13 CO 393/2021-169 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z jednotlivých částek, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobci k rukám jeho právního zástupce zaplatit na náhradě nákladů řízení [částka]. Takto rozhodl o návrhu na vydání platebního rozkazu došlém soudu dne [datum], jímž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující neuhrazenou cenu jím pro žalovanou realizovaných zájezdových autobusových přeprav osob, a to poté, co žalovaná žalobci uhradila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] a co usnesením soudu I. stupně z [datum rozhodnutí], č.j. 26C 146/2019-29, bylo v důsledku částečného zpětvzetí návrhu řízení co do částky [částka] zastaveno. 2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalovaná objednávkami č. GE032929OZ ze dne [datum], č. KR180528-12TK ze dne [datum], č. OFT061125OZ ze dne [datum], č. OFT0505196OZ ze dne [datum], č. GE180607OZ ze dne [datum], č. SMART0711 ze dne [datum], č. ONH180718-09OZ ze dne [datum], č. FE181204, č. OFT092832QR, č. GE122422, č. GE112743 ze dne [datum], č. ONH181226- -09OZ ze dne [datum], č. OFT [číslo] ze dne [datum] a č. OFT1230262 ze dne [datum], u žalovaného objednala autobusovou zájezdovou dopravu osob (vesměs na trase Česko - - Rakousko - Chorvatsko - Maďarsko - Rakousko - Česko; Německo - Česko - Rakousko - - Maďarsko - Chorvatsko - Rakousko - Německo; Německo - Česko - Rakousko - Maďarsko - - Rakousko - Německo), kterou žalobce v požadovaných termínech realizoval a fakturami č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], č. 2018 z [datum] znějící na [částka], [číslo] ze [datum] znějící na [částka], [číslo] ze [datum] znějící na [částka] a [číslo] z [datum] znějící na [částka], takto žalované vyfakturoval celkem [částka]; žalovaná naproti tomu žalobci vyfakturovala vícenáklady [částka] fakturou splatnou [datum]. Předžalobní výzvou z [datum] žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky [částka] do tří dnů od jejího doručení. Žalovaná žalobci uhradila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (v odůvodnění rozsudku chybně uvedeno [datum] a [datum] - pozn. odvolacího soudu) a na předžalobní výzvu reagovala dopisem z [datum], kterým žalobce vyzvala k uhrazení pohledávky ve výši [částka] z titulu náhrady škod vzniklých při přepravách a následným dopisem z [datum] uplatnila započtení této částky vůči pohledávce žalobce, což ten dopisem z [datum] odmítl, v plném rozsahu rozporoval pohledávky žalované a setrval na úhradě jím provedených autobusových přeprav. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce v pozici dopravce uzavřel s žalovanou několik smluv o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.) a žalovaná se zavázala uhradit mu cenu z těchto smluv. Žalobce jednotlivé přepravy osob provedl podle objednávky žalované a následně vystavil faktury, které však žalovaná neuhradila, ačkoliv si jich byla vědoma, což sama uznala, stejně jako toho, že si u žalobce v roce 2018 nějaké přepravy objednávala. Uzavřel tak, že je žalovaná povinna za přepravu uhradit sjednanou cenu. Pokud žalovaná tvrdila, že jí při přepravách měla vzniknout škoda, dovodil, že tato tvrzení jsou v rozporu s jejími tvrzeními, kterými rozporovala provedení jednotlivých přeprav. Pokud by totiž přepravy nebyly provedeny, tak by při nich žalované nemohla vzniknout škoda, či by ji nemohla alespoň tvrdit, a to bez ohledu na to, zda ji je schopna prokázat. Stran započtení uzavřel, že žalovaná dostatečně neprokázala existenci svých pohledávek ve výši [částka] a [částka] a tudíž neprokázala, že by došlo k řádnému započtení pohledávek ve smyslu § 1982 a násl. o. z. a s poukazem na § 1987 odst. 2 o. z. dovodil, že existence pohledávek žalované je tedy nejistá a jelikož žalobce jejich existenci zpochybnil, nejsou tyto pohledávky způsobilé k započtení. K tomu dodal, že ač řádně obeznámena s termínem jednání, žalovaná se k jednání soudu nedostavila a k existenci těchto pohledávek, jejich prokázání, přesné specifikaci a vyčíslení jí tak nemohlo