14 CO 99/2022-199 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci dalších [částka] s příslušenstvím a částku [částka], výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem IV. žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 částku [částka], výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka]. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se po její změně žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka]. Tvrdil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě jeho [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] vlastnice [jméno] [příjmení], kterou nezavinil. Vzniklou škodu uplatnil u žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti původce nehody a žalovaná mu vyplatila [částka]. Nyní se domáhá zaplacení rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a po provedené opravě dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16, ve výši stanovené znaleckým posudkem [číslo] z [datum] zpracovaným společností [právnická osoba], tj. [částka]. Za znalecký posudek vynaložil částku [částka]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16 jsou v rozporu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Namítala též, že znalecký posudek předložený žalobcem není opatřen doložkou ve smyslu § 127a o.s.ř. a že v řízení nebyly doloženy opravy po dřívějších nehodách. 4. Soud I. stupně zrekapituloval, jaké důkazy provedl, vyložil, že důkaz výslechem [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] neprovedl, neboť původní znalecký posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. (dodatečné připojení doložky soud I. stupně označil za nemožné) a výslechem by byly nikoli smysluplně navyšovány náklady. 5. Odcitoval ustanovení § 6 odst. 1, odst. 2 písm. b), § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) – dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“, § [číslo] odst. 1, § 2952 o.z. a připomněl závěry vyslovené Ústavním soudem v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 795/16, dle nichž má poškozený právo na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi tržní hodnotou automobilu před poškozením a po opravě. 6. Následně vzal za svá shodná tvrzení účastníků stran zavinění dopravní nehody, při níž žalobci vznikla škoda na jeho vozidle zaviněním [jméno] [příjmení] jako vlastnice škodícího vozu, a stran toho, že žalovaná žalobci uhradila náklady na opravu jeho vozu. Žalovanou shledal pasivně legitimovanou ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. K argumentaci žalované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] uvedl, že toto je staršího data než shora vzpomínané rozhodnutí Ústavního soudu, které má navíc vyšší právní sílu. 7. Pokud jde o stanovení výše plnění, pak nevycházel ze znaleckého posudku zpracovaného společností [právnická osoba], dle něhož rozdíl mezi obvyklou cenou předmětného automobilu před a po opravě činil [částka], neboť tento neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. a jeho zpracovatel neměl informace o dřívějších nehodách a opravách předmětného automobilu. Soudem ustanovený znalec [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku uzavřel, že obvyklá cena předmětného automobilu před a po dopravní nehodě a opravě byla stejná ([částka]) s tím, že i dřívější opravy byly prováděny v autorizovaném servisu. Dle znalce by ke znehodnocení vozidla došlo v případě, že technická hodnota by byla 60% a výše, ale v posuzovaném případě byla 25%. Vzhledem k těmto rozdílným závěrům soud I. stupně neshledal ekonomicky přijatelné nechávat vypracovat další znalecký posudek, a proto stanovil výši nároku dle § 136 o.s.ř. 8. Vycházel přitom z faktu a zkušeností, že prakticky jakákoliv nehoda vozu, pokud je tato informace poskytnuta kupci, potencionálně snižuje cenu; cena dvou identických vozů havarovaného a opravovaného a nehavarovaného bude různá, a to i v případě, že se jedná o vůz s relativně vysokým stářím (cca 8 let a s vysokým nájezdem – předmětný automobil měl mít v době nehody nájezd 204 595 km, v určitém období mělo dokonce dojít ke snížení nájezdu, což zpochybňuje najeté kilometry, 2× měl měněné čelní sklo v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok] - k tomuto poškození však soud nepřihlížel, protože nedošlo k poškození plechových částí či rámu, ale přihlížel k poškozením z [anonymizováno] [rok] - přední čelo, levá i pravá přední strana se škodou [částka] a z března [rok] - přední čelo za [částka]). Protože posledně uvedené opravy snižují samy o sobě stejně jako sporná škoda obvyklou cenu, dospěl volnou úvahou k závěru, že při třech nehodách s opravami se sporná nehoda podepsala na snížení obvyklé prodejní ceny něco málo výše než jednou třetinou, neboť se jednalo o nejdražší opravu. Proto žalobci přiznal částku [částka] jako náhradu škody spočívající ve snížení obvyklé prodejní ceny spolu se zákonnými úroky z prodlení s přihlédnutím k tomu, že nárok je požadován ode dne pozdějšího, než bylo možno (viz § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.). 9. V rozsahu další částky [částka] s příslušenstvím neshledal soud I. stupně žalobu důvodnou a žalobu zamítl, protože již není sumou, o kterou by se obvyklá cena vozu snížila v příčinné souvislosti se spornou nehodou. Stejně tak neshledal důvodnou částku [částka] za posudek představující příslušenství pohledávky, neboť tato nebyla vynaložena účelně, jelikož znalecký posudek nebyl použitelný pro soudní řízení s ohledem na absenci doložky dle § 127a o.s.ř. 10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vzhledem k částečnému úspěchu účastníků ve věci. 11. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o.s.ř., když u žádného z účastníků neshledal důvody pro osvobození od soudních poplatků. Náklady, které vznikly státu na účastníky nezálohovaném znalečném, rozdělil podle výše úspěchu (žalobce složil jako zálohu na náklady celkem [částka], žalovaná [částka], když v obou případech bylo ze záloh použito po [částka], částka [částka] ze zálohy žalobce bude použita, převedena do rozpočtových prostředků, žalobci bude vráceno [částka]). Žalované proto uložil zaplatit státu [částka] na nákladech, které odpovídají poměru úspěchu ve věci. Žalobci nestanovoval pro uhrazení nákladů státu lhůtu, protože touto částkou již stát disponuje a dojde pouze k převodu do rozpočtových prostředků. 12. Proti výrokům I, III a V podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud I. stupně ignoroval závěry jím zadaného znaleckého posudku, dle nějž nedošlo k obchodnímu znehodnocení vozu po provedené opravě, učinil si o odborné otázce svou úvahu, která mu nepřísluší, neboť zjištění tržního poklesu předmětného vozidla v důsledku dopravní nehody je otázkou odbornou, nikoli právní. Na předmětném vozidle došlo dříve k dalším nehodám, v jejichž důsledku mělo dle závěrů soudu taktéž dojít k obchodnímu znehodnocení vozu. Soud rezignoval na povinnost žalobce tvrdit a prokázat svůj nárok, tedy definovat a vysvětlit, proč na vozidle došlo k obchodnímu znehodnocení právě v důsledku této dopravní nehody, ačkoli v minulosti vozidlo prodělalo nehody obdobné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že se žaloba zamítá. 13. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že právní titul, na jehož základě byla žaloba uplatněna, je zcela nesporný. Nález Ústavního soudu vychází z toho, že každá rozsáhlá a finančně náročná oprava vozidla vyvolaná předchozí havárií snižuje ve svém výsledku pro případný další prodej vozidla jeho tržní hodnotu a rozdíl v tržních hodnotách před a po opravě by měly pojišťovny pojištěným hradit. Z důvodů, které přesvědčivě vyložil, soud I. stupně určil výši škody. 14. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (tj. výrok I a akcesorické nákladové výroky III – V) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.). 15. Z doplňku znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že vzhledem k tomu, že oprava karoserie předmětného automobilu byla provedena v autorizovaném autoservisu z nových dílů zn. AUDI v profesionální kvalitě, nebyla snížena užitná vlastnost vozidla. 16. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. 17. V projednávané věci uplatnil žalobce vůči žalované přímý nárok poškozeného vůči poj