19 CO 380/2021-78 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodoval o návrhu žalobce, jímž se domáhal zaplacení částky [částka], sestávající se z částky [částka] z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem vazby, z částky [částka] z titulu náhrady škody za vynaložené náklady za právní zastoupení v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 43/2017 a z částky [částka] z titulu ušlého výdělku po dobu trvání vazby dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení pravomocně zastaveno co do částky [částka] pro částečné zpětvzetí nároku na nemajetkovou újmu za výkon vazby. 2. Žalovaná uznala nárok pouze co do částky [částka] za omezení osobní svobody vazbou (1 000 Kč/den x 142 dní), když ve zbytku shledala nárok promlčený. Nárok na náhradu obhajného shledala akceptovatelným ohledně úkonů za: prostudování spisu dne [datum] (1), hlavní líčení dne [datum] (4), odůvodnění stížnosti ze dne [datum] (1/2), hlavní líčení dne [datum] (3), vyjádření k stížnosti dne [datum] (1/2), veřejné zasedání dne [datum] (1) a promeškaní času za odročené veřejné zasedání dne [datum] bez jednání (1/2). Nárok na ušlý výdělek neuznala. 3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (I.), zamítl žalobu co do další částky [částka] (II.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (III.). 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum], aniž by ta na uvedené reagovala. Nároky byly odůvodněny vedením trestního řízení proti žalobci u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 43/2017. Žalobce byl vazebně stíhán od [datum] do [datum], tj. po dobu 142 dní. Vzal i za prokázané jednotlivé úkony právní služby učiněné v rámci trestního řízení dle specifikace žalobce, a že na účet jeho právního zástupce bylo uhrazeno dne [datum] celkem [částka]. Naopak neměl za prokázané, že byl žalobce po dobu výkonu vazby zaměstnán. Žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) neoznačil řádně důkazy k prokázání jeho zaměstnání. 5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 5, § 7 odst. 1, § 9 odst. 1, § 12, § 15 § 31a, § 32 a § 33 OdpŠk. 6. Nárok na nemajetkovou újmu způsobenou žalobci neoprávněným výkonem vazby shledal, co do základu, oprávněným, neboť trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby. Námitku promlčení dle § 33 OdpŠk shledal nedůvodnou. [příjmení] promlčecí lhůta běžela od nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tj. ode dne [datum], do [datum]. Žaloba byla podána včas dne [datum]. Při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel zejména z délky omezení osobní svobody a následků v osobní sféře žalobce. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, v němž je učiněn závěr, že za adekvátní odškodnění je třeba považovat částku v rozmezí [částka] až 1 500 Kč/den. Uzavřel, že částka vyplacená žalovanou ve výši 1 000 Kč/dne, tedy ve výši [částka], je zcela adekvátní. Navýšení částky dle návrhu žalobce na 2 000 Kč/den s tím, že je cizím státním příslušníkem, že byl odtržen od rodiny a že u něj nastala jazyková bariéra, shledal nedůvodné. Konstatoval, že každá vazba vede k odtržení od rodiny a že v rámci všech oficiálních úkonu mu byl poskytnut tlumočník. 7. U nároku na úhradu nákladů za právní služby žalobce nespecifikoval jednotlivé úkony, tedy vyšel z trestního spisu a vyjádření žalované. Přiznal tak odměnu za 11 úkonů právní služby, 12 paušálních náhrad, včetně DPH, a to za: dne [datum] – prostudování spisu při skončení vyšetřování (9:40 – 10:10) – 1 úkon, dne [datum] – hlavní líčení (9:00 – 15:28) – 4 úkony, dne [datum] – odůvodnění stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě – 1/2 úkon, dne [datum] – hlavní líčení (9:00 – 14:00) – 3 úkony, dne [datum] – vyjádření ke stížnosti proti usnesení o propuštění z vazby – 1/2 úkon, dne [datum] – veřejné zasedání (9:00 – 9:10) – odročeno bez projednání věci a dne [datum] – veřejné zasedání (9:30 – 10:25) – 1 úkon. Odměnu stanovil ve výši [částka] dle § 10 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“). Náklady stanovil za 11 odměn po [částka], 12 paušálních náhrad po [částka] dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Zbývající nárok [částka] 277, [částka] shledal nedůvodným. 