36 CO 423/2021-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá Ing. [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která Ing. [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná.“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného (výrok I), dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] (výrok I) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobci povinnost k jejich náhradě žalované ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění ve formě omluvy a dále zadostiučinění v penězích jakožto odčinění nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného, který plošně zveřejňoval oznámení, které žalobce podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 159/2006 Sb.“ nebo jen„ ZStřZ“), a to v období od září 2017 do funkce do listopadu 2020. Žalobce se nacházel v postavení veřejného funkcionáře – uvolněného starosty obce Dalečín v kraji [obec]. Plošným zveřejňováním oznámení o příjmech a závazcích žalobce (jež bylo následně Ústavním soudem posouzeno jako protiústavní) došlo k zásahu do soukromí žalobce. Odpovědnost za tento zásah nese podle žalobce stát, za nějž jedná coby příslušná organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje Centrální registr oznámení (§ 13 odst. 1 ZStřZ). 3. Žalovaná nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši [částka], resp. [částka]. Žalovaná žádost žalobce projednala dne [datum] a nesprávný úřední postup neshledala s argumentem, že Ministerstvo spravedlnosti je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Žalovaná připomněla, že sice nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění zákona [číslo] 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím [datum]. Žalovaná konstatovala, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni [datum], když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaná doplnila, že vznik újmy požadované k náhradě v daném případě je třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalované. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkového stavu projednávané věci, který nebyl mezi účastníky sporný (viz bod 3. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), podle něhož žalobce předběžně u žalovaného dne [datum], respektive doplněnou žádostí dne [datum], uplatnil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] z důvodů popsaných v žalobním nároku. Žalovaná po projednání věci shledala, že ve věci není dán nesprávný úřední postup, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce byl v rozhodném období, tj. od září 2017 do listopadu 2020, ve funkci uvolněného starosty obce Dalečín, jakož i to, že v daném období, žalovaná zveřejnila majetkové přiznání v centrálním registru oznámení, a to údaje vyžadované podle zákona č. 159/2006 Sb. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo jen„ OdpŠk“), jež dále citoval (viz bod 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně“). Soud prvního stupně ve svém právním posouzení rozdělil žalobcem vymezené rozhodné období od září [rok] do listopadu [rok] (kdy byly informace o majetku žalobce zveřejněny) na dvě části (dvě období), a to na období od září 2017 do dne vydání derogačního nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, a dále ode dne vydání předmětného ústavního nálezu do listopadu [rok], kdy bylo ze strany žalovaného ukončeno předmětné zveřejňování. K prvnímu období soud prvního stupně uzavřel, že nemohlo jít o nesprávný úřední postup žalované, neboť v uvedeném období ještě nebyla protiústavnost § 14b odst. 1 písm. a), b), c) ZStřZ Ústavním soudem deklarována, v tomto období žalovaná postupovala v souladu s ustanoveními § 14b odst. 1 písm. a), b), c) ZStřZ, tedy podle pravidel předepsaných právními normami a z tohoto důvodu nelze její postup považovat za nesprávný ve smyslu § 13 odst. 1OdpŠk. Nesprávný úřední postup státu však nelze shledat ani v následujícím období od [datum] do listopadu [rok], kdy již žalovaná měla informaci o tom, že části zákona č. 159/2006 Sb. nejsou v souladu s ústavním pořádkem, neboť Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu do [datum] a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Soud prvního stupně zdůraznil, že k odkladu vykonatelnosti přistupuje Ústavní soud v zájmu právní jistoty a bezrozpornosti právní úpravy a tyto zájmy nepochybně pro omezenou dobu převážily nad zájmem odstranit neústavní právní úpravu. Soud prvního stupně přihlédl k odůvodnění citovaného nálezu Ústavního soudu, podle nějž je transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů potřebná, nemá však být účelem sama o sobě, ale prostředkem k naplnění cíle zákona. Právo na soukromí smí omezovat jen v nezbytné míře. Soud prvního stupně uzavřel, že Ústavní soud dal zákonodárci možnost do [datum] přijmout novou právní úpravu stran uvedeného zveřejňování informací, do tohoto data bylo zachováno zveřejňování podle stávající právní úpravy (což vyplývá i z odůvodnění samotného ústavního nálezu, když se Ústavní soud vyjádřil tak, že„ po tomto datu nebude už zveřejňování podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) až c) zákona možné“ – tj. dojde k znepřístupnění registru). Takto dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalovaná nedopustila nesprávného úředního postupu, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle výsledku řízení a žalované, která byla v řízení úspěšná, přiznal paušální náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony, k úhradě nákladů řízení zavázal žalobce. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že interpretoval rozhodnutí Ústavního soudu nesprávně. Dovolával se Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Po celou dobu účinnosti novely zákona č. 159/2006 Sb. provedené zákonem č. 14/2017 Sb. znamenal anonymní přístup do Centrálního registru oznámení zásah do soukromí a také bezpečnostní riziko pro funkcionáře povinné přiznání podávat. Tato právní úprava vyvolala masivní odpor dotčených osob a uskupení, např. [ulice] místních samospráv ČR. Po dobu účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. bylo zahájeno třicet tisíc řízení o porušení zákona č. 159/2006 Sb. a uděleny desetitisíce pokut, zatímco v předchozím období komunální politikové povinnost podávat přiznání plnili a respektovali. Namítaným postupem stát intenzivně narušil právo na informační sebeurčení žalobce. Žalobce v odvolání zdůraznil, že jeho žaloba a zjevně už předžalobní výzva vedla k tomu, že žalovaná přestala podaná oznámení automaticky zveřejňovat ještě před [datum] a přístup k nim podmínila individuální žádostí. Pokud tak žalovaná učinila v listopadu 2020, mohla tak učinit již po vydání nálezu Ústavního soudu. Informace, které byly zveřejňovány, jsou jako informace soukromého charakteru velmi citlivé. Žalobce odmítl odůvodnění rozhodnutí soudu odloženou vykonatelností derogačního nálezu Ústavního soudu. Odklad byl podle žalobce stanoven pro parlament, aby protiústavní úpravu nahradil, nikoli pro úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu. P