12 CO 173/2022-228 — Městský soud v Praze

1 Shora označeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2 Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok opřel o tvrzení, že žalované poskytl půjčku ve výši [částka] a [částka] bezhotovostními převody na její bankovní účet, a to dne [datum] převodem částky ve výši [částka], dne [datum] částky ve výši [částka] a dne [datum] částky [částka] €. Protože mezi účastníky nebyla sjednána lhůta pro vrácení zápůjčky, žalobce dopisem ze dne [datum] žalované zápůjčku vypověděl a vyzval ji k vrácení zapůjčených částek do šesti týdnů od doručení výzvy dne [datum]. Žalovaná však dosud žalobci uvedené částky nevrátila, a proto se žalobce domáhá i úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z předmětných částek od [datum] do zaplacení. V závěrečném návrhu žalobce dále uvedl, že pokud soud dojde k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, žádá soud, aby mu žalované částky přiznal z titulu bezdůvodného obohacení. 3 Žalovaná odůvodnila návrh na zamítnutí nedůvodné žaloby lživostí žalobních tvrzení, finanční prostředky na ní naopak vylákal žalobce. S ohledem na rozdílnost majetkového postavení měla za zcela absurdní, že by si jako osoba disponující majetkem v řádu stovek miliónů korun půjčovala od nemajetného žalobce finanční prostředky v takové výši. Žalobce bydlel s žalovanou v době do [datum] do [datum] ve společné domácnosti na adrese bydliště žalované a předmětné finanční převody zaslané žalobcem na účet žalované byly finanční prostředky ve výši [částka] za prodej vozidla Range Rover, které mu žalovaná svěřila v eurech a žalobce je směnil na české koruny, poté je poukázal na bankovní účet žalované. V případě částky ve výši [částka] pak šlo vrácení zápůjčky poskytnuté žalovanou žalobci na nákup nábytku do obchodu v [obec]. Soud I. stupně rozhodl poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 12/2021-146 zrušil rozsudek ze dne 4. srpna 2020, č. j. 22 C 47/2019-121 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5 Soud I. stupně po doplnění dokazování, v jehož rámci čerpal zjištění z listinných důkazů, které uvedl pod bodem 6. písemného vyhotovení rozsudku, dospěl k závěru o prokázané důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení, jak uvedl v bodě 23. 6 Při závěru o skutkovém stavu soud I. stupně vycházel ze shodného skutkového tvrzení účastníků o tom, že v době od ledna 2018 do [datum] žili jako partneři ve společné domácnosti v domě žalované, společně také podnikali ve společnosti [právnická osoba] 7 Žalovaná společně se svými dětmi nabyla po smrti manžela v roce 2010 děděním majetek v hodnotě [částka]. 8 Žalobce neprokázal, že finanční prostředky celkem ve výši [částka] a [částka] poskytl žalované jako zápůjčku, konkrétní okolnosti kontraktačního procesu předcházejícího uzavření smlouvy (smluv) o zápůjčce, případně důvody pro poukázání peněz žalované, a to ani po poučení, aby doplnil okolnosti poskytnutí zápůjčky žalované, tedy kdy, kde a z jakého důvodu předal žalované tvrzené finanční prostředky. 9 Měl za prokázané, že žalovaná prodala prostřednictvím zprostředkovatele L. Bisenia autobazaru Insomnium Automobile Dresden GMBH v SRN nejprve vozidlo BMW za částku ve výši [částka] a poté dne [datum] také vozidlo Range Rover Vogue za částku ve výši [částka]. Žalované následně předal částku ve výši [částka], a to dne [datum] na Petrském náměstí v [obec], což prokazuje skutečnost, že žalovaná dne [datum] večer disponovala částkou ve výši [částka] v hotovosti. 10 Nebylo prokázáno, že žalobce převodem částek ve výši [částka] a [částka] pouze plnil svůj závazek vůči žalované směnit jí poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka] na české koruny a v případě poukázání částky ve výši [částka] plnil pouze závazek vrátit jí zápůjčku poskytnutou mu na nákup nábytku do obchodu v [obec], zejména pro rozpory mezi tvrzením žalované o předání částky ve výši [částka] žalobci a dobou, kdy měla žalovaná uvedenou částku převzít, které nebyly ani po doplnění dokazování odstraněny. V případě platby ve výši [částka], která měla představovat vrácení zápůjčky poskytnuté žalobci žalovanou k nákupu nábytku do obchodu v [obec], žalovaná vyjma své účastnické výpovědi další důkazy nenavrhla. Poukázal na skutečnost, že žalobce převedl žalované první částku ve výši [částka] již dne [datum] v 10:22 hod., tedy předtím než měl od žalované převzít [částka] za prodej Vozidla, kterou však žalovaná obdržela až dne [datum] odpoledne. Rozpory shledal také mezi výpovědí žalované a provedenými důkazy výpovědí svědků a rozporné byly i výpovědi žalovanou navržených svědků. 