11 CO 394/2021-386 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zastavil řízení co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na náhradě majetkové škody částku [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalobu, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy z titulu„ ztráty lidskosti“ částku [částka], zamítl (výrok III.), žalobu, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy z titulu„ zničení celoživotní práce“ částku [částka], zamítl (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované na nákladech řízení částku [částka] (výrok V.) a rozhodl o odměně advokátky za zastupování žalobkyně (výrok VI.). Takto nalézací soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně vůči žalované a dříve rovněž vůči žalovanému [jméno] [příjmení] domáhala náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím spočívající ve snížení jejího majetku o movité věci, které byly v jejím vlastnictví či vlastnictví její matky, a nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, a to na základě skutkových tvrzení, že její matce [jméno] [příjmení] svědčilo právo nájmu k bytu - bytové jednotce [číslo] o velikosti 2+1, ve 4. NP budovy [adresa] v ulici Národní obrany 47, [obec a číslo] (dále též„ Byt“), který žalobkyně spolu s ní obývala a jehož vlastníkem se k [datum] stala žalovaná, jež matce žalobkyně nájem Bytu vypověděla výpovědí ze dne [datum], v důsledku čehož nájem skončil [datum]. Matka žalobkyně zemřela [datum], sama žalobkyně byla od [datum] do [datum] hospitalizována, v důsledku čehož nebyla schopna Byt vyklidit. Tvrdila dále, že dříve žalovanému [příjmení] dne [datum] udělila plnou moc pro zařízení dosílky do LDN a dne [datum] si vyzvedla od právního zástupce žalované klíče od skladu, v němž měly být umístěny její movité věci a věci její matky z Bytu, zjistila však, že tyto byly po uplynutí skladovací doby odvezeny a zničeny. Oběma dříve žalovaným vytýkala, že porušili své právní povinnosti tím, že Byt vyklidili, a jednali v rozporu s dobrými mravy. Nalézací soud rozhodoval za procesní situace, kdy usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 483/2017 - 149, byl jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 59/2016 - 128, zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. V citovaném usnesení odvolací soud konstatoval, že žalobkyně vznik majetkové škody i nemajetkové újmy kladla do souvislosti s protiprávním jednáním obou tehdy žalovaných, které spatřovala v tom, že v rozhodném období (tj. od [datum] do [datum]) měli přístup do bytu, ale nebyli oprávněni veškeré zařízení a osobní věci svévolně vyklidit, že současná žalovaná vzala dne [datum] zpět žalobu na vyklizení bytu, tj. v době, kdy se v Bytě již žádná zařízení ani osobní věci žalobkyně nenacházely, že s uvedenými věcmi bylo naloženo tak, že po uplynutí sjednané doby pro jejich skladování (tj. po [datum]) byly odvezeny a zničeny. Dle těchto tvrzení mělo tedy dojít k porušení povinností žalovanými před [datum], v důsledku čehož je třeba věc ve smyslu § 3079 odst. 1 o. z. posoudit podle dosavadních předpisů, tedy podle obč. zák. Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení rovněž posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet před [datum], jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po tomto datu (§ 3036 o. z.). Odvolací soud vyložil, že obč. zák. upravoval právo na náhradu nemajetkové újmy v ustanovení § 13 odst. 2 a toto právo se promlčovalo v obecné promlčecí době (s odkazem na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 31 Cdo 3161/2008), tj. dle § 101 obč. zák. Pro závěr, zda jsou žalobkyní uplatněné dva samostatné nároky na náhradu nemajetkové újmy promlčeny, bylo tedy třeba řešit, kdy tato práva mohla být vykonána poprvé. