18 CO 374/2021-349 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným mezitímním rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, na náhradu související majetkové škody je vůči prvému žalovanému a druhé žalované co do svého základu opodstatněná z jedné poloviny (výrok I.) s tím, že o výši náhrady nemajetkové újmy náhrady majetkové škody a náhrady nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrady bolestného, náhrady ztížení společenského uplatnění, majetkové újmy, ztráty na výdělku a nákladů spojených s uplatněním náhrady škody s příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o její nároky uplatněné v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum]. Tento den byla automobilem prvého žalovaného (řidiče taxislužby) sražena při přecházení vozovky na červený signál na přechodu pro chodce. Tvrdila, že prvý žalovaný byl proto následně odsouzen pro trestný čin [anonymizována čtyři slova] a dle závěru znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení v místě nehody překročil povolenou rychlost 30 km/h a jel rychlostí cca 67-74 km/h. Druhá žalovaná požadovala zohlednit spoluzavinění žalobkyně s ohledem na její protiprávní chování (přechod vozovky přes červený signál po chodce) a její nárok snížit o 50 % s tím, že část vzneseného nároku na bolestné (polovinu bolestného) ve výši [částka] žalobkyni již uhradila. Nároky žalobkyně považovala obecně za nadhodnocené či neprokázané. Prvý žalovaný se ve své obraně připojil k námitkám prvé žalované. 3. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů týkajících se dopravní nehody (protokol Policie ČR o dopravní nehodě, znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení včetně jeho doplňku), ohledání video záznamu zachycujícího nehodu včetně schématu jejího průběhu zpracovaného znalcem v trestním řízení, provedl i doplňující výslech znalce a účastnický výslech prvého žalovaného. Poté z hlediska zjištěného skutku dospěl k závěru, že v [obec] dne [datum] okolo 4.25 hodin ráno přecházela žalobkyně po přechodu pro chodce přes ulici [ulice] u [ulice] mostu ve směru od ulice [ulice], a to v době, kdy na zdvojených světelných signalizačních zařízeních svítil "Signál pro chodce se znamením Stůj!", přičemž přecházení zahájila po projetí vozidla ve směru od [anonymizována dvě slova]. V okamžiku, kdy se nacházela před tramvajovou kolejí ve směru od [ulice], došlo k jejímu střetu s levým bokem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], jež řídil prvý žalovaný a jel z uvedeného směru rychlostí 67 až 74 km/hod., přičemž na světelném signalizačním zařízení pro vozidla svítil v tu dobu signál se zeleným plným kruhovým světlem "Volno" a nejvyšší dovolená rychlost v daném místě byla stanovena na 30 km/hod. Žalobkyně reagovala na přijíždějící vozidlo prvého žalovaného přibližně 1 sekundu před střetem, když se nejprve ocitla v prostoru mezi kolejnicemi zády k přijíždějícímu vozidlu a tento prostor se následně snažila opustit. V důsledku střetu žalobkyně utrpěla tříštivou zlomeninu obou kostí levého bérce s posunem úlomků a podvrtnutí krční páteře. Druhá žalovaná je pojistitelem podle smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem daného vozidla, a je proto pasivně legitimována dle ust. § 9 odst. 1 věty prvé zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 4. Soud I. stupně dovodil svoji vázanost rozhodnutím trestního soudu o tom, že se žalovaný dopustil trestného činu a jel rychlostí nejméně 67 km/h. Proto by navrhovaný revizní znalecký posudek ke stanovení rychlosti vozidla prvého žalovaného jej nemohl vést k závěru o nižší rychlosti vozidla. Pro konečné právní rozsouzení věci považoval za bezvýznamné, jakou přesnou rychlostí se v rámci sedmikilometrového rozmezí vozidlo pohybovalo. Proto tento navrhovaný důkaz zamítl. Žalobkyni nepřičítal k tíži způsob její reakce na vozidlo prvého žalovaného, neboť nedostatečná kvalita kamerového záznamu, snížená viditelnost a velmi rychlý sled událostí soudu I. stupně neumožnily dospět k přesvědčivému závěru, že by ke střetu a vzniku zranění nedošlo, pokud by žalobkyně zůstala stát na místě nebo ustoupila zpět, když zároveň nelze ani spolehlivě vyloučit či potvrdit, že reakce byla způsobena jejím manželem. Po citaci ust. § 3 odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 věty prvé, §§ 2910, 2918, 2927 o. z., § 6 odst. 1, 2, § 9 odst. 1 zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zákona, § 9 odst. 1, § 4, § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. g), § 18 odst. 