11 Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení, jak uvedl v bodě 23 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12 Žalobce sice v řízení neprokázal, z jakého důvodu převedl na účet žalované výše uvedené částky, resp. že by žalované na základě dohody přenechal konkrétní částku, kterou by mu měla žalovaná vrátit, tedy že by uzavřel se žalovanou o výše uvedených finančních částkách smlouvu či smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z., nicméně podle konstantní judikatury platí, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení žalobce tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání finanční částky. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4268/2019). Žalovaná však v řízení neprokázala své tvrzení, že poukázáním částky ve výši [částka] a [částka] jí žalobce vracel ekvivalent finančních prostředků ve výši [částka], které mu žalovaná předala za účelem jejich směny na české koruny ani, že poukázáním částky [částka] žalobce vracel žalované poskytnutou zápůjčku na nákup nábytku do obchodu v [obec]. Žalovaná proto získala připsáním předmětných finančních částek na její účet majetkový prospěch bez právního důvodu a bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce (§ 2991 odst. 2 o. z.), a proto je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobci vydat (ust. § 2991 odst. 1 o. z.). Z uvedených důvodů žalobě vyhověl. 13 O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení proti žalované, jejichž podrobné vyčíslení uvedl v bodě 28 rozsudku. 14 Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala, že žalobce zneužívá situace, kdy k převodu peněz na účet žalované existují výpisy z banky. Tvrzení žalobce o zápůjčce je vykonstruované. Poukazovala na rozpory v tvrzeních žalobce ohledně důvodů poskytnutí finančních prostředků žalované, stejně jako zdroj těchto prostředků. Zopakovala tvrzení o prodeji jejího vozu a předání peněz v hotovosti žalobci za účelem jejich směny z EURO na CZK. Rozpory ve výpovědích svědků spatřovala v době, která již v mezidobí uplynula. Rozhodnutí soudu I. stupně označila za nepřezkoumatelné. Navrhla změnu rozsudku tak, že se žaloba zamítá a žalobci bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. 15 Žalobce označil rozhodnutí soudu I. stupně za správné. Závěry soudu odpovídají ustálené judikatuře ohledně důkazního břemene v případě bezdůvodného obohacení. Argumentace žalované uvedená v odvolání není způsobilá změnit rozhodnutí soudu I. stupně. Žalovaná neprokázala žádný titul, na základě kterého by si mohla finanční prostředky ponechat. Navrhl potvrzení rozhodnutí a přiznání nákladů řízení. 16 Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 17 Soud I. stupně si pro rozhodnutí založeném na hodnocení otázky platného uzavření smlouvy o zápůjčce, respektive prokázání právního důvodu žalovanou pro ponechání si prokazatelně obdržených částek od žalobce opatřil provedeným dokazováním zjištění v dostatečném rozsahu a po hodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. dospěl ke správnému skutkovému a následně i právnímu závěru o tom, že žalovaná neprokázala existenci právního titulu, pro který by si mohla ponechat žalobou vymáhané částky. 18 Odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně za neprokázané uzavření smlouvy o zápůjčce, byť byla s ohledem na předchozí partnerské soužití účastníků důkazní situace žalobce v tomto směru omezená. Bylo však na žalované, aby nepochybně a v dostatečně přesvědčivé formě prokázala existenci právního důvodu pro ponechání si finančních prostředků. Toto se jí ani po změně tvrzení v průběhu řízení,