13 CO 88/2022-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným, a na nákladech řízení k rukám jeho právního zástupce částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem bylo nákladní motorové vozidlo [anonymizováno] R450, za kupní cenu [částka] plus DPH. Kupní smlouva byla uzavřena v písemné formě a soud ji shledal v souladu s ust. § 2079 a násl. o.z. za platně a účinně uzavřenou, neboť obsahuje veškeré zákonné náležitosti, když je z ní patrno, kdo je prodávajícím a kdo kupujícím, jaký je předmět koupě a jaká je sjednaná kupní cena. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaný vozidlo téhož dne od žalobce převzal. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný na kupní ceně za vozidlo zaplatil pouze [částka], a to dne [datum] v hotovosti částku [částka] a bankovním převodem téhož dne [částka] a dne [datum] dále bankovním převodem další částku ve výši [částka]. 3. Žalovaný v řízení tvrdil, že z důvodu poškození vozidla měla být kupní cena na základě dohody účastníků fakticky nižší právě o částku [částka], když na vozidle byla nahlášena pojistná událost, kterou měl žalovaný na základě plné moci vystavené žalobcem v den podpisu kupní smlouvy sám vyřídit, později se účastníci dohodli, že žalovaný zaplatí o [částka] méně a vozidlo si opraví sám. To však žalobce zcela popřel a soud prvního stupně skutečnosti tvrzení žalovaným nevzal za prokázané. O těchto okolnostech vypovídal výhradně svědek [příjmení], manžel jednatelky žalovaného, jehož výpověď však nebyla konzistentní a odporovala vše dalším provedeným důkazům. Ten uváděl, že část kupní ceny měla být u žalovaného v jakémsi depozitu do vyřízení pojistné události a teprve po vyplacení pojistného by se dále s penězi nakládalo, později mluvil právě o slevě z kupní ceny. Soud však s ohledem na to, že kupní cena byla do smlouvy vepsána vše výši požadované žalobcem v den podpisu smlouvy před zraky svědka, této výpovědi neuvěřil a vyšel z toho, že cena vozidla byla cena, kterou žalobce nyní důvodně žalobou požaduje. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že žalobce žalovaného pověřil vyřízení pojistné události a bylo jen na něm, zda tak učiní či nikoli. Žalobce neuvedl žalovaného v omyl, neboť se stavem vozidla jej seznámil před podpisem kupní smlouvy. Proto žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. 4. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Namítal zejména to, že soud neprovedl všechny navržené důkazy, zejména výpovědí jednatelky žalovaného [jméno] smrčkové, která by mohla potvrdit skutečnosti uváděné svědkem [příjmení] starším. Je totiž zřejmé, že vozidlo bylo zakoupeno s vadou, která měla zásadní vliv na jeho skutečnou cenu. Ač došlo nakonec k uzavření kupní smlouvy, aby strany byly od počátku srozuměny s tím, že kupní cena nebude hrazena v plné výši a budou na ni použity finance inkasované z pojistné události. Následně se ukázalo, že skutečnosti jsou jiné a mohlo by se jednat o pojistný podvod, proto se účastníci telefonicky dohodli na poskytnutí slevy ve výši [částka]. Znovu se podrobně průběhem celé události zabýval a uzavřel, že bylo na žalobci, aby výši kupní ceny prokázal. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalobu zamítne. 5. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání uvedl, že se shoduje se závěry soudu prvního stupně a odkazuje na podání, která již v řízení učinil. Navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednal v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., který se z jednání odvolacího soudu bezprostředně před jednáním odvolacího soudu omluvil s tím, že může být jednání v jeho nepřítomnosti. 7. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi podrobné a přesvědčivé, zcela odpovídá ust. § 157 odst. 1 a § 132 o.s.ř. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. 8. Soud prvního stupně vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobce, jak je popsáno shora, vyšel tedy z toho, že mezi účastníky byla uzavřena písemná kupní smlouva podle ust. § 2079 a násl. o.z., jejímž předmětem bylo vozidlo [anonymizována tři slova] za kupní cenu [částka] bez DPH, včetně DPH tedy za cenu [částka], žalovaný vozidlo téhož dne od žalobce převzal. V řízení bylo dále podle závěrů soudu prvního stupně prokázáno, že žalovaný na kupní ceně za vozidlo zaplatil pouze [částka], a to dne [datum] v hotovosti částku [částka] a bankovním převodem téhož dne [částka] a dne [datum] dále bankovním převodem další částku ve výši [částka] Částku [částka] nezaplatil. 9. Oproti tomu žalovaný tvrdil, že částka [částka] byla poskytnuta jako sleva z kupní ceny, neboť vozidlo bylo v době koupě poškozeno, byla nahlášena pojistná událost, kterou si měl nejprve na základě plné moci vyřešit sám žalovaný s tím, že do vyřešení pojistného plnění bude mít v depozitu částku [částka], posléze se strany dohodly právě na slevě [částka] s tím, že ji žalovaný vozidlo opraví sám, když pojal podezření, že v případě pojistné události by se mohlo jednat o pojistný podvod. Tato svá tvrzení hodlal prokazovat svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] st. [příjmení] [jméno] smrčky ml., a dále výpovědí jednatelky žalovaného [jméno] [příjmení]. 10. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. U sporných řízení má účastník povinnost tvrzení, tj. je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti, a povinnost důkazní, tj. má povinnost označit ke svým tvrzením důkazy. Účastník odpovídá za to, že prostřednictvím jím nabídnutých důkazů, budou jeho tvrzení prokázána, v opačném případě nemůže být ve sporu úspěšný. Zde je třeba považovat za nedůvodnou odvolací námitku, že důkazní povinnost je výhradně na žalobci, neboť je na každé ze stran sporu, aby prokázala svou skutkovou verzi. 11. Soud prvního stupně provedl výslech obou svědků, a uzavřel, že výpověď svědka smrčky st. Byla nekonzistentní a nejednoznačná, svědek ani logicky nevysvětlil, proč když kupní smlouva byla uzavřena přímo na místě v písemné podobě, nebylo do ní doplněno tvrzené ujednání stran o kupní ceně. Odvolací soud k tomu dodává ještě to, že jeho syn, který byl předání a převzetí vozidla přítomen, nepotvrdil tvrzenou dohodu o depozitu ve výši [částka], či o slevě z kupní ceny. Jednatelka žalovaného sice vyslechnuta nebyla, z obsahu spisu je však zřejmé, že se tak stalo proto, že se k nařízenému jednání nedostavila a omluvila se, soud prvního stupně však zjevně po provedení výslechu svědků již nepovažoval její výslech za potřebný, když by zjevně právě s ohledem na svědecké výpovědi již nemohl na skutkové stránce věci nic změnit. Ani udělení plné moci k vyřízení pojistné události nic nevypovídá o jakékoli slevě z kupní ceny, bylo jen na žalovaném, zda na jejím základě pojistnou událost dořeší či nikoli. 12. Na základě shora uvedeného lze tedy uzavřít, že na rozdíl od žalobce žalovaný v řízení svá tvrzení neprokázal, tato skutečnost musí jít k jeho tíži a soud prvního stupně zcela správně žalobě vyhověl. Jeho rozhodnutí tedy odvolací soud jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal náklady právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po [částka], dvě paušální náhrady po [částka] (§ 13 vyhl.) a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].