15 CO 1/2022-62 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 220/2021-11, Obvodní soud pro Prahu 5 (I.) uložil žalovanému povinost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, jak je specifikováno v tomto výroku rozsudku, a (II.) nahradit jí k rukám její advokátky náklady řízení [částka]. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že žalovaný byl v obdobích [datum] – [datum] a [datum] – [datum] majitelem motorového vozidla [registrační značka], které bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu; je proto povinen zaplatit příspěvky podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. v částkách [částka] a [částka] a dvakrát poplatek [částka] za jejich vymáhání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a nevyjádřil ani nesouhlas s tím, aby o ní bylo rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků podle obsahu spisu (§ 115a o. s. ř.), když na to byl soudem výslovně dotázán s upozorněním, že nevyjádří-li se, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto o žalobě rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle listin, které mu byly předloženy žalobcem, přihlédnuv k tomu, že žalovaný žalobní tvrzení ani v nejmenším nezpochybnil. Žalobě vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, namítaje, že od [datum] [anonymizováno] [rok] do [datum] nebyl vlastníkem ani provozovatelem automobilu [registrační značka]. V doplňujícím podání pak uvedl, že nikdy nesouhlasil s tím, aby o věci bylo rozhodnuto bez jednání, že se soud nezabýval jeho obranou, že v dané době již nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla a že jej soud nepoučil podle § 118a o. s. ř., přestože žalovaný nebyl právně zastoupen, a soud měl proto zvýšeně dbát o to, aby nebyl krácen na svých právech. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala jednak na jeho procesní neopodstatněnost, když žalovaný v rozporu s principem neúplné apelace uplatnil v odvolacím řízení nepřípustnou novotu (tvrzení, které před soudem I. stupně neuplatnil), nadto důkazně nepodloženou, a zrekapitulovala svůj zákonný postup, na jehož základě žalobu podala a má ji za plně opodstatněnou. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku a požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Odvolání žalovaného neshledal důvodným. 6. Soud I. stupně nikterak nepochybil, když o věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu, a to na základě žalobkyní výslovně vyjádřeného a v případě žalovaného presumovaného souhlasu s takovým postupem. Žalovanému byla doručena žaloba v této věci a byl soudem vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že nevyjádří-li se ve lhůtě k tomu stanovené (desetidenní), bude mít soud za to, že s tímto navrženým procesním postupem souhlasí. To je postup, který zákon předpokládá a soudní praxí je využíván zejména s ohledem na zásadu procesní ekonomie. Dodejka založená ve spisu je dokladem o tom, že tuto soudní písemnost žalovaný převzal do vlastních rukou dne [datum]. Věděl tedy nepochybně, v jaké věci je žalován a z jakého důvodu, a také, že nevyjádří-li nesouhlas s takovým postupem, soud o věci rozhodne v jeho neúčasti podle obsahu spisu, tj. podle tvrzení a dokladů předložených žalobkyní. Pokud na tuto výzvu nijak nereagoval a soudu nesdělil, že se chce projednání věci zúčastnit, potažmo se žalobě bránit (že ji nepovažuje za důvodnou, a proč), nelze postup soudu I. stupně považovat za procesně nekorektní. 7. Vzhledem k výše vysvětlenému je nutno uzavřít, že s ohledem na princip neúplné apelace je irelevantní, nabízí-li žalovaný odvolacímu soudu tvrzení, které mohl a měl uplatnit před soudem I. stupně, avšak neučinil tak. Jedná se o nepřípustnou novotu, k níž odvolací soud nemohl přihlížet (§ 205a o. s. ř.). Jen obiter dictum je pak možno doplnit, že doklad, jímž hodlal prokázat změnu vlastnictví, není ohledně data jeho vzniku nikterak objektivizován v tom smyslu, aby jej nebylo možno zhotovit kdykoli, tedy např. účelově pro odvolací řízení v této věci. Především však žalovanému nic nebránilo, aby tvrzení, že v předmětném období nebyl vlastníkem vozu, uplatnil před soudem I. stupně; účasti při projednání věci (a s tím i možnosti být případně soudem poučen podle § 118a o. s. ř.) se však sám vzdal svým laxním přístupem k věci. Pak nelze než konstatovat, že neúspěch ve věci jde plně na vrub jeho procesní pasivitě. 8. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 9. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby sepis vyjádření k odvolání - při výši odměny [částka], k níž náleží paušální náhrada hotových výdajů [částka] a 21% DPH, celkem [částka]. Tuto náhradu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.