12 CO 217/2022-391 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zastavil řízení ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení (výrok ad I.), který odůvodnil ust. § 96 o. s. ř., dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok ad II.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok ad III.), a o nákladech řízení rozhodl tak, na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok ad IV.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal podle zák. č. 82/1998 Sb. po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku odepření práv oběti trestného činu a vydáním nezákonného rozhodnutí, a dále odškodnění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyšetřování, resp. prodlením s efektivním vyšetřováním, a to v řízení vedeném u Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. Oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. ORI [číslo] a posléze pod sp. zn. KRPA [číslo]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jíž byl žalobce přímo dotčen na svých základních lidských právech. Žalobce tvrdil, že u zmíněných osob byla naplněna skutková podstata trestného činu obchodu s lidmi, kdy žalobce a ostatní dělníci vykonávali práci nuceně pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu, čímž byla porušena jejich práva garantovaná čl. 1, 8, 9, 10 a 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). 3. Žalobce uvedl, že dne [datum] podal trestní oznámení k Městskému státnímu zastupitelství v [obec]. Dle žalobce došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, když [ulice] státní zastupitelství postoupilo trestní oznámení (jiných osob podané dříve) Městskému státnímu zastupitelství v [obec], které jej postoupilo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] vyšetřováním byla pověřena Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality; věc byla vedena pod [číslo jednací], čímž podle názoru žalobce došlo k závažnému nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť případ takového materiálního a územního rozsahu nelze posuzovat toliko ve dvou lidech. Za celou dobu prověřování uskutečnily výslechy toliko tří osob z několika desítek poškozených, z označených svědků nebyl vyslechnut žádný a prověřen nebyl ani žádný jiný důkaz, vyjma výslechu podezřelého [příjmení]. 4. Za další nesprávný úřední postup označil žalobce skutečnost, že došlo k rozdělení předmětné věci poté, co podezření ze spáchání trestného činu [uvedeného] bylo jako poznatek k dalšímu opatření předáno Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Žalobce zdůrazňoval, že důsledně poukazoval na nutnost posuzovat celé jednání pánů [příjmení] a [příjmení] komplexně v celém jeho rozsahu, dne [datum] byla věc dále rozdělena, a to na následující části: (i) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], (ii) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], postoupeno na PČR, KŘP [obec], ÚO [okres], SKPV, OHK, (iii) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným vietnamské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, OŘP [obec] IV, SKPV OHK, a (iv) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným rumunské a slovenské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO [okres], SKPV, OHK. V důsledku zmíněného rozdělení byla věc rozštěpena na dvě základní větve, a to prověřování skutku spáchaného vůči slovenským a rumunským poškozeným, kdy věc byla prověřována Obvodním ředitelstvím policie [obec] I, a prověřování skutku spáchaného vůči vietnamským poškozeným, kdy toto bylo prověřováno Obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, přestože se jednalo o komplexní záležitost. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu uzavřel šetření úředním záznamem založeným do spisu dne [datum] s tím, že ve věci nespatřuje trestný čin obchodování s lidmi a věc následně postoupil na OŘ Policie [obec] IV s tím, že se jedná o podezření z trestného činu podvodu, nebezpečného vyhrožování a vydírání, s výslovným příkazem věc dále prověřit a dále navrhl, aby trestní věc byla postoupena na KŘ Policie ČR hl. m. [obec], a to z důvodu rozsáhlosti a závažnosti trestné činnosti. KŘ Policie ČR hl. m. [obec] však trestní věc postoupilo na OŘ policie [obec] IV s odůvodněním, že tento orgán policie je místně a věcně příslušný. Věc, která byla vedena Obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, byla postoupena na Obvodní ředitelství policie [obec] I s tím, že je zde dána věcná a místní příslušnost. Obvodní ředitelství policie [obec] I pak věc opětovně postoupilo zpět na Obvodní ředitelství policie [obec] IV. Dle žalobce se policejní orgány závěry prověřování Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nadále nezabývaly. Obvodní ředitelství policie [obec] I dne [datum] uložilo„ ad acta“ prověřování trestní věci podvodu vůči slovenským a rumunským poškozeným. Proti tomu podali poškození stížnost, které bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] a bylo nařízeno policejnímu orgánu provést další prověřování a zahájit úkony trestního řízení. Dne [datum] byly následně zahájeny úkony trestního řízení, po roce prověřování, kdy policejní orgán dle žalobce neprovedl téměř žádné úkony, byla trestní věc odložena dne [datum]. Proti tomuto usnesení a následnému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterým byly zamítnuty stížnosti proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, podali poškození ústavní stížnost. 5. Žalobce dále uvedl, že souběžně probíhalo prověřování trestní věci podvodu vůči vietnamským poškozeným, kdy OŘ policie [obec] IV poté, co mu byla trestní věc postoupena ze strany OŘ policie [obec] I, dne 23. 9 2011 prověřování uložilo bez dalšího opatření. Vietnamští poškození proti tomuto opatření podali stížnost, kterou Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] zamítlo. Vietnamští poškození proti tomuto usnesení podali žádost o přezkum k Městskému státnímu zastupitelství v [obec], které dne [datum] shledalo žádost důvodnou, neboť policejní orgán neprovedl všechny úkony k prověření podezření z trestného činu a prověřování probíhalo v rozporu s trestním řádem. [ulice] státní zástupkyně dala poškozeným za pravdu a uložila, aby bylo řízení vedeno dle §158 odst. 3 tr. ř. Policejní orgán proto dne [datum] zahájil úkony trestního řízení. Dne [datum] pak usnesením Policie ČR, obvodní ředitelství policie [obec] IV, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla i tato trestní věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona odložena, neboť policejní orgán dospěl k závěru, že se ve věci nejedná o trestný čin a věc nelze vyřídit jinak. Proti usnesení podali vietnamští poškození stížnost, která byla [datum] usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 2. září 2014, č.j. 3 ZN 5103/2011 – 82, zamítnuta. Žalobce tvrdil, že poškození využívali všech dostupných procesní prostředků obrany, avšak jejich stížnosti byly většinou odmítány pro podání osobou neoprávněnou. 6. Žalobce v žalobě poukazoval též na to, že roztříštěním věci se do značné míry snížila pravděpodobnost, že výše popsaná jednání pánů [příjmení] a [příjmení] budou řádně posouzena. Uváděl, že jednotlivé složky Policie ČR spolu vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, přičemž policie se věcí vůbec nechtěla zabývat. Uvedený postup má podle názoru žalobce za následek, že prověřování trestné činnosti trvá již nepřiměřeně dlouhou dobu, což ostatně konstatoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jímž bylo v plném rozsahu vyhověno ústavní stížnosti některých poškozených (žalobce sám ústavní stížnost nepodal), přičemž Ústavní soud mj. konstatoval, že ve věci bylo orgány činnými v trestním řízení postupováno povrchně a nekonzistentně a že procesní postup při prověřování trestního oznámení neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávané věci; řízení bylo nelogicky a neorganicky roztříštěno mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti. 7. Žalobce se s ohledem na délku řízení a neefektivní postup orgánů činných v trestním