být ze strany soudu poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění namítala jeho nepřezkoumatelnost, když soud I. stupně jen popsal obsah spisu, zkonstatoval, že se jedná o smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o. z. a dal žalobci za pravdu, přičemž se vůbec nezabýval a nijak nevypořádal s její argumentací ani neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Soudu I. stupně vytýkala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, neboť jako právnická osoba není a nemůže být cestujícím a nemohla tedy s žalobcem v pozici dopravce uzavírat smlouvy o přepravě podle § 2550 a násl. o. z. Dále namítala, že poté, co odvolala plnou moc svému právnímu zástupci, požádala o odročení jednání nařízeného na [datum], čemuž soud I. stupně nevyhověl a bylo jí tak znemožněno řádné projednání věci (jednatel nerozumí česky) a upřeno právo na spravedlivý proces. Všech předešlých jednání se přitom řádně zúčastnila a nejednalo se tedy o žádné obstrukce či průtahy. Nebyla tak poučena podle příslušených ustanovení o. s. ř. a veškeré její důkazní návrhy byly zamítnuty, ačkoliv na předchozích jednáních bylo soudem I. stupně deklarováno, že se jejími vzájemnými pohledávkami bude zabývat. Dovozovala tak, že soud I. stupně zneužil její omluvené nepřítomnosti k tomu, aby zcela ignoroval její tvrzení a důkazní návrhy, upřel jí její procesní práva a připravil ji o ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces a Evropskou úmluvou o lidských právech garantované právo věc před soudem projednat. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. 5. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný a odvolání žalované, obsahující faktickému a právnímu stavu věci neodpovídající tvrzení, za nedůvodné. Soud I. stupně řádně provedl dokazování a na jeho základě dospěl ke skutkovým zjištěním a z toho vyvozeným právním závěrům, na jejichž základě byl vydán napadený rozsudek. Uvedl dále, že existenci žalovanou tvrzené protipohledávky v řízení zcela odmítl a její tvrzení rozporoval a za této situace bylo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně tvrzené protipohledávky na žalované, která však obecně (a zcela nedostatečně) tvrzenou protipohledávku ničím neprokázala. Napadený rozsudek je podle žalobce v souladu s právními předpisy a řádně odůvodněný; v této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 8 Afs 267/2017-38, z nějž citoval. To, že je žalovaná právnickou osobou, neznamená, že by u žalobce nemohla objednat přepravu fyzických osob, když ostatně z provedeného dokazování vyplývá, že realizaci jednotlivých přeprav (jím pro žalovanou realizovaných) uznala včetně toho, že tyto přepravy u něho objednala. Ne existenci a oprávněnosti jeho pohledávky tudíž tato její námitka nemůže mít žádný vliv. Ve věci proběhla celkem 4 jednání ([číslo], [číslo], [číslo] a [datum]), jichž se žalobce zúčastnil, na rozdíl od žalované, která se prostřednictvím svého právního zástupce zúčastnila pouze prvního jednání, dalších jednání se nezúčastnila a žádná podání ve věci ohledně své argumentace, event. tvrzeného protinároku, soudu nedoručila. Že se žalovaná dalších soudních jednání ve věci neúčastnila, nelze klást k tíži soudu, resp. vydaného prvoinstančního rozsudku, když ze spisu je zjevné, že se žalovaná o věc dále nezajímala, a to evidentně až do okamžiku doručení napadeného rozsudku, proti němuž podala blanketní odvolání, jež následně odůvodnila. Osočování soudu I. stupně ze zneužívání její nepřítomnosti na soudních jednáních a z„ ignorování“ jejích tvrzení a důkazních návrhů, resp. z porušování jejích ústavním pořádkem zaručených práv, tedy není namístě. Žádnou relevanci pro věc nemůže mít ani účelová námitka žalované, s níž přichází až v této fázi řízení, že její jednatel nerozumí česky. Obstát nemohou ani námitky žalované ohledně toho, že nebyla soudem poučena podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, resp. že veškeré její důkazní návrhy byly soudem zamítnuty. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, ja