11 CO 403/2021-86 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), ohledně vícežalované částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] (výrok IV.). Takto nalézací soud rozhodl za zjištěného skutkového stavu, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič [jméno] [příjmení], odpovědnostně pojištěný u žalované. Při dopravní nehodě byli usmrceni dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] a dvě nezletilá vnoučata [jméno] a [jméno]. Pro žalobkyni představovala ztráta velké části nejbližší rodiny silný zásah do jejího psychického zdraví. Vztah mezi žalobkyní a zemřelými byl velmi intenzivní, když citovou újmu prohloubila skutečnost, že při dopravní nehodě zemřeli tři její nejbližší příbuzní, z toho dvě děti velmi malého věku. Tyto byly natolik intenzivní, že u ní došlo ke vzniku [anonymizována dvě slova] v důsledku prožitého utrpení. Zjištěný skutkový stav posoudil pod ust. § 2959 o. z., v návaznosti na ust. § 22 odst. 1 o. z. a podle zákona č. 168/1999 Sb., jehož konkrétní ustanovení citoval. Konstatoval, že v [anonymizováno] nebylo sporu o tom, že jsou dány základní zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti škůdce za škodu, resp. nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku dopravní nehody, když škůdce porušil svou právní povinnost a v rozporu s dopravním značením nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici. V důsledku tohoto jednání došlo k dopravní nehodě, jejímž následkem bylo i úmrtí tří příbuzných žalobkyně. Pasivní legitimace žalované jako odpovědnostního pojistitele škůdce byla rovněž nesporná. Předmětem sporu mezi účastníky zůstala pouze otázka výše odškodnění žalobkyni. Co se týče vyčíslení náhrady této nemajetkové újmy, soud vyšel z nálezu Ústavního soudu ve [anonymizováno] I. ÚS 2844/14, z [datum], a z rozsudku nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení výše základní částky náhrady vyšel z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství v roce [rok], tj. v roce předcházejícím dopravní nehodě, která činila [částka], dvacetinásobek této částky pak po zaokrouhlení činí [částka]. Co se týče náhrady újmy způsobené [anonymizována dvě slova] spojeným se ztrátou [anonymizováno], bylo nesporné, že žalobkyni v průběhu [anonymizována dvě slova] bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka], které žalovaná uhradila před podáním žaloby. Tato částka se blíží dvojnásobku základní částky, soud ji proto považoval s přihlédnutím k mimořádně intenzivnímu vztahu žalobkyně a její [anonymizováno] a rovněž vzhledem k [anonymizována dvě slova], které se rozvinulo u žalobkyně v důsledku ztráty rodiny, za přiměřenou všem okolnostem případu a dostatečně vystihující vzniklou újmu, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] při rozhodování o dovolání, kdy Nejvyšší soud považoval částku [částka] za zcela odpovídající z hlediska proporcionality a zásad slušnosti i odpovídající přiznané výši náhrady v obdobných věcech (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Ohledně odškodnění žalobkyně za utrpení spojené s úmrtím vnoučat soud stanovil základní částku ve shodě se závěry uvedenými v rozhodnutí Okresního soudu ve [obec] na 50 % z částky [částka] s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství, neboť se nejedná o nejbližší příbuzné zmiňované judikaturou (manžel, rodiče či dítě), tedy základní částka ve vztahu ke každému z dětí činí [částka]. Soud dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro zvýšení této základní částky vzhledem k intenzivním vztahům v rodině a rovněž s přihlédnutím k závažným psychickým problémům žalobkyně, ke kterým u ní došlo v důsledku této tragické události, a navýšil uvedenou náhradu shodně se závěry Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] o 50 %, tedy za adekvátní částku považoval [částka] připadající na každé ze zemřelých dětí. Žalovaná již žalobkyni z tohoto titulu poskytla celkem částku [částka], tedy [částka] ve vztahu ke každému ze zemřelých vnoučat, proto jí byla stanovena povinnost doplatit žalobkyni částku [částka] ve vztahu ke každému z vnoučat, tedy celkem [částka]. