19 CO 259/2022-91 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodoval o návrhu došlém soudu I. stupně dne [datum], jímž se žalobci domáhali po žalované zaplacení částek po [částka] z titulu majetkové škody a částek po [částka] z titulu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 120/2017 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ Odpšk“). Tvrdili, že v posuzovaném řízení nebylo rozhodnuto o jejich žádosti na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání, usnesení o zastavení odvolacího řízení vydané asistentkou nebylo s odvoláním předloženo rozhodujícímu soudci a že o odvolání proti zastavení odvolacího řízení postupoval Okresní soud v Táboře bez zdůvodnění jinak než Okresní soud v Liberci v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 249/2016 - 96. 2. Žalovaná nárok neuznala. Namítala, že žalobci řádně neuplatnili nárok u žalované dle § 14 OdpŠk, že chybí odpovědnostní titul státu za škodu, a to nesprávný úřední postup nebo zákonné rozhodnutí. 3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit každému ze žalobců částku [částka] (I.) a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II.). 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci podali žalobní návrh k Okresnímu soudu v Táboře, vedený pod sp. zn. 2 C 120/2017, který byl rozsudkem ze dne [datum] zamítnut. V rámci odvolacího řízení byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], potvrzeným odvolacím soudem usnesením ze dne [datum], bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno s tím, že v odůvodnění se soud vypořádal s jejich žádostí na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku ze dne [datum]. Právní moc nastala dne [datum]. Návrh žalobců na určení lhůty k rozhodnutí o žádosti na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku ze dne [datum] byla dne [datum] zamítnuta. Právní moc nastala dne [datum]. 5. Soud I. stupně nejprve posuzoval, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, jímž se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu pro jeho činnost, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí, případně se jím rozumí i jiné vady ve způsobu vedení řízení. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, který nachází svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V daném případě bylo řízení pravomocně skončeno zastavením odvolacího řízení, v jehož odůvodnění se soud vypořádal i s návrhem žalobců na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Uzavřel, že nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk nebyl prokázán. Dále poznamenal, že v posuzovaném řízení nedošlo ani k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 2 OdpŠk. Pro absenci odpovědnostního titulu žalobní návrh zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). 7. Rozhodnutí napadli včasným odvoláním žalobci. Namítali, že podali žalobu, kterou se domáhají dvou nároků z rozdílných důvodů. Nesouhlasí s odůvodněním ohledně o jejich žádosti na prodloužení lhůty na zaplacení soudního poplatku. Mají za to, že soud I. stupně opomněl, že otázka nesprávného úředního postupu nestála na odůvodnění vyřízení odvolání žalujících usnesením ze dne [datum], nýbrž na zodpovězení otázky, musí-li soud rozhodnout o procesní podání účastníka. Na základě § 9 odst. 1, § 13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“), § 55, § 167 odst. 1 o. s. ř. mají za to, že je povinností soudu rozhodnout o procesním úkonu. Tím je dán nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. Dále namítali částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když se soud nevypořádal se všemi jejich námitkami. Například, zda měl Okresní soud v Táboře nebo notář předložit spis v případě pochybností o věcné příslušnosti z úřední povinnosti dle § 104a odst. 2 o. s. ř. vrchnímu soudu k rozhodnutí. K tomu odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, nebo nález Ústavní soudu sp. zn. III. ÚS 176/96, které se zabývají kvalitou písemného rozhodnutí. Navrhli napadené rozhodnutí zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, in eventum změnit tak, že se žalobě vyhovuje. 8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Soud I. stupně učinil správná skutkové zjištění, která správně právně posoudil dle OdpŠk, a současně učinil správný závěr, že v daném případě nebyl prokázán nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Odvolací soud poznamenává, že i pro nároky vyplývající z OdpŠk je třeba vycházet z nutnosti prokázání existence zákonných kumulativních podmínek, a to protiprávního jednání státu spočívajícího v nesprávném úředním postupu nebo v nezákonném rozhodnutí, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. V daném případě pro absenci odpovědnostního titulu nelze přiznat žalobcům jakékoli nároky dle OdpŠk. Současně se soud I. stupně správně dále, s ohledem na hledisko hospodárnosti řízení, nezabýval dalšími kumulativními podmínkami. Za tohoto stavu je tak irelevantní, zda se žalobci domáhali dvou nároků, a to nemajetkové újmy i majetkové. <i>nesprávný úřední postup</i> 11. Žalobci za nesprávný úřední postup považují absenci samostatného rozhodnutí o jejich návrhu na prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Soud I. stupně vyšel ze správné teze, že ačkoli není vyloučeno, aby k nesprávnému úřednímu postupu došlo v rámci činnosti rozhodovací, je pro odpovědnost dle § 18 OdpŠk určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. K tomu odkázal na přiléhavou judikaturu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 38/2000. Soud I. stupně tak správně neposuzoval postup soudu v posuzovaném řízení, tedy zda mělo být nejprve rozhodnuto o žádosti na prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku za odvolání nebo mohl rovnou rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a s žádostí žalobců se vypořádat pouze v odůvodnění. Nadto rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2 C 120/2017 - 237 bylo podrobeno přezkumu odvolacím soudem, který napadené rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 226/2019 – 245. V odůvodnění se odvolací soud vypořádal i s namítanou žádostí, když konstatoval, že„ Vzhledem k tomu, že žádost o prodloužení (posečkání) lhůt k úhradě soudního poplatku nemá zákonnou oporu, správně okresní soud posoudil žádost v intencích ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona …“ 12. Námitka spočívající v dotazu, zda měl Okresní soud v Táboře nebo notář předložit spis v případě pochybností o věcné příslušnosti z úřední povinnosti vrchnímu soudu k rozhodnutí, je pro posouzení nároku žalobců také nedůvodná. Okresní soud v Táboře věc sám nepředložil s námitkou věcné nepříslušnosti, tuto námitku nevznesli ani účastníci, ve věci bylo meritorně rozhodnuto. Soudu I. stupně ani odvolacímu soudu v souzené věci pak ani nepřísluší přezkoumávat věcnou nebo místní příslušnost v posuzovaném řízení. 13. Odvolací soud dále poznamenává, že v posuzovaném řízení nebyl shledán ani nesprávný úřední postup s ohledem na tvrzení, že usnesení o zastavení odvolacího řízení vydané asistentkou nebylo s odvoláním předloženo rozhodujícímu soudci. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí mimo jiné asistenti soudců. Dle § 36a odst. 4 zákona o soudech a soudcích asistenti vykonávají jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh. Dle odst. 5 citovaného ustanovení jsou o