17 CO 336/2022-134 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce prověřování jeho oznámení a trestního řízení. Požadoval zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku. Tvrdil, že podal dne [datum], jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení, že se stal obětí organizované skupiny, že byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci, byl dotčen na základních lidských právech. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci slovenských a rumunských poškozených, stížnost byla zamítnuta. Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. Na postupu policie se však nic podstatného nezměnilo. Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno. 2. Žalovaná souhlasila, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], nesporovala, že délka prověřování trestního oznámení je nepřiměřená, namítala, že [datum] bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo, že žalobce ve výpovědi před rumunskými orgány, která se odrazila v obsahu usnesení o odložení věci, uvedl jiné skutečnosti, než které byly uváděny v trestním oznámení, zúčastnil se schůzky s českými advokáty v Rumunsku, zmocnil je k podání trestního oznámení, zavázal se jim dát 25 % z peněz, které obdrží. Jediným zásahem do jeho sféry mohl být zásah majetkového charakteru v podobě mzdy za práci, kterou vykonal a nedostal zaplaceno. Poukazovala na rozpor spočívající v tom, že žalobce uvedl, že se připojuje k trestnímu řízení s částkou [částka], současně, že měl dostat [částka], dostal [částka], takže mu firma dluží [částka]. 3. Žalobce doplnil, že usnesení o odložení věci ze dne [datum] bylo zrušeno usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Doplnil tvrzení ohledně své aktivity v trestním řízení a ohledně významu trestního řízení resp. prověřování pro něj, uvedl, že do [obec] odešel kvůli příslibu lepší práce, když za práci nedostal zaplaceno, byl frustrován, rodině finančně nepomohl a ještě přišel o úspory, má obavy z práce v zahraničí. 4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení částky [částka] s úrokem 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do vynesení rozsudku, zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.). 5. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne [datum] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vykonával práci, za niž nedostal zaplaceno. Vypověděl, že v České republice pracoval v lese od 1.8. do [datum], za práci mu bylo přislíbeno [částka] měsíčně, měl mít zajištěno ubytování a večer teplé jídlo, byl ubytovaný v penzionu, jídlo večer dostal, ale nelíbilo se mu, tak si jídlo raději kupoval sám, z místa práce nemohl odcházet, pracoval celý den, celý týden, včetně sobot a nedělí, ze strany ukrajinských šéfů mu bylo nadáváno a byl urážen, dostával každý týden peníze na jídlo, za dva měsíce práce měl dostat [částka], dostal jen [částka], k trestnímu řízení se připojil s částkou [částka], jak k této částce dospěl, nevysvětlil. Měl u sebe mobilní telefon i doklady, k práci nebyl nucen, ale norma byla těžko splnitelná. V kulturním domě [příjmení] se zúčastnil dvou schůzek s českými advokáty, podepsal, že obdrží-li nějaké peníze, 25 % jim dá, zmocnil je k podání trestního oznámení. V čestném prohlášení ze dne [datum] žalobce uvedl, že po návratu z ČR byl vyčerpaný, frustrovaný, nemohl najít práci, rodině finančně nepomohl, ještě přišel o úspory, má strach z práce v cizině, i obavy o dceru, která v cizině pracuje. 6. Usnesením Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] bylo zrušeno usnesení Policie ČR ze dne [datum] o odložení věci a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Zástupci poškozených oznamovatelů byli procesně aktivní, podávali žádosti o přezkum postupu policejního orgánu, stížnosti, podněty k výkonu dohledu. Soud I. stupně popsal průběh vyšetřování, který mezi účastníky nebyl sporný. 7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, stanovisko Cpjn 206/2010, rozhodnutí ESLP. Hodnotil kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona. Dobu trvání trestního řízení, resp. prověřování (od [datum] do doby rozhodnutí soudu I. stupně tj. do [datum]) v trvání 11 let, shledal nepřiměřeně dlouhou, jak dovodila i žalovaná. Posuzované řízení měl za velmi složité jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní, s ohledem na velké množství poškozených osob, zejména cizinců, na potřebu zajištění velkého počtu listinných důkazů, výslechy poškozených v cizině, spolupráci s orgány jiných zemí, překlady, tlumočení, na skutečnost, že řízení probíhalo na více stupních policejních orgánů, rozhodovalo i státní zastupitelství a Ústavní soud. Žalobce se na délce řízení obstrukčně nepodílel. Postup státních orgánů byl stižen průtahy, byl nekoncepční, v řízení došlo k řadě vad, byla opakovaně rušena vydaná rozhodnutí. Význam řízení pro žalobce byl standardní, nejde o řízení s typově zvýšeným významem. Žalobce byl jedním z mnoha oznamovatelů, kteří vystupovali ve vzájemné shodě, byli zastoupeni stejným právním zástupcem, jejich procesní aktivita byla společná. Pro žalobce je v sázce zaplacení finanční částky, úspěšnost jeho nároku v adhezním řízení je velmi nejistá. 8. Uzavřel, že nesprávný úřední postup je dán, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobci vznikla nemajetková újma, že je na místě odškodnění ve formě peněžitého plnění. Dovodil, že s ohledem na celkovou délku řízení je třeba základní částku odškodnění stanovit ve výši [částka] za rok, za první dva roky v poloviční výši. Vypočetl, že za 11 let základní částka činí [částka]. Tuto částku dále poměřoval kritérii dle ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., dovodil, že základní částku je třeba snížit o 40 % pro složitost věci, dále je třeba ji zvýšit o 20 % pro postup orgánů činných v trestním řízení, a také ji snížit o 20 % z důvodu sdílené újmy. Celkově tak základní částku [částka] snížil o 40 %, žalobci proto přiznal odškodnění ve výši [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], kdy se žalovaná uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku dostala do prodlení, ve zbytku žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb. 10. Žalobce napadl odvoláním zamítavý výrok II. a akcesorický výrok III. o nákladech řízení. Rekapituloval závěry soudu I. stupně a namítal, že věc jím byla nesprávně právně posouzena, že nebyla respektována judikatura Nejvyššího soudu, ani rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Měl za to, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku odškodnění na samé spodní hranici intervalu vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. S odkazem na lhůty uvedené v ust. § 159 trestního řádu dovozoval, že prověřování v délce více než 10 let je extrémně dlouhé. Namítal, že z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení mělo být odškodnění navýšeno o 80 %, pokud bylo z důvodu složitosti věci sníženo o 40 %, neboť právě postup orgánů se na délce řízení podílel podstatnějším způsobem než složitost řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že nezohlednil jeho jednání, skutečnost, že jeho stížnosti byly důvodné, na průběhu trestního řízení se nic nezměnilo, což vedlo k jeho frustraci, a dovozoval, že vzhledem k jeho procesní aktivitě by mělo být odškodnění navýšeno o 20 %. Měl za to, že se soud I. stupně závěrem o sdílené újmě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když nešlo o situaci, kdy by újmu ostatních pociťoval jako újmu vlastní a naopak. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby výsledně bylo žalobě zcela vyhověno. 11. V průběhu odvolacího jednání byla žalobcem zpochybněna kvalita výslechu provedeného v rámci dožádání rumunskými orgány, s tím, že pokud se do trestního říz