19 CO 37/2022-393 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodoval v řízení, jímž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], sestávající se z náhrady škody za náklady vynaložené na obhajobu ve výši [částka], na ubytování ve výši [částka] a ve výši [částka], cestovné ve výši [částka] a náhrady přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a omluvu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 38/2021 - 295 bylo řízení pro částečné zpětvzetí zastaveno, co do částky [částka]. Předmětem řízení zůstalo obhajné ve výši [částka], náhrada škody za ubytování ve výši [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. 2. Žalovaná v průběhu řízení uznala nárok co do částky [částka] a za vznik nemajetkové újmy se omluvila, ve zbývající části nárok neuznala. 3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] s příslušenstvím (I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (II.), zamítl žalobu na zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a částky rovnající se úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum] (III.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (IV.). 4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil nárok u žalované, že ta dle stanoviska ze dne [datum] uznala oprávněnost nároků co do částky [částka] ([částka] a [částka] náklady obhajoby, [částka] náhrada za ubytování a [částka] náhrada cestovného) a za vznik nemajetkové újmy se omluvila. 5. Dále vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce vedené Policií ČR pod č.j. ČVS: MVV [číslo] 98 KZV 2154/98 pro spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „tr. z.“). Žalobce se nenacházel na území České republiky (dále jen„ ČR“), byl mu tak ustanoven zástupce. Po podání obžaloby dne [datum] bylo řízení vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dva rozsudky, jimiž byl žalobce shledán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let a vyhoštění, byly zrušeny a vráceny k novému projednání. I rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl shledán vinným a odsouzen ke stejným trestům. Právní moc rozsudku nastala po zamítnutí stížnosti dne [datum]. Dne [datum] byl vydán zatýkací rozkaz a řízení vůči žalobci bylo vedeno jako proti uprchlému. Dne [datum] byl žalobce zadržen v Japonsku, dne [datum] vydán do ČR a předán do věznice k výkonu trestu odnětí svobody. K návrhu žalobce byl dne [datum] odsuzující rozsudek ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu zrušen, žalobce byl vzat do vazby. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) a propuštěn. Stížnosti státního zástupce byly zamítnuty usnesením ze dne [datum], jak proti propuštění z vazby, tak zprošťujícímu rozsudku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 6. K nároku na náhradu obhajného vyšel ze zjištění, že žalobce uhradil na vyúčtované náklady právních zástupců částku [částka], včetně DPH. Za specifikované úkony právní služby poskytnuté Prof. JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] požadoval [částka]. Žalovaná neuznala odměny za porady ve dnech 19. 3., 19. 4., 9. 5., 16. 5., 23. 5., 26. 5., 4. 7., 29. 8. a [datum], neboť jim nepředcházely žádné právní úkony, a dále za porady ve dnech [datum] a [datum]. Polovinu odměny přiznala za námitku nezákonnosti vedení trestního stíhání ze dne [datum], za návrh na nahrazení vazby zárukou a žádost o propuštění z vazby ze dne [datum]. Za úkon ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) neshledala vzdání se práva stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě ze dne [datum], vzdání se práva na odvolání ze dne [datum], vyrozumění soudu o prodloužení pobytu v ČR ze dne [datum] a návrh na postup dle § 250 odst. 1 tr. ř. ze dne [datum]. Za 30 úkonů přiznala 26 celých odměn a 4 v poloviční výši, DPH a náhradu promeškaného času, tedy celkem [částka]. Žalobce dále požadoval za specifikované úkony právní služby poskytnuté Mgr. [příjmení] [příjmení] částku [částka]. Žalovaná neuznala odměny za porady ve dnech 29. 3., 2. 4., 5. 4., 14. 4., 6. 5., 7. 