18 CO 29/2022-165 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, (výrok I.) a na uložení povinnosti poskytnout zadostiučinění zaplacením [částka] (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobce tvrdil, že jako funkcionář místní samosprávy – neuvolněný starosta obce Velká Štáhle v okrese [obec] v Moravskoslezském kraji, byl v období od [datum] do [datum] nucen strpět zpřístupnění obsahu oznámení o majetku, příjmech a závazcích, které podal jako veřejný funkcionář podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ ZStřZ“), a to anonymním zájemcům formou zveřejnění na internetu. Obsah oznámení podaného žalobcem touto formou zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti jako evidenční orgán a správce Centrálního registru oznámení (§ 13 odst. 1 ZStřZ), na základě novely ZSřZ provedené zákonem č. 14/2017 Sb. s účinností ke dni [datum]. Právní úprava, umožňující anonymní nahlížení do oznámení podaných funkcionáři místních samospráv formou jejich plošného zveřejnění, byla zrušena nálezem Ústavního soudu již ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobce dovozoval, že za těchto okolností představuje plošné zveřejnění údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle ZStřZ porušení práva na ochranu jeho soukromí a práva na informační sebeurčení podle čl. 7, resp. čl. 10 Listiny. Na zadostiučinění za porušení uvedených práv žalobce požadoval zadostiučinění ve formě omluvy shora uvedeného znění a zaplacení částky [částka]. Ohledně konkrétních negativních dopadů zveřejnění informací z jeho soukromí v rozsahu určeném pro veřejné funkcionáře ZStřZ do své osobní sféry žalobce uvedl, že„ osobně zatím naštěstí žádnou negativní zkušenost nemám, povinnost zveřejňování je mi ale obecně nepříjemná“. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že schází odpovědnostní titul, na jehož základě by mohla žalované vzniknout povinnost poskytnout žalobci požadované zadostiučinění. Uvedla, že proces zveřejnění podaných oznámení funkcionářů místních samospráv Ministerstvem spravedlnosti jako evidenčním orgánem byl upraven ZStřZ, tedy zákonem, jehož soulad s ústavním pořádkem nebyl evidenční (správní) orgán oprávněn posuzovat a zákon případně neaplikovat. Úprava plošného zveřejňování obsahu oznámení, zavedená zákonem č. 14/2017 Sb., jímž byl s účinností od [datum] novelizován ZStřZ, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17„ uplynutím dne [datum]“. Pokud Ministerstvo spravedlnosti jako evidenční orgán podle ZStřZ postupovalo v rozhodné době od [datum] do [datum] podle platného znění zákona o střetu zájmů, není zde postup v rozporu se zákonem, který je podmínkou dovození nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to ani v mezidobí od vyhlášení nálezu dne [datum] do zrušení příslušných ustanovení zákona nálezem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo] dnem [datum] (v této souvislosti žalovaná odkazovala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo]). Pokud evidenční orgán omezil zveřejňování oznámení od [datum], neznamená to, že by se v předchozí době dopouštěl nesprávného úředního postupu. Vznik újmy pak nelze spojovat ani s legislativní činností (přijetím právní úpravy posléze zrušené Ústavním soudem), neboť tu nelze považovat za nesprávný úřední postup. Žalovaná dále namítala, že žalobce v daném případě ani netvrdí, že mu v důsledku tvrzeného porušení práva vznikla jakákoli škoda či nemajetková újma. 4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zaplacením částky [částka] dne [datum], žalovaná se vyjádřila zamítavým stanoviskem ze dne [datum]. Na žalobce jako veřejného funkcionáře se vztahovala povinnost podat oznámení podle zákona o střetu zájmů, přičemž Ministerstvo spravedlnosti jako evidenční orgán, spravující registr oznámení, plošně zveřejňovalo podaná oznámení žalobce, a to konkrétně v období od září 2017 do [datum], kdy byla zveřejněna oznámení o jeho majetku za roky 2017, 2018 a 2019. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů [datum], byla vyslovena protiústavnost novely zákona č. 159/2006 Sb., provedené zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., pokud jde o plošné zveřejňování údajů v registru oznámení anonymním zájemcům podle § 13 cit. zákona; v návaznosti na to Ústavní soud zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., podle něhož„ Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci“, a to uplynutím dne [datum]. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020-32 žalovaná omezila od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil tento skutkový stav podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, když podle žalobních tvrzení mělo k porušení práv žalobce na soukromí a informační sebeurčení dojít při výkonu veřejné moci a OdpŠk je speciální úpravou k občanskému zákoníku. 6. Soud I. stupně se zabýval splněním podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk. Především poukázal na to, že žalovaná neodpovídá za proces normotvorby. Dále uzavřel, že nároky na zadostiučinění nebyly proti žalované uplatněny důvodně, neboť neshledal existenci odpovědnostního titulu ve smyslu OdpŠk. Existenci nezákonného rozhodnutí žalobce ani netvrdil. V žalobě vylíčený postup Ministerstva spravedlnosti při výkonu pravomoci evidenčního orgánu podle § 13 ZStřZ v rozhodné době (od [datum] do [datum]) však nesplňuje ani definiční znak nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívající v porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. 7. Ministerstvo spravedlnosti při výkonu pravomoci evidenčního orgánu podle § 13 ZStřZ při zveřejňování oznámení (zpřístupňování obsahu oznámení anonymním zájemcům) žalobce jako veřejného funkcionáře postupovalo podle platné a účinné právní úpravy. Přestože zveřejňováním oznámení docházelo k zásahu do soukromí žalobce (jakož i dalších veřejných funkcionářů v jeho postavení), což ostatně konstatoval Ústavní soud ve svém derogačním nálezu, nelze v plošném zveřejňování oznámení dle zákona o střetu zájmů žalovanou shledat nesprávný úřední postup (v této souvislosti soud I. stupně citoval závěry vyslovené v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1321/2019, podle nichž„ postup (exekutora) nebyl v rozporu s postupem stanoveným právními předpisy, jestliže se (exekutor) řídil zákonem, který byl teprve následně shledán Ústavním soudem za protiústavní“). Postup správního orgánu spočívající v plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 OdpŠk. 8. Nesprávný úřední postup evidenčního orgánu však nelze dovozovat ani v období od vydání derogačního nálezu dne [datum] do [datum], neboť vykonatelnost nálezu byla podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odložena (formou zrušení příslušných sporných ustanovení ke dni [datum]) a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena; podle stanoviska Ústavního soudu Pl. ÚS – st [číslo], [číslo] Sb. se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a správní úřady jsou povinny ji aplikovat. Pro absenci odpovědnostního titulu tak nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu podle OdpŠk. 9. Z