17 CO 331/2021-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], a částky [částka] jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], s tím, že částky [částka] a [částka] byla žalovaná povinna zaplatit právním předchůdcům žalobce (Ing. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s.r.o.) na základě pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 61 To 502/2016, obě pohledávky byly smluvně postoupeny na žalobce. 3. Žalovaná zejména namítala, že žalobce byl právním zástupcem jejího bývalého manžela a [právnická osoba] s.r.o., spoluvlastněné žalovanou a jejím ex-manželem. V důsledku postoupení pohledávky na žalobce dochází účelově k nedůvodnému navýšení nákladů na právní zastoupení. Ex-manžel žalované se mj. prostřednictvím řady trestních oznámení snažil žalovanou ekonomicky i jinak ničit, žalovaná kvůli tomu prošla oddlužením a exekucí, tento kontext by měl soud zohlednit, žaloba je v rozporu s dobrými mravy a pohledávka je zčásti promlčená. 4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 61 To 502/2016, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne [datum], byla žalovaná povinna zaplatit [právnická osoba] s.r.o. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škodu v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ve výši [částka] a Ing. [příjmeníé] náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ve výši [částka]. Zmocněncem [právnická osoba] s.r.o. i Ing. [příjmení] v trestním řízení byl žalobce. Původní věřitelé své pohledávky za žalovanou platně postoupili na žalobce smlouvou ze dne [datum], žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky. Původní věřitelé zahájili k vymožení svých pohledávek exekuční řízení, v jeho průběhu vstoupil na místo oprávněných žalobce, návrhy žalované na zastavení exekuce byly zamítnuty. V souvislosti se spory žalované s jejím bývalým manželem [příjmení] [příjmení] bylo vedeno více než 40 správních a trestních řízení. Žalovaná byla v minulosti jednatelkou a menšinovým společníkem [právnická osoba] s.r.o., bylo vedeno řízení o jejím vyloučení ze společnosti, Ing. [příjmení] zasílal stížnosti na žalovanou živnostenskému úřadu i realitní kanceláři MMReality, kde žalovaná působila. Proti žalované bylo zahájeno insolvenční řízení, dne [datum] (tedy dva roky před vznikem pohledávek) byl zjištěn úpadek žalované a žalované bylo povoleno oddlužení, lhůta k podání přihlášek uplynula [datum], kdy ještě nebylo zřejmé, že nárok původních věřitelů vůči žalované vůbec vznikne. Usnesením ze dne [datum] byli žalovaná a věřitelé uvědoměni o konečné zprávě a vyúčtování odměny insolvenčního správce. 5. S odkazem na § 513 zákona č 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 1970 o.z. shledal soud I. stupně žalobu důvodnou – úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky a věřitel jej může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Pohledávky věřitelů vůči žalované nejsou pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona („ IZ“), ani pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ, ani pohledávky, jež by dle § 170 IZ byly obsaženy v taxativním výčtu pohledávek vyloučených ze způsobu řešení úpadku, ani pohledávky, které by bylo možno kdykoliv přihlásit do insolvenčního řízení s ohledem na § 173 IZ, jelikož nedošlo k zajištění majetku v majetkové podstatě žalované, neuplatní se tak účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1, písm. a) IZ, ani účinky zákazu zahájených nových řízení dle ust. § 140c IZ. Povinnost k úhradě dlužných částek v režimu exekučního řízení není probíhajícím insolvenčním řízením dotčena ani omezena, a tedy není dotčeno ani omezeno právo žalobce domáhat se úhrady dlužného úroku z prodlení z těchto dlužných částek. