméno] [příjmení], která zemřela se zanecháním závěti. Podle závěti 3/7 předmětných pozemků měli dědit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito dědici dědictví neodmítli. Na základě výsledku dědického řízení po [jméno] [příjmení] (byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví) podíl na pozemcích nabyl stát. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 1, písm. l) zákona o půdě, tj. odmítnutí dědictví v tísni a rozhodl, jak uvedeno. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podaly žalobu podle části páté o. s. ř., protože nesouhlasily s rozhodnutím pozemkového úřadu. Poukazovaly na to, že rodina předmětný majetek pozbyla na základě dlohodobé persekuce. V průběhu soudního řízení [jméno] [příjmení] zemřela, proto bylo jednáno s jejími procesními nástupci, tj. s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve věci podané žaloby bylo rozhodováno soudy obou stupňů. V usnesení č. j. 24 Co 256/2012-539, resp. v usnesení č. j. 29 Co 145, [číslo] odvolací soud zaujal názor, že v tomto případě byl naplněn restituční titul uvedený v ust. § 6 odst. 1, písm. r) zákona o půdě, tj. pozemky přešly na stát v důsledku politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, a uložil soudu I. stupně, aby řízení doplnil o geometrické oddělovací plány a zjistil, které z požadovaných pozemků mohou být oprávněným osobám vydány se zřetelem na překážky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě. 3. Soud I. stupně v dalším řízení zjistil, že některé z požadovaných pozemků nejsou mezi účastníky řízení sporné, a s ohledem na zásadu hospodárnosti vydal částečný rozsudek. Za účelem identifikace pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, zadal vypracování znaleckého posudku. Ing. [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek, jehož součástí jsou geometrické plány. Soud I. stupně dospěl k závěru (na základě nesporného tvrzení účastníků a dalších provedených důkazů), že pozemky vyjmenované ve výrocích I., II. a III. napadeného částečného rozsudku nemohou být oprávněným vydány pro jejich zastavěnost. Pozemky, o kterých bylo rozhodnuto ve výrocích IV., V., VI. a VII., soud I. stupně vydal oprávněným, protože nezjistil žádnou překážku uvedenou v zákoně o půdě. Takto nahradil dotčené rozhodnutí pozemkového úřadu, jak se uvádí ve výroku VIII. napadeného rozsudku. Uvedl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až konečným rozsudkem. 4. Proti výrokům IV. až VIII. částečného rozsudku podal odvolání účastník 7. Česká republika – Státní pozemkový úřad. Namítal, že soud nepřihlédl ke skutečnostem, které odvolatel tvrdil, ani k důkazům, které navrhoval (i když k tomu nebyly splněny předpoklady dle § 118b o. s. ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že soud výrokem IV. částečného rozsudku nesprávně žalobcům vydal pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 574 m2. V katastru nemovitostí je uvedena odlišná výměra pozemku, a to 566 m2. Navíc se jedná o pozemek, který funkčně souvisí se sousední parcelou [číslo] s nemovitostí [adresa]. Výrokem V. částečného rozsudku byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] o výměře 510 m2, který tvoří funkční zeleň v daném území. V rozhodnutí se nesprávně uvádí, že zmíněný pozemek byl původně součástí pozemku dle PK [číslo]. Výrokem VI. byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] i když nebylo prokázáno, že by tento pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo] jak se v rozsudku uvádí. Výrokem VII. byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] – orná půda o výměře 9 828 m2. V rozhodnutí se nesprávně uvádí, že pozemek měl původně tvořit součást pozemku dle PK parc. [číslo]. Pozemek neměl být žalobcům vydán, protože před soudem I. stupně nebylo prokázáno, že pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo]. 5. Odvolatel má za to, že soud I. stupně při svém rozhodování postupoval v rozporu se zákonem o půdě, když zčásti nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu a v předmětném rozsahu určil žalobce vlastníky označených pozemků v k. ú. [část obce], a to i s ohledem na výlukové překážky vydání pozemků dle zákona o půdě. Soud rovněž nepřihlédl ke skutečnostem vyplývajícím ze správního spisu, tj. k tomu, že u předmětných nemovitostí správní orgán důsledně zkoumal okolnosti vydání včetně překážek ve smyslu zákona o půdě. Odvolatel trval na tom, že pozemkový úřad jako správní orgán úplně zjistil skutkový stav a správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o půdě a že k nahrazení dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu nebyl dán důvod. Proto účastník 7. Česká republika – Státní pozemkový úřad navrhoval, aby byly výroky IV. až VIII. částečného rozsudku změněny a žaloba byla zamítnuta. Požadoval také náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Účastník 4. Hlavní město Praha ve vyjádření k odvolání účastníka 7. navrhoval, aby bylo odvolání odmítnuto. Jako důvod uvedl, že ve vztahu k podílu 3/7 na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je povinnou osobu účastník 4., a nikoli účastník 7. Předmětné pozemky byly správně identifikovány s pozemky dle PK. Podle názoru účastníka 4. vydání podílu 3/7 na pozemcích nebrání žádná překážka podle zákona o půdě a napadené rozhodnutí je ve vztahu k těmto pozemkům věcně správné. Účastník 4. navrhoval, aby bylo odvolání účastníka 7. ve vztahu k výrokům IV. a V. odmítnuto (§ 218 písm. b/ o. s. ř.), resp. aby byl napadený rozsudek v těchto výrocích potvrzen. Požadoval také náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky IV., V., VI., VII. a VIII. částečného rozsudku soudu I. stupně (§ 212 o. s. ř.) a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 1). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání účastníka 7. důvodné není. 8. Odvolací soud především podotýká, že podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení podle části páté o. s. ř. jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Podle odstavce 2 jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Účastníkem řízení před pozemkovým úřadem byl též Pozemkový fond České republiky, jak vyplývá z dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu. Soud I. stupně v tomto řízení původně rozhodoval ve věci bez účasti této povinné osoby a na pokyn Městského soudu v Praze podle ust. § 250a odst. 2 o. s. ř. přibral do řízení jako účastníka [příjmení] - Státní pozemkový úřad (srovnej pokyn v odůvodnění usnesení č. j. 29 Co 145, [číslo], bod 41. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 21 C 111/2003-1152), který je právním nástupcem zaniklého Pozemkového fondu ČR. Protože Pozemkový fond ČR byl účastníkem řízení před pozemkovým úřadem a ČR - Státní pozemkový úřad, který je jeho právním nástupcem, je účastníkem tohoto řízení dle části páté o. s. ř. o uplatněném restitučním nároku podle zákona o půdě, měl právo podat právo podat odvolání proti přezkoumávanému částečnému rozsudku soudu I. stupně (§ 201, § 245 o. s. ř.) a není namístě odvolání odmítnout. 9. Účastník 7. ČR - Státní pozemkový úřad ve svém odvolání napadá výroky IV., V., VI., VII. částečného rozsudku, kterým byl žalobcům jako oprávněným vydán podíl 3/7 na označených pozemcích v k. ú. [část obce], obec Praha, a zároveň výrok VIII., kterým bylo zčásti nahrazeno dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu. 10. K odvolacím výhradám uvádí odvolací soud následující: 11. Napadeným výrokem IV. je žalobcům vydáván podíl 3/7 na pozemku parc. [číslo] o výměře 574 m2. Jako vlastník podílu 3/7 tohoto pozemku je v katastru nemovitostí zapsáno Hlavní město Praha, s tím, že správa nemovitosti je svěřena Městské části [obec a číslo]. Tato povinná osoba souhlasí s tím, aby byl podíl 3/7