11 CO 373/2021-324 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I.), žalobu ohledně vícežalované částky [částka] s příslušenstvím a příslušenství z částky [částka] zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení jednak nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání, které bylo vedeno u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka], a dále náhradu skutečné škody v podobě náhrady obhajného ve výši celkem [částka] s tím, že [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání, které zasáhlo do jeho osobnostní sféry, a náhradu škody ve výši [částka] za náklady obhajoby. Žalovaná se bránila uplatněnému nároku, když sporovala všechny aspekty vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to zejména existenci odpovědnostního titulu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Zdůraznila, že žalobce de facto zmařil předběžné projednání nároku, a dále namítla, že nárok žalobce je, pokud se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání, promlčen. Dále uvedla, že žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Nalézací soud provedl důkaz spisem Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka] a vzal z něho za prokázaný průběh trestního řízení vedeného proti žalobci. Vzal za prokázáno, že řízení skončilo zproštěním obžaloby. Trestní stíhání probíhalo od [datum] do pravomocného skončení [datum] tedy 2 roky a 3 měsíce. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, přičemž již při prvním odsuzujícím rozsudku dne [datum] byl uložen žalobci stejný trest jako v následném rozhodnutí, a to k trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání čtyř let s podmíněným odkladem. Žalobce tedy již v září [rok] věděl, že mu nehrozí vyšší trest než dva roky. Dále vzal za prokázáno, že žalobce měl obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] a jaké částky mu byly těmito obhájci za právní zastoupení účtovány a jaké částky jim žalobce zaplatil. Mezi účastníky nebylo sporné, že obhájci žalobce provedli účtované úkony. Dále vzal za prokázáno, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním trpěl zdravotními potížemi, změnilo se jeho chování, nebyl schopen jednat s klienty, což mu předtím nedělalo žádné problémy, někdy jel pro klienty k jednání a musel se vrátit, neboť nebyl schopen ani dojet na místo. Žalobce bere prášky na uklidnění, má bolesti v oblasti páteře, objektivní nález tremor hlavy a hlasu, dne [datum] u praktického lékaře s výsledkem protrahovaný stres a vyšetřování mají negativní odezvu ve zdravotním stavu pacienta. Žalobce je od roku [rok] vyšetřován na neurologii pro třes s tím, že nyní je bez pravidelné medikace, s nálezem jednoho tremoru hlasu, hlavy, horních končetin, kolísá v souvislosti psychickou tenzí, dominuje statický tremor horních končetin více vlevo, se závěrem polymorfních obtíží - insomnie psychické změny funkční obtíže psychogenní z chronického stresu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ zákon“ nebo„ OdpŠk“). Zabýval se námitkou žalované, že žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Konstatoval, že žalobci již zahájením trestního stíhání vznikla újma, a podaná stížnost by tuto skutečnost již nemohla změnit. Na tom by nemohlo nic změnit ani rozhodnutí, kterým by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno (pouze by se zkrátila doba, po kterou újma trvala). Konstatoval, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání prakticky nepředstavuje efektivní opravný prostředek a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 35/09. Dospěl k závěru, že by stížnost podaná proti usnesení o vznesení obvinění nemohla být úspěšná, neboť z dalšího pokračujícího trestního řízení je zcela zřejmé, že toho názoru nebyl ani soud prvého stupně, ale ani soud druhého stupně. Tedy trestní stíhání bylo zahájeno na základě zákonných podmínek. Žalobce nepodal proti tomuto rozhodnutí stížnost, avšak i kdyby stížnost podal, nemohla by být úspěšná, proto za této situace soud dospěl k závěru, že jsou tady důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí být splněna podmínka podání stížnosti. K námitce promlčení nalézací soud konstatoval, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil nárok u žalované ve smyslu ustanovení § 14 zákona, pouze nedoložil současně s podáním žádosti plnou moc k zastupování. Podání