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy, zde se odvolací soud ztotožnil se soudem nalézacím v řešení otázky promlčení tohoto nároku dle § 106 obč. zák. Vyložil, že uvedené ustanovení stanoví dvojí promlčecí dobu – subjektivní dvouletou (odstavec 1) a objektivní tříletou, popř. desetiletou, jde-li o škodu způsobenou úmyslně (odstavec 2). Jejich počátek je stanoven odlišně a zároveň platí, že ve svém běhu jsou na sobě nezávislé, skončí-li běh kterékoli z nich, právo se bez ohledu na druhou z nich promlčí; přičemž subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve než promlčecí doba objektivní, neboť poškozený se o škodě nemůže dozvědět dříve, než škoda vznikne (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2507/2005, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1206/2013, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4278/2015). Počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby se tak váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o odpovědném subjektu a o tom, že mu vznikla majetková škoda určitého druhu a rozsahu, kterou je možné vyjádřit v penězích (obě podmínky musí být splněny kumulativně), přičemž se pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby na náhradu škody vyžaduje skutečná (prokázaná) a nikoli jen předpokládaná vědomost poškozeného, k čemuž dochází tehdy, zjistí-li poškozený skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4890/2014). Škoda spočívající v tom, že ten, kdo věc neoprávněně zadržoval, vlastníka o věc připravil a její ztrátou mu způsobil majetkovou újmu, vzniká právě okamžikem ztráty či zničení věci (s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 808/96, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2490/2000, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1221/99, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2883/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4986/2014). V citovaném usnesení následně nalézacímu soudu uložil, aby žalobkyni postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval k odstranění vad její žaloby, tj. ke specifikaci částek, jichž se domáhá jako náhrady nemajetkové újmy jednak za„ zničenou celoživotní práci“ a jednak za„ ztrátu lidské důstojnosti“, ke specifikaci movitých věcí, ve vztahu k nimž mělo dojít ke zmenšení jejího majetkového stavu, k dotvrzení okolností týkajících se toho, zda tyto věci byly zničeny či ztraceny a kdy k tomu došlo, a v neposlední řadě vzhledem k tomu, že žalobkyně se zaplacení žalovaných částek domáhá na dvou žalovaných, též k uvedení, zda po nich požaduje poskytnutí plnění solidárně (společně a nerozdílně) nebo tak, že plněním některého ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních, či podle určitých podílů. Bude-li žaloba řádně doplněna, bude v řízení dále pokračovat, dospěje-li k závěru, že žalobkyní uplatněné nároky nejsou promlčeny, zaměří dokazování na zjištění, zda jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu (újmu), a na zjištění výše skutečné škody. Nalézací soud v dalším řízení pravomocným usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. 10 C 59/2016 - 286, řízení ve vztahu mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] zastavil a rozhodl o nákladech řízení mezi těmito účastníky, neboť žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu proti [jméno] [příjmení] v celém rozsahu zpět a pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 59/2016 - 297, řízení zastavil co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu v tomto rozsahu částečně zpět, to vše s tím, že nadále, též po připuštění změny petitu soudem na jednání dne [datum], navržené žalobkyní podáním ze dne [datum] s jeho opravou učiněnou žalobkyní na jednání soudu dne [datum], bylo předmětem řízení zaplacení majetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne [datum], na základě kterého soud řízení co do částky [částka] s příslušenstvím zastavil viz výrok I. rozsudku), nemajetkové újmy z titulu„ ztráty lidskosti“ ve výši [částka] s příslušenstvím a nemajetkové újmy z titulu„ zničení celoživotní práce“ ve výši [částka] s příslušenstvím, to vše ve vztahu k dle tvrzení žalobkyně zaviněním žalované ztraceným resp. zničeným movitým věcem, jak je žalobkyně k výzvě soudu k odstranění vad žaloby dle pokynu odvolacího soudu specifikovala podáním ze dne [datum] a konečným způsobem podáním ze dne [datum]. K námitce promlčení vznesené žalovanou se soud v intencích názoru odvolacího soudu zabýval, pokud jde o nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu„ ztráty lidskosti“ v částce [částka] a z titulu„„ zničení celoživotní práce““ v částce [částka], primárně otázkou, kdy tyto nároky mohla žalobkyně u žalované poprvé uplatnit. Vzal za prokázáno, že právní zástupce žalované dopisem odeslaným žalované dne [datum] informoval žalovanou, že