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou, když žalobce požadoval úrok z prodlení pouze za období od [datum] do [datum] (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně za toto období z částky [částka] činí [částka] a z částky [částka] činí [částka]) a promlčecí doba je tříletá. Ani námitka rozporu žalobního návrhu s dobrými mravy nebyla důvodná, když smlouva o postoupení pohledávky byla sjednána mezi původními věřiteli a žalobcem platně a jistiny jsou pravomocně přiznány soudem v trestním řízení, náhrada nákladů řízení ani příslušenství takového nároku (úrok z prodlení) nemohou být považovány za nemravné. Skutečnost, že žalobce je právním zástupem bývalého manžela žalované, nemá žádný právní význam, pohledávka mohla být postoupena na jakoukoliv třetí osobu. Soud neprováděl další důkazy týkající se údajné nemorálnosti žalobního návrhu, neboť žalobce nemá nic společného s jednáním žalované a se vznikem pohledávek a důkazy týkající se vztahů bývalých manželů a [právnická osoba] s.r.o. neměly pro rozhodnutí ve věci význam. Soud proto žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal celkem [částka] (odměna za 8 úkonů právní služby po [částka], 8 režijních paušálů po [částka], DPH 21% a soudní poplatek [částka]). 7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že soud nezohlednil výsledky dokazování a principy spravedlnosti, rozhodnutí může být formálně správně, ale zakládá nespravedlnost. Soud se opomněl zabývat insolvenčním řízením, ač je pro věc významné. Původní věřitel pohledávku uplatnil v rámci insolvenčního řízení a pohledávka byla odmítnuta, incidenční žaloba nebyla uplatněna, až poté bylo zahájeno exekuční řízení. V době probíhajícího oddlužení ovšem žalovaná nemohla plnit exekutorovi, neboť by se dopustila trestného činu zvýhodnění věřitele. Proto nelze úroky z prodlení přiznat, neboť by to bylo v rozporu se smyslem insolvenčního řízení a oddlužení (žalovaná poukázala na rozhodnutí krajského soudu v [obec] sp. zn. 38 ICm 1435/2014 ze dne 13. 11. 2015). Žalovaná nemohla reálně ovlivnit přírůstek úroků z prodlení – opakovaně urgovala insolvenčního správce o činění kroků, naopak pan [příjmení] účelově řízení protahoval. Proto měl soud zhodnotit, zda výkon práv nebyl v rozporu s dobrými mravy. Soud též nesprávně posoudil otázku promlčení, když nezohlednil skutečnost, že hlavní pohledávka byla uplatněna v insolvenčním řízení a byla odmítnuta. Významné je i to, že žalobce byl právním zástupcem ex-manžela žalované a [právnická osoba] s.r.o. Ex-manžel žalované vznesl prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. proti žalované obvinění, že měla„ odcizit“ majetek společnosti, s cílem žalovanou ekonomicky i profesně zničit. Na základě jeho jednání žalovaná skončila v insolvenci, poctivě prošla oddlužením a neustálé vyrábění pohledávek jí ztěžuje nový začátek. Žalovaná nevytvořila během insolvenčního řízení„ nový dluh“, ale jde o přírůstek pohledávky, která byla v insolvenčním řízení odmítnuta, jde o umělé generování pohledávek. Žalobce se v řízení nechá zastupovat kolegyní z advokátní kanceláře, ač se soudu sám aktivně účastní, jen aby došlo k dalšímu navýšení pohledávky, i to je nemravné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení. 8. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že v něm postrádá rozhodné skutečnosti, jež mají zakládat údajnou nespravedlnost v rozhodnutí soudu. Nesrozumitelné je i tvrzení o tom, že pohledávka již byla vymožena. Soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, z jakého důvodu nemohla být předmětná pohledávka meritorně řešena v insolvenčním řízení. Ke vzniku nároku na úhradu„ jistiny“ pohledávky došlo až po uplynutí lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení a pohledávka nemohla být přihlášena do insolvence ani dodatečně (byť se o to právní předchůdci žalobce pokusili a jejich přihláška byla z tohoto důvodu odmítnuta), bylo by proto bezpředmětné podávat incidenční žalobu. Pohledávka, jejíž příslušenství je předmětem této žaloby, plně obstála v přezkumu v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce, proto nic nebrání tomu, požadovat po žalované rovněž příslušenství pohledávky. Judikát citovaný v odvolání žalovanou na tuto věc aplikovat nelze. Žalovaná navrhla žalobci smírné řešení a narovnání vztahů zaplacením částky [částka], žalobce však požadoval [částka], a na to již žalovaná nereagovala. Žalobce se domnívá, že žalovaná pracuje tzv.„ načerno“ pro [