19 CO 231/2020-186 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení další částky [částka] spolu s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě podané dne [datum], jíž se žalobce vůči žalovanému státu domáhal zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce [částka] v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 41/2014 (dále jen„ posuzované řízení“), jež bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] a k datu podání žaloby nebylo skončeno. 3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání posuzovaného řízení není nepřiměřená s ohledem na procesní aktivitu účastníků a jednotlivé úkony soudu, nelze proto shledat odpovědnostní titul. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru o tom, že posuzované řízení zahájil žalobce dne [datum] žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4, jeho předmětem bylo poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku trvání řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 38/2009. Usnesením ze dne [datum] byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil odvoláním ze dne [datum], věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] a usnesením tohoto soudu ze dne [datum] bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 3. dovolání, věc pak byla po vyjádření žalované předložena dne [datum] dovolacímu soudu, který dovolání zamítl usnesením ze dne [datum]. Toto rozhodnutí žalobce napadl dne [datum] ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum]. V mezidobí bylo vyžádáno meritorní vyjádření žalované, jakož i přílohový spis, v době řízení o ústavní stížnosti pak bylo posuzované řízení přerušeno (usnesením ze dne [datum], pokračováno v něm bylo dne [datum]). Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Proti němu žalobce brojil odvoláním, věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] a rozhodnuto o něm bylo rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce dovolání proti tomuto rozsudku, věc byla předložena dovolacímu soudu dne [datum] a dovolací soud následně rozsudkem ze dne [datum] rozsudek odvolacího soudu zrušil. Odvolací soud následně dne [datum] nařídil jednání na den [datum], při tomto jednání znovu rozhodl. Také proti tomuto rozsudku brojil žalobce dovoláním, které podal dne [datum]. Dne [datum] byl žalobce vyzván k doložení majetkových a výdělkových poměrů ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků, o níž bylo (zamítavě) rozhodnuto usnesením ze dne [datum] a soudní poplatek byl poté dne [datum] zaplacen. K datu rozhodnutí soudu prvního stupně řízení nebylo skončeno a trvalo již po dobu 6 let a 10 měsíců. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], odmítavé stanovisko žalované je datováno dne [datum]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠk“), a konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci. Posuzované řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, neboť celkem trvalo k datu rozhodnutí již 6 let a 10 měsíců a nebylo ještě definitivně skončeno; tento závěr je zdůrazněn zjištěnými obdobími nečinnosti (2x rozhodování Nejvyššího soudu nejprve po dobu 1 roku a poté po dobu 1 roku a 9 měsíců, dále nečinnost soudu prvního stupně po dobu 4 měsíců na přelomu let 2015 a 2016), která nelze považovat při jejich počtu a rozsahu za ojedinělá. Je proto namístě závěr o existenci nesprávného úředního postupu, z něj plynoucí nemajetková újma na straně žalobce se pak předpokládá a zásadně je namístě odškodnit ji v peněžité formě. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyšel soud prvního stupně ze základní částky [částka] za jeden rok trvání posuzovaného řízení (polovina v prvních dvou letech), tj. celkem [částka] za celou zjištěnou dobu. Tuto částku snižoval o 30 % s ohledem na procesní složitost řízení (bylo rozhodováno na všech úrovních soudní soustavy i u Ústavního soudu, a to jak o dílčí procesní otázce místní příslušnosti, tak i o věci samé). K dalším modifikacím soud prvního stupně nepřistoupil, neboť žalobce činil toliko úkony, které mu procesní předpis umožňoval, nejednal obstrukčně, ale na druhé straně nevyužil možností urychlení řízení (stížnost, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Postup rozhodujících soudů byl již zohledněn v úvaze o formě a výši přiměřeného zadostiučinění a význam předmětu posuzovaného řízení byl shledán standardním. Za přiměřenou proto shledal částku [částka], kterou žalobci přiznal včetně zákonného úroku z prodlení od uplynutí zákonné 6měsíční lhůty pro vyřízení nároku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na procesní úspěch žalobce (co do základu bylo jeho nároku vyhověno, výše přiznaného plnění záležela na úvaze soudu) podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., právo na náhradu přiznal žalobci a konkrétní částku určil součtem odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) v souvislosti s 5 zjištěnými úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná. 8. Žalobce napadal zamítavý výrok, a to s argumentací, že výchozí základní částka [částka] za 1 rok řízení již neodpovídá současnému stavu životní úrovně v České republice, když jako spodní hranice rozpětí, v němž je odškodnění určováno, byla tato částka stanovena již před 9 lety. Žalobce dále nesouhlasil ani s tím, že by posuzované řízení bylo složité, neboť nebyly aplikovány cizí právní předpisy ani nebo například prováděno dožádání do jiného státu; k délce řízení přispěl především samotný postup orgánů veřejné moci. Navrhoval proto, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno. 9. Žalovaná naproti tomu brojila proti vyhovujícímu výroku a navrhovala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Tvrdila, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zdůraznila také skutečnost, že v tomto případě se jedná o„ kompenzační řízení na druhou” jehož význam pro žalobce proto velmi výrazně klesá. K prodlužování řízení došlo nikoliv z důvodu nesprávného postupu soudu, nýbrž kvůli procesnímu postupu žalobce, který takto vytváří s nadsázkou řečeno„ průtahové perpetuum mobile“. V té souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2577/2014, podle kterého je třeba se stavět ke kompenzačním nárokům opakovaně uplatňovaným účastníky řízení zdrženlivě, tak aby nedocházelo k možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. 10. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že o podaných odvoláních již dříve pravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 231/2020-103, jímž napadený rozsudek potvrdil. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně včetně jím zjištěné celkové délky posuzovaného řízení a shledal správným jeho závěr o nepřiměřenosti trvání tohoto řízení. Za správnou považoval též úvahu soudu prvního stupně o výši základní částky, odlišně však postupoval při její následné modifikaci. S ohledem na procesní složitost řízení snížil základní částku o 20 %, neboť jakkoli procesní předpisy poskytují účastníkům řadu procesních institutů, je třeba na druhé straně počítat s tím, že jejich využití má za následek prodloužení daného řízení. V jednání žalobce odvolací soud důvod pro modifikaci základní částky ve shodě se soudem prvního stupně neshledal, naproti tomu v průtazích přičitatelných soudům ano. S ohledem na zjištěné dílčí průtahy proto přistoupil k navýšení základní částky o 10 %. K další modifikaci (snížení) o 20 % pak odvolací soud přistoupil s ohledem na skutečnost, že se tu jedná o situaci řetězení kompenzačních řízení, což vede ke snížení významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Tento rozsudek byl k dovolání podanému žalobcem předmětem přezkumu dovolacího soudu (a to pouze v rozsahu zamítavého výroku co do částky [částka] s příslušenstvím), který jej v uvedeným rozsahu (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3706/2020-151, a věc vrátil zdejšímu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V rámci tohoto rozsudku dovolací soud shledal neopodstatněnými námitky týkající se nutnosti odlišného posuzování přiměř