15 CO 204/2022-273 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] v téže lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Uvedeným způsobem rozhodl o žalobě, založené na tvrzení, že žalobkyně provedla dne [datum] na pokyn strážníka [anonymizována tři slova] [obec] odtah motorového vozidla, neboť vozidlo činilo překážku v provozu. Provozovatelem vozidla byl ke dni odtahu žalovaný, což zjistila žalobkyně z registru vozidel. Jako provozovatel vozidla má žalovaný objektivní odpovědnost. Následně žalobkyně vozidlo umístila na odtahové parkoviště provozované žalobkyní a žalovaný se o odtahu vozidla dozvěděl dne [datum], kdy mu bylo oznámení o odtahu doručeno vhozením do poštovní schránky, stejným způsobem mu pak byla dne [datum] doručena výzva k úhradě dlužné částky za parkovné. Žalovaný se dne [datum] dostavil na odtahové parkoviště, kde bylo vozidlo odstaveno, avšak s tvrzením, že není vlastníkem vozidla. Následně dne [datum] se na místo dostavil opakovaně a dožadoval se vydání vozidla s tvrzením nezakládajících se na pravdě a teprve dne [datum] si vozidlo osobně vyzvedl. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu odtahu ve výši [částka] a dále parkovného ve výši [částka] stanoveného v příslušném nařízení [anonymizováno] [obec], ve výši [částka] za první až třetí den odtahu a částky ve výši [částka] za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přetažení vozidla na parkoviště a částky ve výši [částka] za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když nejprve namítal, že předmětný automobil v době odtahu nevlastnil, neboť ho prodal na základě kupní smlouvy, avšak na osobu, které vozidlo prodal, si nepamatuje a kupní smlouvou nedisponuje. K prodeji vozidla mělo podle jejího tvrzení dojít někdy v roce [rok] nebo [rok]. Dále žalovaný v řízení namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova] [územní celek] a ani v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova]. Tvrdil a prokazoval, že opakovaně telefonicky kontaktoval linku dispečinku žalobkyně i [anonymizováno] polici, kde měli žalovaného opakovaně ujistit, že auto odtaženo nebylo. Dále pak namítal, že v době odtahu vozidla navíc probíhalo řízení o odstranění vozidla jako vraku, které však bylo ukončeno z důvodu, že nebylo nalezeno. Akcentoval, že k odtahu vozidla došlo za jiných okolností, než jak tvrdila žalobkyně, čímž ztrácí nárok na jakékoliv plnění. Odtah vozidla byl navíc dle žalobkyně proveden z důvodu odstranění překážky v provozu, což by představovalo přestupek provozovatele vozidla a [ulice] [anonymizováno] by tak byla povinna tento přestupek řešit. [ulice] [anonymizováno] však údajně ztratila vyrozumění oznámení o podezření z přestupku, na základě kterého byl odtah proveden, což žalovanému opět zabránilo se o situaci dozvědět. Žalobkyně účelově pozdě informovala žalovaného o provedeném odtahu, aby navýšila náklady za parkovné. Žalovaný nebyl o umístění vozidel na parkoviště řádně vyrozuměn ani informován, na vozidle také nebyla vylepená žádná výzva. Odtah vozidla provedený žalobkyní byl navíc podle žalovaného nedůvodný, automobil stál v ulici [ulice] před odtahem již delší dobu, asi 2 roky. Vozidlo stálo na kraji vozovky, k jeho přesunu doprostřed vozovky došlo pravděpodobně z důvodu, aby mohlo být odtaženo, nebo to bylo provedeno třetí osobou, za což nemůže provozovatel nebo majitel vozidla odpovídat. Dále navrhl uplatnění moderace nákladů na parkování a odtah vozidla, neboť žalobkyně opakovaně pochybila, když neoznámila, že vozidlo bylo odtaženo a navíc parkovné [částka] denně na venkovní parkoviště na okraji [obec] vysoce přesahuje tržní cenu parkovného. Konečně navrhoval, aby v případě, že bude žalobkyni žalovaný nárok přiznán, nebyl do požadovaného parkovného započten čas, kdy se žalovaný kvůli nekorektnímu jednání žalobkyně o umístění vozidla na odtahovém parkovišti nedozvěděl. 