12 CO 337/2022-250 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované a ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované. 2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva k části pozemku vedeného pod [parcelní číslo], obec Praha, k. ú. [část obce], č. [list vlastnictví], o výměře 27 m2. 3. Žalovaný namítl, že žaloba je neurčitá. Též si není vědom toho, že by ohledně předmětného pozemku byl evidován v katastru nemovitostí chybný stav a dále namítl vydržení vlastnického práva. 4. [ulice] účastník na straně žalované uvedl, že daný nárok neuznává, jelikož pozemek je již dozajista vydržen, neboť je vlastněn žalovaným déle než 10 let. 5. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl (výroku I. rozsudku). 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. [ustanovení pr. předpisu]“) tak, že přiznal žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované plnou náhradu nákladů řízení, jelikož byli v řízení zcela úspěšní. 7. Výše náhrady nákladů řízení přiznanou žalované stanovil částkou [částka] jako náhrady nákladů podle ust. [ustanovení pr. předpisu] za 6 úkonů (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] jako 2 úkony) v souladu s ust. [ustanovení pr. předpisu], celkem tedy [částka]. 8. V souvislosti s tím uvedl, že účelné zastoupení žalovaného advokátem s ohledem na to, že žaloba na určení vlastnictví k nemovité věci je žalobou, kterou je dozajista žalovaný schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí žalovaný v rámci své činnosti řešit, případně o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou apod. a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum]). Soud I. stupně uzavřel, že byť se v dané věci jednalo o skutkově složitější spor, stran právního hodnocení tomu tak nebylo a nebylo tak nutné ve smyslu výše uvedeného právní zastoupení (výrok II.). 9. Stejně tak určil výši náhrady nákladů řízení přiznanou vedlejšímu účastníku na straně žalované v částce [částka] (výrok III.). 10. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, v němž uvedl, že„ podává proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v zákonné lhůtě v souladu s § 201 a násl. o. s. ř. odvolání, které v souladu s § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. odůvodňuje tím, že soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobce toto blanketní odvolání odůvodní ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudu prvního stupně“. 11. Z obsahu spisu vyplývá, že soud I. stupně žalobce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k doplnění předmětného odvolání. V něm ve výroku uvedl, že v odvolání musí uvést odvolací důvod, a to tím způsobem, že označí, v čem je spatřována konkrétní nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a uvede, v jakém rozsahu (který výrok) je odvoláním napadán. Zároveň musí uvést odvolací návrh rozhodnutí soudu II. stupně. Současně ho poučil, že nebude-li podání ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud může odvolání odmítnout. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce na výzvu doposud nijak nereagoval. 12. Odvolací soud tak dovodil, že odvolání žalobce nelze projednat. 13. Podle ust. § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ust. § 43 odst. 2 věta prvá a třetí o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O těchto následcích musí být účastník poučen. To platí i pro řízení u odvolacího soudu (ust. § 211 o. s. ř.). 14. V projednávané věci odvolání žalobce nemá zákonem stanovené náležitosti (ust. § 205 a § 42 odst. 1 o. s. ř.), neboť z něj není zřejmé (a nelze se k tomu dobrat ani použitím jakéhokoli výkladového pravidla), v čem odvolatel konkrétně spatřuje odvolací důvod, tedy vady uvedené v § 205 o. s. ř. 15. Na výzvu soudu I. stupně přes řádné a návodné poučení ve stanovené lhůtě žalobce nereagoval. 16. Odvolání tak postrádá takové údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na podkladě čeho má odvolací soud jednat a rozhodnout. 17. Přitom je nutné, aby žalobce v odvolání vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce (viz ustálená judikatura, např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ [číslo]). 18. Výše uvedené nedostatky odvolání způsobují, že jej nelze věcně projednat. Jsou tedy splněny podmínky pro postup podle ust. § 43 odst. 2 věta prvá ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. a proto odvolací soud odvolání žalobce odmítl (výrok I.). 19. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání do výroku II. o nákladech řízení také žalovaný, které odůvodnil tak, že byť byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, soud mu nepřiznal náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení, ale pouze náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Vytýkal soudu prvého stupně, že na jednu stranu cituje judikaturu, podle níž je v případech obtížnější problematiky zastoupení advokátem účelné, přičemž přiznává, že v nadepsané věci se jednalo o skutkově složitější spor, na druhou stranu však uvádí, že pro skutkově složitější spor není právní zastoupení nutné. S takovým závěrem žalovaný nesouhlasil a považuje ho za vnitřně rozporný. 20. Přitom právě prokázání skutkových okolností, které povedou k úspěchu ve věci, je hlavní činností právního zástupce v soudním řízení. Je to účastník řízení, kterého stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a bez jejich unesení je vyloučeno, aby v řízení uspěl. Naopak samotné právní posouzení toho, co v řízení vyšlo najevo a co bylo prokázáno, je pak již věcí soudu. 21. Při rozhodování o nákladech řízení tedy„ je vždy třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu“. Žalovaný má za to, že v předmětné věci se jedná právě o případ, kdy je řešena problematika velmi specializovaná a rovněž vyznačující se zvýšeným stupněm obtížnosti, dokladem čehož je ostatně samotná délka soudního řízení (v konečném důsledku 4 roky na prvním stupni). Žalovaný za to, že by bylo naopak neúčelné, kdyby bylo zastoupení v obdobných specializovaných sporech předáváno zaměstnancům žalovaného, kteří žalovaného v takových sporech běžně nezastupují. 22. Odkázal i na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle něhož„ nelze generálně (a to ani s odkazem na judikaturu správních soudů) vylučovat možnost zastoupení veřejnoprávních subjektů (státních orgánů, orgánů samosprávy) právním zástupcem (advokátem); to platí především za situace, kdy věcná působnost resortu není meritu věci identická či blízká“ a též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 23. Pokud jde o presumovaný administrativní aparát žalovaného, žalovaný plní v souladu s právními předpisy značné množství úkolů v samostatné působnosti a mimo jiné disponuje se značným majetkem, včetně majetku nemovitého, kdy péče o něj vyžaduje i značné personální nasazení jejích zaměstnanců. Zastupování v letitých soudních sporech není touto optikou agendou, na kterou by se jeho běžný aparát mohl plně soustředit a dostatečně se mu věnovat. 24. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před soudy obou stupňů. 25. Odvolací soud přezkoumal v mezích odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného od