36 CO 54/2022-150 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění: [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující centrální registr [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, ke kterému došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou, a současně zamítl i požadavek na zaplacení zadostiučinění [anonymizováno] výši [částka] (výrok I a II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka] (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy a peněžité částky, neboť na základě [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů (dále jen„ ZStřZ“), který byl následně v rozporu s [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], a [ustanovení pr. předpisu], byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho postavení veřejného funkcionáře. Tímto docházelo k porušování práv na ochranu jeho soukromí. Protiústavnost novely potvrdil Ústavní soud v nálezu [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Žalobce však zdůraznil, že se nedomáhá odškodnění za přijetí protiústavního předpisu, nýbrž za pochybení žalobkyně, která protiústavní předpis aplikovala. K porušování práv žalobce docházelo od jeho nástupu do funkce až do [datum]. Sám žalobce se obává, aby v budoucnosti někdo proti němu nepoužil zveřejňované informace týkající se jeho osoby. Vidí, že je to něco, co se musí řešit. Zveřejňované informace jsou zneužitelné. Osobně ví o případech, kdy nějaký starosta měl již nějaké problémy s tím související. 3. Žalovaná neshledala podmínky [anonymizováno] svou odpovědnost, neboť postupovala vždy v souladu se zákonem a nedopustila se tak nesprávného úředního postupu. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku činil skutková zjištění v bodech 4 až 9, která shrnul v bodě 10 takto: žalobce jako veřejný funkcionář byl povinen každoročně předložit průběžné [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů, které bylo plošně zveřejňováno prostřednictvím internetu. Ústavní soud shledal plošné neadresné zveřejňování těchto údajů protiústavním a příslušná ustanovení zákona o střetu zájmů [anonymizováno] svém nálezu ze dne [datum] ke dni [datum] zrušil. Žalobce se obrátil v [anonymizováno] [rok] na žalovanou jednak s výzvou k ukončení plošného zveřejnění údajů o jeho majetku v [anonymizována dvě slova] a následně předběžně uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy. Za [ulice] [anonymizována dvě slova] se již v červenci [rok] domáhal ukončení plošného zveřejňování uvedených údajů u žalované [příjmení] [příjmení]. Žalovaná plošné zveřejňování informací omezila dne [datum]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ustanovení [ustanovení pr. předpisu], [účinnost], [ustanovení pr. předpisu], účinné od 30. 6. 2018, která citoval, nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], [ústavní nález], kterým došlo ke zrušení uvedených ustanovení, [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [země], § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a 2, [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ [ustanovení pr. předpisu]“ nebo jen„ OdpŠk“), § 70 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], o Ústavním soudu. Dále soud prvního stupně odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu [spisová značka], nález Ústavního soudu [ústavní nález]. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení a odkazovanou judikaturu dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Neshledal totiž odpovědnostní titul, konkrétně nesprávný úřední postup, neboť žalovaná při zveřejňování [anonymizováno] žalobce jako veřejného funkcionáře postupovala dle platné a účinné právní úpravy. Byť zveřejňováním [anonymizováno] docházelo k zásahu do soukromí žalobce (jakož i dalších veřejných funkcionářů v jeho postavení), což ostatně konstatoval Ústavní soud [anonymizováno] svém derogačním nálezu, nelze v plošném zveřejňování [anonymizováno] dle ZStřZ žalovanou shledat nesprávný úřední postup. Zde odkázal na již výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup nelze dovozovat ani v období od vydání derogačního nálezu do [datum], neboť jeho vykonatelnost byla odložena a dle stanoviska Ústavního soudu Pl. [anonymizováno] [číslo], [číslo] Sb., platí, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a správní úřady jsou povinny ji aplikovat. Vzhledem k tomu, že není dána již jen první podmínka vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, soud prvního stupně se existencí dalších podmínek nezaobíral a žalobu [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu zamítl. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že interpretoval rozhodnutí Ústavního soudu nesprávně. Dovolával se [anonymizováno] základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Argumentoval, že po celou dobu účinnosti novely [ustanovení pr. předpisu] provedené [ustanovení pr. předpisu] znamenal anonymní přístup do [anonymizována tři slova] zásah do soukromí a také bezpečnostní riziko [anonymizováno] funkcionáře povinné přiznání podávat. Tato právní úprava vyvolala masivní odpor dotčených osob a uskupení, např. [ulice] [anonymizována tři slova]. Po dobu účinnosti [ustanovení pr. předpisu] bylo zahájeno třicet tisíc [anonymizováno] o porušení [ustanovení pr. předpisu] a uděleny desetitisíce pokut, zatímco v předchozím období komunální politikové povinnost podávat přiznání plnili a respektovali. Namítaným postupem stát intenzivně narušil právo na informační sebeurčení žalobce. Žalobce v odvolání zdůraznil, že jeho žaloba a zjevně již i předžalobní výzva vedla k tomu, že žalovaná přestala podaná [anonymizováno] automaticky zveřejňovat ještě před [datum] a přístup k nim podmínila individuální žádostí. Pokud tak žalovaná učinila v listopadu [rok], mohla tak učinit již po vydání nálezu Ústavního soudu. Informace, které byly zveřejňovány, jsou jako informace soukromého charakteru velmi citlivé. Žalobce odmítl odůvodnění rozhodnutí soudu odloženou vykonatelností derogačního nálezu Ústavního soudu. Odklad byl podle žalobce stanoven [anonymizováno] parlament, aby protiústavní úpravu nahradil, nikoli [anonymizováno] úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu. Připomněl, že parlament lhůtu uloženou Ústavním soudem nedodržel a zrušenou část [ustanovení pr. předpisu] dosud nenahradil. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž lze vyvodit bezprostřední dopad derogačního nálezu na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována (nálezy ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09, [číslo] Sb., body 53. a 54., nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], bod 27.). Ústavní soud se pak v bodě 89. nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], [číslo] Sb., vyslovil takto:„ nelze přehlédnout, že jestliže Ústavní soud [anonymizováno] svém nálezu konstatuje, že zákon nebo jiný právní předpis je v rozporu s ústavním pořádkem, pak tento rozpor byl dán i po dosavadní dobu jeho účinnosti. Zejména v případech, kdy je derogačním důvodem zjištění, že aplikace zrušeného právního předpisu působí porušení základních práv jednotlivců, je proto přirozeným důsledkem, že se dotčeným jednotlivcům poskytne ochrana jejich základních práv a svobod“. Tyto závěry převzal do své judikatury i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobce se dovolával povinnosti [anonymizováno] dbát, aby neporušoval právo na ochranu soukromí, upozorňoval, že se žalobou domáhá rovněž svých osobnostních práv dle ust. §§ 81 odst. 2, 2956 a 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Porušení osobnostních práv se může dopustit i stát, proto žalobce uplatnil nároky vyplývající z ochrany osobnosti. V odvolání žalobce nesdílel názor, že jeho žalobní nároky bylo nutno posoudit dle [ustanovení pr. předpisu] Nesouhlasil se závěrem, že mu újma vznikla v důsledku legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá. Stát by měl podle žalobce odpovídat za každé jednání, kterým jednotlivci způsobí újmu na právech garantovaných právním řádem. Podstatné je, že došlo