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] z titulu ztížení společenského uplatnění, které u ní nastalo v důsledku psychického [anonymizováno], které se rozvinulo v reakci na uvedenou tragickou událost, soud s poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a touto nemajetkovou újmou žalobkyně. [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle § 2959 o. z., nikoli podle jiných ustanovení občanského zákoníku. Soud konstatoval, že judikatura Nejvyššího soudu v otázce odškodňování sekundárních obětí je ustálená a Nejvyšší soud se od ní neodchýlil ani po účinnosti nového občanského zákoníku. V tomto směru soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a shodně i ve [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky [částka], kterou vynaložila na znalecký posudek, který stanovil výši ztížení společenského uplatnění. Zde soud konstatoval, že se nejedná o majetkovou škodu žalobkyně, která by byla v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Jedná se o náklady, které byly vynaloženy k uplatnění práva žalobkyně na náhradu vzniklé škody na zdraví. Vzhledem k tomu, že v tomto rozsahu byla žalobkyně v [anonymizováno] neúspěšná, soud jí tuto náhradu nemohl přiznat. O nákladech [anonymizováno] mezi účastníky rozhodl podle § 150 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné a přípustné odvolání. 3. Žalobkyně nalézacímu soudu vytkla, že ve svém rozhodování odkázal a vycházel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém se Nejvyšší soud mj. při rozhodování o dovolání obviněného řidiče [jméno] [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], zabýval i výší přiznaného nároku žalobkyni [jméno] [příjmení] před soudem druhého stupně. Krajský soud v [obec] v adhezním [anonymizováno] pochybil, když dva nároky poškozené [jméno] [příjmení] (tj. nárok na odškodnění duševních útrap a dále nárok na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění) sloučil do jednoho, a odůvodnění jeho rozhodnutí v adhezním [anonymizováno] je tudíž nepřezkoumatelné, navíc se vůbec nevypořádal s celým uplatněným nárokem. Toto rozhodnutí se však stalo základem pro na ně navazující rozhodnutí - usnesení Nejvyššího soudu [číslo jednací] a rozsudek zde napadený. Soudu vytkla jeho závěr, že„ rozhodující a podstatné je, že z obsahu spisového materiálu a výroku rozsudku soudu II. stupně je nepochybné, že ve vztahu k poškozené bylo rozhodováno o náhradě nemajetkové újmy spočívající v náhradě utrpěných duševních útrap“. Poukázala dále na rozsudek Okresního soudu ve [obec], z něhož je zřejmé, že za každé ze zemřelých vnoučat byla přiznána prarodičům [anonymizováno] každému částka [částka], tj. stejná částka, jakou přiznal soud zde žalobkyni, ve vztahu k zemřelé [jméno] [příjmení] byla manželům [příjmení] přiznána každému částka [částka], zatímco [jméno] [příjmení] přiznal nalézací soud částku [částka], což je logické, neboť [jméno] [příjmení] byla dcerou [jméno] [příjmení], tedy blízká příbuzná v řadě první, zatímco ve vztahu k manželům [příjmení] byla snachou. Je zřejmé, že oba soudy postupovaly podle stejných kritérií uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nelze však přehlédnout, že rozsudkem Okresního soudu ve [obec] bylo rozhodováno„ pouze“ o náhradě újmy způsobené [anonymizována dvě slova], tedy o jednom nároku, zatímco v případě zde žalobkyně rozhodoval nalézací soud o dvou nárocích – náhradě za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] a dále za [anonymizována dvě slova] a přesně vyčíslené ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně dovozovala, že pokud je bráno v potaz, že rozdíl [částka] za [anonymizována dvě slova] v porovnání se smrtí snachy je přiměřený, je zřejmé, že za dva prokazatelné nároky byla žalobkyně v [anonymizováno] před nalézacím soudem odškodněna stejně jako žalobci a) a b) v [anonymizováno]