8. Nárok na ušlý zisk ve výši [částka] zamítl s odůvodněním, že nebyl prokázán pracovní poměr žalobce ani jeho jiná výdělečná činnost. 9. Nákladový výrok odůvodnil dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci byli ohledně nároku na nemajetkovou újmu úspěšní stejně. Ohledně zbývající částky ve výši [částka] byl žalobce úspěšný ve výši [částka], tj. do 27,7 %. Žalované tak přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 44,6 % za čtyři úkony po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). 10. Včasným odvoláním napadla rozsudek ve výroku I. v rozsahu částky [částka] žalovaná z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítala, že žalobci přísluší odměna za 9 úkonů v plné výši, za 3 úkony v poloviční výši, 12 paušálních náhrad a DPH. Výši stanovené odměny shledala správnou. Namítala tak pouze, že žalobci nepřísluší celá odměna za účast jeho zástupce na veřejném zasedání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci. Obhájci náleží dle § 14 odst. 2 AT pouze náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny odměny. Navrhla, aby odvolací soud zamítl nárok ve výši [částka] ([částka] + [částka] DPH), ve zbylé části výrok potvrdil, a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 11. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 12. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu odvoláním napadeném, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo; rozhodl bez nařízení jednání se souhlasem účastníků dle § 214 odst. 3 o. s. ř., s tím, že odvolání shledal důvodné. 13. Odvolací soud nejprve konstatuje, že odvoláním byl napaden pouze výrok I. co do částky [částka] přiznané z titulu náhrady nákladů na obhajobu. Ve zbývající části výroku, tedy ohledně částky [částka], tento výrok nabyl právní moci. 14. Odvolací soud vycházel ve shodě se soudem I. stupně z toho, že v projednávané věci došlo v rámci trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť jeho trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ale žalobce byl pravomocně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2017, č.j. 9 T 43/2017 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) s tím, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal. Tím je dán odpovědnostní titul. 15. O nároku na náhradu nákladů obhajoby bylo správně rozhodnuto dle § 31 odst. 1 OdpŠk, neboť stát nahradí poškozenému náklady řízení, které jím byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, na nápravu nesprávného úředního postupu. Mezi účastníky nebyla sporná výše odměny za jeden úkon právní služby stanovená z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] dle § 10 odst. 3 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, počet úkonů, počet a výše paušálních náhrad po [částka] správně dle § 13 odst. 4 AT ani nárok na 21 % DPH. 16. [příjmení] byl pouze o posouzení, zda účast právního zástupce u veřejného zasedání dne [datum], které bylo dle protokolu odročeno za účelem opětovného obeslání obžalovaného, je úkonem ve smyslu § 11 AT nebo úkonem, za který přísluší jiná náhrada. Odvolací soud musí přisvědčit žalované, že je třeba postupovat dle § 14 odst. 2 AT. Dle citovaného ustanovení, věta před středníkem, advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn. Uvedené se vztahuje i na veřejné zasedání. Za tento úkon tak právnímu zástupci přísluší pouze náhrada za čas promeškaný ve výši [částka] (50% z [částka]). 17. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně přiznal žalobci nárok na celou odměnu, včetně 21% DPH ve výši [částka], změnil odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. v napadeném rozsahu postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nárok ve výši 1 391, [částka] ([částka] + [částka]) zamítl. Výrok I. co do částky [částka] a zamítavý výrok II. nebyly dotčeny odvoláním, tedy zůstaly stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu dle § 206 odst. 2 o. s. ř. 18. Vzhledem k částečné změně napadeného roz