14 CO 317/2022-48 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I), řízení co do částky [částka] s příslušenstvím zastavil (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II). 2. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x [částka] dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradu hotových výdajů souvisejících se 3 úkony právní služby ve výši 3 x [částka], to vše navýšeno o 21% DPH, tj. o částku [částka], a soudní poplatek zaplacený za žalobu ve výši [částka]. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, které směřovalo pouze proti výroku III o nákladech řízení. 4. Žalovaná namítala, že soud I. stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, ač byl žalobce v řízení úspěšný toliko ohledně částky [částka], tj. ohledně 79,6%. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím bylo totiž řízení zastaveno ke zpětvzetí žaloby. Žalovaná tak byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka], tj. ohledně 20,4%. Soud I. stupně měl rozhodnout podle zásady úspěchu ve věci a přiznat žalobci 60 % vynaložených nákladů řízení. Považoval-li snad soud I. stupně neúspěch v rozsahu 20 % za nepatrný, tento svůj závěr nikterak neodůvodnil. 5. Žalovaná dále vytýkala soudu I. stupně, že nevzal v potaz, že žalobce je statutárním městem a odkazovala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které nemá žalobce nárok na náhradu nákladů advokátního zastoupení, neboť u něho lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby byl v řízení schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy v tak běžné agendě jako je vymáhání nájemného. 6. Dle žalované náleží žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 60 % z částky [částka] (zaplacený soudní poplatek [částka] a 3 paušální náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 3 x [částka]). 7. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený výrok III rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že se žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně přiznává částka [částka]. 8. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 10. Ze spisu se podává, že žalovaná žalovaný nárok v rozsahu dlužného nájemného za září 2021 až únor 2022, tj. ve výši [částka], uznala, ve zbylém rozsahu žalovaný nárok sporovala. Následným podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zpět. 11. Lze proto přisvědčit odvolací námitce žalované, že žalobce byl v řízení úspěšný ohledně částky [částka], tj. v rozsahu cca 80 %. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím bylo řízení zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby, procesně úspěšnou tedy v tomto rozsahu, tj. v rozsahu cca 20 %, byla žalovaná (srov. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). 12. Dle názoru odvolacího soudu má tak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. v rozsahu 60 % (80 % - 20%). 13. Soud I. stupně aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., který je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, resp. výjimkou ze zásady částečného úspěchu ve věci, na které je založeno § 142 odst. 2 o. s. ř. Použití této výjimky připadá do úvahy tehdy, závisí-li úspěch ve věci na znaleckém posudku či na úvaze soudu o výši plnění nebo byl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a tento postup musí soud odůvodnit. V daném případě soud I. stupně aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. nikterak neodůvodnil. Úspěch žalobce ve věci na znaleckém posudku či úvaze soudu nezávisel a dle názoru odvolacího soudu neúspěch žalobce v rozsahu 20 % není neúspěchem v poměrně nepatrné části. 14. Soud I. stupně rovněž pochybil, když při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neakcentoval již ustálenou judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou např. nálezy ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3246/09, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3243/09, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 376/12, nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2310/13. 15. Ústavní soud aktuálněji v usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4280/18, shrnul, že„ byla ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení judikatorně dovozena vyvratitelná právní domněnka svědčící v neprospěch statutárního města, které, chce-li její premisu vyvrátit, musí v potřebné míře přesvědčit soud, že jsou dány mimořádné důvody pro opačný postup a výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. Přestože je rozhodování o náhradě nákladů řízení úřední povinností soudu, který v obecné rovině vychází z pravidla úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a účastník řízení zásadně není povinen tvrdit a prokazovat účelnost svého právního zastoupení (vynaložených nákladů), statutární město není s ohledem na výše uvedenou právní domněnku, vycházející z ustálené soudní praxe, běžným účastníkem řízení a právě uvedené pro ně neplatí. Žádá-li statutární město po soudu přiznání svých nákladů právního zastoupení jako účelně vynaložených, je podle Ústavního soudu v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) na něm, aby bylo procesně aktivní a věrohodně přesvědčilo soud o nedostatku personálního i materiálního vybavení nezbytného pro kvalifikované hájení svých práv. Mezi rozhodné skutečnosti patří zejména: 1. organizační složení jeho právního oddělení (počet zaměstnanců, pracovní náplň definovaná v pracovních smlouvách, vnitřní členění podle specializací, počet vedených soudních sporů v konkrétních agendách atp.); 2. složitost (skutková, právní, ale i mediální či politická) a unikátnost (potřeba zvláštních znalostí, dovedností) konkrétní souzené věci; 3. úroveň právní pomoci protistrany (zastoupení advokátem, či naopak žádné právní zastoupení, specializace a "kvalita" právního zastoupení). Statutární město, v jehož neprospěch svědčí výše uvedená domněnka, musí osvědčit, že její předpokládaný právní následek není naplněn (vyvrátit jej) - jeho pouhé zpochybnění nestačí. Vyvracející skutečnosti musí statutární město tvrdit v takové míře, aby soud mohl dospět k závěru, že zastoupení advokátem v dané věci bylo opravdu účelné.“ 16. V daném případě byl předmětem řízení nárok na dlužné nájemné, tedy věc spadající do běžné agendy žalobce, nejednalo se o nijak složitou či unikátní problematiku a žalobce ani nepředestřel žádné důvody ve smyslu shora citované judikatury, pro které by mu měly být výjimečně náklady vynaložené na právní zastoupení přiznány. 17. Účelné náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně proto představuje toliko soudní poplatek za žalobu zaplacený ve výši [částka] a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 x [částka], a sice za výzvu k plnění, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu 60 % z částky [částka] pak činí [částka]. 18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III změnil podle § 220 o. s. ř. co do výše náhrady nákladů řízení a ve zbývajícím rozsahu tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario, neboť v odvolacím řízení úspěšná žalovaná jejich náhradu nepožadovala.