ze dne [datum] obsahovalo uplatnění nároku na částku [částka] představující [částka] zadostiučinění za nemajetkovou újmu a [částka] za obhajobu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí s tím, že byly specifikovány jednotlivé úkony právní služby. Toto podání bylo doručeno žalované dne [datum]. Žalovaná dne [datum] informovala právního zástupce žalobce, že [datum] obdržela podání, a uvedla spisovou značku, pod kterou je žádost evidována. Žalobce, resp. právního zástupce žalobce, nevyzvala k předložení plné moci, z tohoto podání se tedy právní zástupce žalobce mohl domnívat, že jeho žádost splňuje všechny náležitosti, které žádost má mít. Teprve podáním ze dne [datum] vyzvala žalovaná právního zástupce žalobce k předložení plné moci. Tato výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce dne [datum], a to poté, kdy již bylo u soudu zahájeno řízení (podána žaloba [datum], doručená žalované [datum]) a žalovaná se již měla vyjádřit k žalobě. Žalobce nakonec prostřednictvím právního zástupce plnou moc ze dne [datum] soudu předložil. Je tedy zřejmé, že v době, kdy uplatňoval právní zástupce žalobce u žalované předběžně nárok, měl platnou plnou moc, a jen z důvodu pochybení tuto spolu s nárokem nedoložil. Soud proto uzavřel, že žalobce splnil povinnost předběžného projednání nároku u žalované. Námitku promlčení posoudil podle ust. § 32 OdpŠk. Konstatoval, že v daném případě skončilo trestní stíhání pravomocně [datum], dne [datum] byla doručena žalované žádost o projednání nároku a [datum] žaloba ve věci, čili zákonné lhůty pro včasné uplatnění práva žalobce na náhradu nemajetkové újmy byly zachovány a jeho nárok není promlčen. Dále se zabýval nemajetkovou a majetkovou újmou, která žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla. Tuto posoudil podle ust. § 2894 a násl. o. z. a § 31a OdpŠk. Ohledně majetkové újmy konstatoval, že tato vznikla žalobci tím, že byl povinen zaplatit za obhajobu svému obhájci, a stanovil škodu ve výši [částka] - za úkon po Kč [částka] a [částka] režijní paušál, přiznal soud žalobci náhradu škody za tyto úkony - převzetí a přípravu obhajoby, poradu ze dne [datum], poradu [datum], vyjádření k žalobě, poradu ze dne [datum] před hlavním líčením, účast na hlavním líčení dne 24. 5., za tři úkony za poradu dne [datum], vyjádření na výzvu soudu, doplnění důkazu, za poradu dne [datum] před hlavním líčením, za účast na hlavním líčení, [datum] poradu ze dne [datum] a vyjádření, účast při hlavním líčení, podání doplnění tvrzení a další vyjádření, účast při hlavním líčení a podané odvolání. Za poradu dne [datum], tedy za 21 úkonů po [částka], 21x režijní paušál [částka], tj. [částka] a [částka], dohromady [částka] + 21% daň [částka], tj. celkem [částka]. Soud nepřiznal tyto úkony - žádost o odročení hlavního líčení ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon ve věci samé, dále nepřiznal poradu ze dne [datum], neboť přiznal poradu [datum] a tudíž poradu ze dne [datum] již nepovažoval za důvodnou, dále nepřiznal žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], neboť není úkonem dle advokátního tarifu, čili není účelná. Nepřiznal úkon námitky proti formulaci otázek ze dne [datum], návrh na opravu protokolu ze dne [datum], poradu ze dne [datum], neboť se konala porada [datum], kterou soud přiznal. Úkony nahlížení do spisu ze dne [datum] a poradu ze dne [datum] vzal žalobce zpět. V této části bylo řízení zastaveno samostatným usnesením. Soud přiznal náhradu navzdory námitce žalované, že úhrada nákladů za právní zastupování byla účtována v souvislosti s podnikáním žalobce a nikoli v souvislosti s jeho trestním řízením. Předmětem trestního stíhání byla právě podnikatelská činnost, proto soud nespatřoval žádný důvod, proč by nepřiznal náhradu škody na základě vystavených faktur znějících na zaplacení právních služeb z podnikání. Ohledně dalšího nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] soud odkázal na závěry Nejvyššího soudu učiněné v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, který stanovil kritéria významná z hlediska intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy za a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. Konstatoval, že žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že městu [obec] fakturoval v období od [datum] do [datum] částky za odvoz odpa