18 CO 354/2021-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou by uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal úhrady částky [částka] s tvrzením, že se jedná o nárok na odškodnění jeho nemateriální újmy ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. To s odůvodněním, že dne [datum] byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení jeho insolvenčního řízení (jako dlužníka), nicméně až dne [datum] bylo soudem rozhodnuto o insolvenčním návrhu. Zákonná lhůta 10 dnů daná ust. § 134 insolvenčního zákona tak byla překročena o více než 8 měsíců. Průtahy v insolvenčním řízení bylo žalobci odpíráno právo vyřešit svoji úpadkovou situaci co nejdříve. Proto se žalobce domáhá částky [částka] jako přiměřeného odškodnění své nemateriální újmy a s ohledem na prodlení žalované, i zákonného příslušenství z této částky od [datum] do zaplacení. Žalovaná v průběhu sporu nesporovala skutková tvrzení žalobce o průběhu insolvenčního řízení, uznala, že z důvodu nesprávného úředního postupu žalobci vznikla nemajetková újma. Za přiměřené odškodnění však považovala částku [částka], kterou žalobci v průběhu řízení přiznala, ve zbytku (částce [částka]) považovala jeho nárok za nedůvodný. To s odůvodněním, že žalobce svou nemajetkovou újmu blíže nespecifikoval a nedomáhal se odškodnění za celou dobu insolvenčního řízení, ale pouze za porušení jedné lhůty a jednoho průtahu, který byl již napraven. 3. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů z předmětného insolvenčního spisu zachycující dané období další dokazování neprováděl a se souhlasem účastníků rozhodl bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.). Po citaci ustanovení § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dospěl k závěru, že nedodržením zákonné 15denní maximální lhůty k rozhodnutí o insolvenčním návrhu (ust. § 134 insolvenčního zákona) došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], k předběžnému projednání došlo [datum], ze strany žalované proto nebyla dodržena ani zákonná šestiměsíční lhůta k mimosoudnímu projednání nároku dle ust. § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. Z výpisu (z účtu) Ministerstva spravedlnosti vzal za prokázané, že částka [částka] byla žalobci uhrazena dne [datum], přesto žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že žalobu v tomto rozsahu zpět nebere. Soud I. stupně s odkazem na ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. vyšel ze stavu věci ke dni rozhodnutí ([datum]) a dospěl k závěru, že v rozsahu fakticky uhrazené částky [částka] je nutno žalobu zamítnout, neboť dluh byl v tomto rozsahu ze strany žalované splněn. Následně se zabýval výší přiměřeného odškodnění žalobce. Dovodil, žalobce netvrdil žádný konkrétní zásah do jeho nemajetkové sféry, pouze nejistotu a stres z vleklého řízení, částka [částka] je proto částkou schopnou odškodnit nemajetkovou újmu žalobce. Tuto částku ostatně žalobce požadoval i v rámci mimosoudního vyřešení sporu a považoval ji za dostatečnou. Proto co do zbývající částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšná. 4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, neboť ve věci meritorně rozhodl bez nařízení jednání za situace, kdy žalobce nevyslovil s tímto postupem souhlas, a to ve vztahu k podkladům, které mu nebyly ani nemohly být známy (výpis z účtu žalované). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dovodit, že žalobce (s vědomím mimosoudního plnění žalované) odmítl vzít žalobu zpět, což odporuje průběhu jednotlivých úkonů zachycených ve spise. [příjmení] [částka] není přiměřeným odškodněním jeho nemateriální újmy, neboť tuto částku považoval za přiměřenou pouze pro případ, že by nemusel podávat žalobu ve věci samé. Smírný návrh žalobce na mimosoudní vyřešení sporu však žalovaná nevyužila, proto požaduje částku [částka]. Rozsudek není přesvědčivý ani úplný, neboť neuvádí konkrétní důvody k objasnění, proč je částka [částka] soudem I. stupně považována za přiměřené odškodnění, a částka [částka] by již přiměřeným odškodněním nebyla. Soud I. stupně žalobci nepřiznal ani požadované úroky z prodlení, ačkoli z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaná nesplnila zákonnou lhůtu 6 měsíců k vyřízení jeho nároku a dostala se se svým plněním do prodlení. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádal i o osvobození hrazení soudních poplatků, neboť je nemajetný a v úpadku řešeného oddlužením. 5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud poté, co soud I. stupně pravomocně rozhodl o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 162/2021-72) přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné toliko částečně. 7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 9. Podle § 31a odst. 1 cit. zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 10. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 nebo § 22 odst. 1, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (nezákonné rozhodnutí), a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1802/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 27, pod č. C [číslo]). Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). 12. Ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. je třeba v každém konkrétním případě požadavku odškodnění nemajetkové újmy vycházet z okolností, za nichž mělo k nemajetkové újmě dojít, neboť smyslem kompenzačního řízení není mechanicky použít výpočet – délka řízení násobená určitou částkou za rok, ale individuálně posoudit každý případ a stanovit přiměřené zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, v souladu s § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2347/2013). 13. Podle ust. § 134 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O insolvenčním návrhu rozhodne bez zbytečného odkladu, v případě uvedeném v § 132 odst. 1 nejpozději do 15 dnů od jeho podání; je-li vyhlášeno moratorium, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od zániku moratoria. 14. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, s jeho právním posouzením se však odvolací soud ztotožnil pouze částečně. 15. Žalobce se v řízení domáhá odškodnění své nemateriální újmy vzniklé mu tím, že v insolvenčním řízení, kde vystupoval jako úpadce (zahájeném z vlastního podnětu), vedeném u Krajského soudu v Plzni pod [insolvenční spisová značka], nebyl v době od [datum] do [datum] u