17 CO 265/2022-592 — Městský soud v Praze

1. Původní žalobce – zemřelý manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění změn a doplnění, domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jako rozdílu mezi průměrným starobním důchodem a důchodem, který mu byl vyplacen v době od [datum] do [datum] a částky [částka] s příslušenstvím, jako rozdílu mezi žalobcem odhadnutou (současnou) tržní hodnotou nemovitostí (rodinný dům a pozemky v [obec]) ve výši [částka] a částkou [částka], kterou za prodej předmětných nemovitostí obdržel v roce [rok]. 2. Tvrdil, že dne [datum] byl s celou rodinou proti své vůli vystěhován do Rakouska v rámci tzv. akce asanace, že subjektem odpovědným za jeho vystěhování byla ČSSR, že na základě protiprávního rozhodnutí orgánu státu o vystěhování byl nucen odprodat veškerý svůj movitý i nemovitý majetek, čímž mu vznikla značná škoda, že v souvislosti s vystěhováním mu bylo znemožněno vykonávat zaměstnání a v důsledku toho jeho starobní důchod nedosahuje ani výše životního minima. Rovněž tvrdil, že v letech 1967 [číslo] pracoval u n.p. [příjmení] [jméno], s průměrným příjmem [částka] měsíčně, že mu tato činnost byla kvůli vysokému výdělku znemožněna, že se začal angažovat v kulturní činnosti, v hudební produkci, postupně dostal zákaz vystupování na veřejnosti, dva roky před vystěhováním pro něj bylo nemožné získat obživu pro rodinu, on i jeho manželka měli zákaz jakékoli pracovní činnosti, jeho rodina byla perzekuována. Dne [datum] došlo k vystěhování celé rodiny, musel podepsat prohlášení, že se vzdává vlastnického práva ke všem movitým i nemovitým věcem i do budoucna, proto byl nucen dne [datum] prodat nemovitost zděděnou po otci. Dne [datum] ve věku 62 let nastoupil do řádného starobního důchodu a ten mu byl vyměřen částkou [částka] měsíčně, z níž nelze žít, dovozoval, že pokud by mohl za minulého režimu pracovat a nebyl by vystěhován, dosáhl by přinejmenším na průměrný důchod. Také uvedl, že nemohl uvedený nárok uplatnit v rámci restitučních zákonů, protože nebylo možné prokázat nezákonnost vystěhování, že subjektivní lhůta k uplatnění nároku počala běžet pravomocným rozhodnutím soudu o nezákonnosti akce asanace, že jde o zločiny komunismu, které jsou nepromlčitelné, že nárok nemohl uplatnit dle zákona o mimosoudních rehabilitacích, protože majetek nepřešel na stát. 3. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Namítala, že podáním ze dne [datum] u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zák. č. 58/1969 Sb., ve výši [částka], která mu měla vzniknout z důvodu násilného vystěhování do Rakouska dne [datum] v rámci akce asanace, že přípisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že jeho žádosti nelze vyhovět, neboť neshledala příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, současně mu sdělila, že nárok je promlčen. 4. Žalobce reagoval argumentací, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. 5. Žalovaná popírala, že by vznesení námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy, s tím, že nezneužila práva na úkor žalobce. Namítala, že za účelem odškodnění některých křivd spáchaných na odpůrcích komunistického režimu byly přijaty speciální předpisy, zák. č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, zák. č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, nařízení vlády č. 51/1994 Sb. o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace, nařízení vlády č. 165/1997 Sb. o vyplacení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, nařízení vlády č. 145/2004 Sb. o poskytování příspěvku z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem. Rovněž namítala, že žalobce před vystěhováním do Rakouska nemovitosti, za které nyní požaduje náhradu, prodal manželům [příjmení], na základě platně uzavřené kupní smlouvy, v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy, že z rozsudku Okresního soudu v Prostějově, kterým byla z větší části zamítnuta jeho žaloba, jíž se na [jméno] [příjmení] domáhal vydání movitých věcí, vyplývá, že faktickou podmínkou kupní smlouvy bylo bydlení strýce žalobce v prodaném domě. Tvrdila, že žalobce neuvedl nic o tom, zda byl po návratu do republiky v roce 1990 zaměstnán, nesdělil, jaké bylo jeho pracovní zařazení po dobu 17 let od návratu z emigrace až do data vzniku nároku na starobní důchod v roce 2007, zda byl zaměstnán v emigraci a zda pobírá důchod od [příjmení] státu. 6. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 14 C 396/2007-191 soud I. stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že uplatněné nároky jsou promlčeny. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. [anonymizováno] 2018 č.j. 17 Co 444/2017- 229 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 30 Cdo 2374/2019-373 bylo dovolání původního žalobce odmítnuto. Dne [datum] [anonymizováno] [rok] podal ústavní stížnost, dne [datum] zemřel. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 450/20 byla předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 7 zrušena. 7. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 14 C 396/2007-453 rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní [jméno] [příjmení], následně připustil jí navržené změny (rozšíření) žaloby. 8. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 9. Pokud jde o nárok na doplatek důchodu, nyní ve výši [částka] s příslušenstvím, jako rozdílu mezi průměrným starobním důchodem a důchodem původního žalobce, který mu byl vyplacen v době od [datum] do 28. 3 2020, a částky [částka] s příslušenstvím, jako rozdílu mezi odhadnutou (současnou) tržní hodnotou nemovitostí (rodinný dům a pozemky v [obec]) ve výši [částka] a částkou [částka], kterou za prodej předmětných nemovitostí obdržel v roce 1982, dospěl k závěru, že námitka promlčení není důvodná, s ohledem na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 450/20, dle nichž lze původnímu žalobci přisvědčit v tom, že s podáním žaloby neodůvodněně neotálel, když řízení zahájil v roce 2007, před rokem 1989 byla vyloučena možnost, aby se svého práva domáhal u soudu, i po roce 1989 nelze vycházet z toho, že by bylo okamžitě reálné domáhat se náhrady škody způsobené veřejnou mocí před rokem 1989, když nebylo lehké odhadnout, zda bezprostředně po pádu totalitního komunistického režimu došlo ke kýžené nezvratné změně mocensko-politických poměrů, že vznesení námitky promlčení žalovanou je šikanózní aplikací práva. 10. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil podle zák. č. 58/1969 Sb., dospěl k závěru, že nátlak příslušníků státní bezpečnosti na vystěhování právního předchůdce žalobkyně a jeho rodiny z republiky, by bylo lze uznat za nesprávný úřední postup. Poukázal také na zák. č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, z něhož plyne snaha zákonodárců odčinit a nahradit některé křivdy způsobené postiženým a perzekuovaným občanům komunistickým režimem, kdy nelze odčinit veškeré křivdy, na nařízení vlády č. 51/1994 Sb. o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod, na nařízení vlády č. 165/1997 Sb. o vyplacení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, na nařízení vlády č. 145/2004 Sb. o poskytování příspěvku ke zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem i na zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci a zák. č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. 11. Nárok na doplatek důchodu zamítl z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dosáhl průměrného starobního důchodu vypláceného v České republice, pokud by nedošlo k jeho vystěhování do Rakouska, nebylo ani prokázáno, jaké výdělečné činnosti se původní žalobce věnoval po dobu 17 let (do roku [rok]) od návratu z emigrace, ani tvrzeno, zda k pobíranému důchodu v ČR je připočten důchod pobíraný z Rakouska ([částka] měsíčně), nebylo prokázáno, že nízká výše důchodu původního žalobce souvisí s tím, že od roku [rok] do roku [rok] nemohl v České republice vykonávat výdělečnou činnost. Poukázal na to, že původní žalobce se od roku [rok] živil jako osoba samostatně výdělečně činná, výše starobního důchodu se odvíjí také od částky, kterou si platil na důchodové pojištění. Argumentaci, že pokud by původní žalobce v letech [rok] až [rok] v České republice vykonával výdělečnou činnost, na průměrný důchod by dosáhl, měl pouze za tvrzení na základě účelových spekulací. 12. Nárok na náhradu škody za nemovitost – doplatek do dnešní tržní hodnoty nemovitostí ve výši [částka], zamítl z důvodu, že ne