6. a [datum], neboť jim nepředcházely žádné právní úkony, tedy ani cestovní náhrady k nim. Za účast u hlavního líčení dne [datum] uznala pouze nárok na 3 odměny za tři úkony s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Za 26 úkonů přiznala 26 celých odměn, DPH a náhradu za promeškaný čas, tedy celkem [částka]. 7. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 1, § 5, § 7, § 8, § 31 a § 31a OdpŠk. Uzavřel, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, jímž bylo sdělení obvinění ze dne [datum rozhodnutí], č.j. ČVS: MVV [číslo] 98 KZV 2154/98 ze spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, 2 tr. z., neboť řízení skončilo zproštěním obvinění. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1847/2001. Měl za prokázanou újmu žalobce, která byla způsobena jeho zadržením v Japonsku, pobytem ve vazbě (140 dní), výkonem trestu odnětí svobody (41 dní). Konstatoval, že ji zvyšovala i skutečnost, že byl zadržen v cizí zemi, uměl jen čínsky, byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody až v délce 12 let, věc byla medializována, že došlo k zásahu do jeho psychiky, který se projevuje sociálními fobiemi, dále do jeho soukromého života, ale i jeho blízkých, především matky, dcery a zetě, a do profesního života. Uzavřel, že újmu je třeba odčinit finančním zadostiučiněním. 8. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 461/2015 a sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, posuzoval výši zadostiučinění k výši zadostiučinění přiznaných v jiných věcech, které se v podstatných znacích shodují. Za nejpřiléhavější shledal rozhodnutí Krajského soudu v [obec], sp. zn. 59 Co 165/2015, které se týkalo nezákonného trestního stíhání za ublížení na zdraví s následkem smrti dle § 145 odst. 1, odst. 3 tr. z. a poškozený byl odškodněn částkou [částka] (žil v malé obci, společensky odsouzen, vystaven výhrůžkám a atakům, medializace a negativní dopad na příbuzenské vztahy). Dále vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 28 C 190/2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 78 Co 402/2019, dle něhož poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 12 až 15 let nebo trest výjimečný, a byl odškodněn částkou [částka] (vazba 455 dní, řízení trvalo 21 měsíců, medializace, odloučení od dětí, bez zásahů do sociálního života nebo zdravotní, psychické a fyzické sféry). Dále z rozhodnutí téhož soudu, sp. zn. 14 C 272/2015, které se týkalo také obvinění z vraždy a poškozený byl odškodněn částkou [částka] (řízení trvalo 1 rok a 1 měsíc, ohrožení trestem odnětí svobody v délce 12 až 15 let nebo trestem výjimečným, medializace, naopak bez vazebního stíhání, zásahu do profesního života). Poznamenal, že nepřihlížel k celkové délce trestního stíhání, ale pouze k období, kdy se žalobce dozvěděl o trestním stíhání, tedy od jeho zadržení dne [datum]. Poté dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy je částka [částka]. 9. K nároku na náhradu nákladů za obhajobu Prof. JUDr. Bc. [příjmení], [titul za jménem], konstatoval, že je co do základu důvodný. Za účelné shledal porady s žalobcem ve dnech 19. 3., 19. 4., 9. 5., 16. 5., 23. 5., 26. 5., 4. 7., 29. 8. a [datum], bez toho, že by jim musely předcházet nějakému právnímu úkony. Jejich četnost odůvodnil tím, že žalobce je cizím státním příslušníkem, tedy úkony se vztahovaly nejen k obhajobě, ale i vysvětlování českého trestního práva a trestního řízení s ohledem na § 41 odst. 1 tr. ř. Nepřiznal pouze odměnu za poradu dne [datum], která nebyla prokázána, a za poradu dne [datum], která nepřesáhla jednu hodinu. Důvodným shledal nárok ve výši [částka] sestávající se z 9 odměn po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 9 paušálních náhrad po [částka] a 21 % DPH. 10. Přisvědčil žalované, že za námitku nezákonnosti vedení trestního stíhání ze dne [datum] přísluší odměna ve výši poloviny, za návrh na nahrazení vazby zárukou a žádost o propuštění z vazby ze dne [datum] pouze jedna odměna. Za účelné úkony ve smyslu § 11 AT neshledal vzdání se práva stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě ze dne [