4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že dne [datum] v 18: 06 hodin byl proveden odtah osobního automobilu bez SPZ tov. zn. Peugeot, barva bílá, z pozemní komunikace v ulici [ulice], [obec a číslo], vozidlo stálo na komunikaci šikmo přes pravý jízdní pruh, čímž bránilo v bezpečném projetí uvedeným místem ostatním vozidlům. K odtahu vozidla dal pokyn strážník id. [číslo] [jméno] [příjmení] a předmětné motorové vozidlo bylo odtaženo na odtahové parkoviště provozované žalobkyní, která je oprávněna hlavním městem Prahou a odstraňování silničních vozidel a vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Žalovaný si osobní automobil vyzvedl osobně dne [datum]. Že žalobkyně zaslala žalovanému nejprve oznámení o odtahu vozidla dne [datum] a dále výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum]. V souvislosti s provedeným odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů na odtah ve výši [částka] a dále parkovného ve výši [částka] stanoveného v nařízením [územní celek], které je stanoveno ve výši [částka] za první až třetí den odtahu a částky ve výši [částka] za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přetažení vozidla na parkoviště a částky ve výši [částka] za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí. 5. Při posuzování merita věci soud prvého stupně postupoval podle ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o solničním provozu“), konkrétně § 45 odst. 1 a dále § [číslo] odst. 1 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 6. Soud prvého stupně se nejprve zabýval námitkou žalovaného, který v prvé fázi řízení namítal, že není vlastníkem vozidla a dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná. Po celou dobu řízení žalobvaný neuvedl osobu, které mělo být vozidlo prodáno, při čemž byl stále veden jako poslední vlastník tohoto vozidla v registru vozidel. Kromě toho žalovaný při převzetí vozidla na odtahovém parkovišti prohlásil, že je vlastníkem vozidla. Toto jeho tvrzení tak zůstává v rovině neprokázaných tvrzení žalovaného a jako vlastník vozidla je tedy objektivně odpovědný za škodu způsobenou žalobkyní spočívající v nákladech spojených s odtahem vozidla, které bylo nařízeno na základě rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] a následným umístěním vozidla na odstavném parkovišti, které žalobkyně provozuje. 7. V průběhu řízení žalovaný dále namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v databázi [anonymizováno] a ani v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova] a zpochybňoval samotné provedení odtahu vozidla, stejně tak, jako podmínky a účel provedeného odtahu. V řízení však bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že k odtahu uvedeného vozidla skutečně došlo, což je zřejmé jednak z toho, že vozidlo bylo fakticky umístěno na odtahovém parkovišti a jednak z listinných důkazů, zejména protokolu o odtahu vozidla, kde jsou uvedeny důvody rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] o odtahu vozidla a rovněž z přezkoumání odtahu vozidla provedeném odborem stížností [anonymizována dvě slova], z nichž vyplynulo, že rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] bylo v souladu s právními předpisy. Skutečnost, zda vozidlo bylo či nebylo zaevidováno v databázi odtahu, není pro toto řízení relevantní, neboť povaha nároku žalobkyně je závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní jako subjektem, jež byl k nucenému odtahu vozidla oprávněn a žalovaným jako vlastníkem (provozovatelem) vozidla, který je založen způsobením škody žalobkyni, tedy vzniku nákladů s odtahem (odkaz na [anonymizováno] Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]). 8. Pokud jde o námitky žalovaného, že se nemohl objektivně dozvědět o tom, že vozidlo bylo odtaženo umístěno na odtahovém parkovišti provozovaného žalobkyní a žalobkyně úmyslně dobu umístění vozidla na parkovišti protahovala tak, aby žalovanému neúměrně rostly náklady na parkovné, pak i tyto námitky považoval soud prvého stupně za nedůvodné. Oznámení o odtahu vozidla i výzva k převzetí vozidla, která obsahovala i informace o výši nákladů na parkování odtaženého vozidla, byly žalovanému zasílány na adresu jeho trvalého bydliště, která je až do současné doby jeho adresou doručovací, zapsanou i v registru obyvatel. Na této adrese bydlí navíc matka žalovaného a jiná adresa žalovaného známa nebyla. 9. Žalovaný dále navrhoval moderaci výši náhrady škody a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], avšak soud prvého stupně uvedl, že toto rozhodnutí je pro řešení předmětné věci nepřiléhavé, a to pro odlišné skutkové okolnosti. Soud prvého stupně, ze všech uvedených důvodů, žalobě vyhověl a o náklade