1, 4, 6, § 54 odst. 1, 3, § 61 odst. 1, 2, § 65 odst. 1, § 69, § 70 odst. 2 písm. c), odst. 3, § 74 odst. 1 písm. b) a § 76 odst. 1 zákona o silničním provozu, dospěl k závěru, že jak žalobkyně, tak prvý žalovaný porušili své zákonné povinnosti ukládané jim zákonem o silničním provozu. U prvého žalovaného to byla povinnost chovat se ohleduplně a ukázněně (§ 4 písm. a/), přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem, které bylo možno předvídat, a jet rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled (§ 18 odst. 1 zákona o silničním provozu). Nadto porušil i povinnost řídit se dopravními značkami, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou místní úpravou dle § 18 odst. 6 věta prvá ve spojení s § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Neshledal naopak, že by prvý žalovaný porušil § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobkyně porušila svou povinnost řídit se světelnými signály, neboť vstoupila na přechod pro chodce, ačkoliv svítil signál pro chodce na znamení STŮJ (§ 4 písm. c/ ve spojení s § 74 odst. 1 písm. b/ zákona o silničním provozu). Protože prvý žalovaný zaviněně porušil svoji výše uvedenou povinnost, musí s odkazem na § 2910 o. z. uhradit žalobkyni vzniklou újmu, tu však s ohledem na porušení povinností i žalobkyně je nutno poměrně snížit s odkazem na § 6 odst. 2 větu prvou, § 2918 větu prvou o. z. 5. Při určování poměru, o který je třeba snížit povinnost žalovaného 1 k náhradě újmy, zvažoval, jakou měrou přispěla jednotlivá porušení zákonných povinností ke vzniku újmy. Neztotožnil se s právním názorem žalobkyně, že pouze porušení povinností prvého žalovaného vedlo ke vzniku újmy a její vlastní nezákonné jednání bylo pro vznik újmy bezvýznamné, neboť takový závěr nevyplynul ani z výslechu znalce [příjmení] [příjmení]. Znalec vypočetl, že pokud by prvý žalovaný jel nejvyšší dovolenou rychlostí v daném místě, žalobkyně by stihla vozovku přejít, aniž by došlo ke střetu. Zároveň je však zcela zjevné, že pokud by žalobkyně nevstoupila do vozovky v rozporu se světelným signálem, ke střetu s vozidlem by rovněž nemohlo dojít. Žalobkyně porušením své zákonné povinnosti řídit se světelnými signály nebezpečnou událost vyvolala a žalovaný porušením své zákonné povinnosti řídit se dopravními značkami způsobil, že se tato nebezpečná situace neobešla bez následků. Soud I. stupně proto uzavřel, že porušení ze strany žalobkyně i ze strany prvého žalovaného přispěla ke vzniku újmy stejnou měrou, neboť újma by nevznikla, pokud by kdokoliv z nich své zákonné povinnosti dodržel. Tento svůj závěr považoval za přiměřený i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. 6. Konečně soud I. stupně hodnotil i význam povinností porušených žalobkyní a prvým žalovaným a míru jejich porušení. Obecně považoval porušení povinnosti řídit se světelnými signály za závažnější oproti povinnosti nepřekročit předepsanou rychlost. Smyslem světelných signalizačních zařízení je zpravidla zabránění vzniku kolizních situací v silničním provozu a snížení míry účasti lidského prvku a z toho plynoucích možných chyb. Účastníku provozu na pozemních komunikacích obvykle stačí„ slepě poslechnout“ příkaz vyplývající z aktuálního světelného signálu, aby se nedostal do nebezpečné situace, pochopitelně s nutnými výjimkami souvisejícími například s odbočováním či jízdou tramvaje. Jelikož světlené signály bývají obvykle vzájemně provázány tak, aby střídavě umožňovaly pohyb ze vzájemně kolizních směrů, pak jakékoliv porušení těchto signálů může s vysokou mírou pravděpodobnosti způsobit dopravní nehodu, neboť účastníci provozu na pozemních komunikacích důvodně spoléhají, že ostatní účastníci budou světelné signály respektovat. Zabýval se dále mírou tohoto porušení a dovodil, že v případě porušení povinnosti řídit se světelnými signály nelze toto porušení kvantifikovat tak, jako u nedovolené rychlosti. Je proto nutné vzít v úvahu všechny zjištěné skutečnosti týkající se daného protiprávního jednání. Žalobkyně nevstoupila do vozovky bezprostředně po změně světelného signálu, kdy by snad snažila vozovku překonat v rámci pauzy před změnou signálu pro vozidla. Zároveň si byla vědoma, že místem mohou projíždět vozidla, neboť do vozovky vstoupila právě po přejetí protijedoucího vozidla. Větší míru pozornosti měla místu věnovat vzhledem ke křížení dvou tramvajových kolejí. Tyto všechny skutečnosti zvyšují závažnost porušení povinnosti žalobkyní. Ve prospěch žalobkyně přihlédl k nízkému provozu v daném místě obvyklému v nočních