19 CO 391/2021-222 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zvýšil výživné a uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši [částka] měsíčně vždy do 10. dne v měsíci předem, a to s účinností od [datum] (výrok I.), požadavek na zvýšení výživného od [datum] v částce [částka] zamítl (výrok II.), určil dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému soud proti žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Takto rozhodl v řízení zahájeném dne [datum], ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému, svému otci, platit jí výživné ve výši [částka], a to s účinností od [datum], tedy od data nástupu na gymnázium PORG. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil s tím, že předchozí gymnázium poskytovalo žalobkyni kvalitní vzdělání a změna školy by mu neměla jít k tíži. 3. Soud I. stupně učinil skutková zjištění k poměrům účastníků. 4. Bylo prokázáno, že žalobkyně je dcerou žalovaného, vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy stanovena v roce 2018 s účinností od [datum] na částku [částka] (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 Nc 14025/2017-214, 19 P a Nc 305/2017), žalovaný má další vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši [částka] měsíčně. 5. Soud I. stupně prokázal studium žalobkyně, tedy že žalobkyně studovala na Rakouském gymnáziu v [obec] (začátek studia školní rok 2014 [číslo]). Po skončení IV. ročníku [příjmení] gymnázia (školní rok 2017 2018) přestoupila na gymnázium PORG [obec], a to z důvodu lepší přípravy na studium v zahraničí, na které nastoupila v září 2020 (Kings [příjmení] [příjmení] – bakalářské studium se specializací na historii, mezinárodní vztahy). 6. Na školách v ČR bylo hrazeno školné, v případě [příjmení] gymnázia v [obec] ve výši od [částka] do [částka], v případě PORG u studentů studující přípravu na mezinárodní maturitu (IB) [částka]. Na britské škole školné hradí z půjčky od britské vlády (cca [částka] na 30 let). 7. K poměrům žalovaného měl soud za prokázaný jeho příjem ze zaměstnaneckého poměru na pozici šéfkuchaře, tj. v roce 2018 cca [částka], v roce 2019 cca [částka], v roce 2020 cca [částka], v roce 2021 cca [částka] (zjištění vychází z aritmetického průměru mzdy zjištěné z výplatních pásek) a dále jeho výdaje na bydlení v SRN ve výši [částka] + měsíční služby [částka] + roční vyúčtován služeb [částka]. 8. K poměrům matky žalobkyně soud I. stupně zjistil, že od [datum] do [datum] byla nezaměstnaná, přičemž podpora v nezaměstnanosti činila [částka]. V předcházejícím období měla příjem ze zaměstnaneckého poměru a pobírala mzdu v roce 2018 cca [částka], v roce 2019 cca [částka], v roce 2020 cca [částka]. Nyní od [datum] pobírá mzdu v rozmezí [částka] až [částka] (zjištění vychází z aritmetického průměru mzdy zjištěné soudem I. stupně z výplatních pásek). Dále matka tvrdila existenci úspor a příjmu z pronájmu. 9. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ust. § 910, § 911, § 915 a § 922 odst. 1 o.z. s tím, že pro nově prokázanou změnu okolností je možná změna rozhodnutí o výživném, a to zpětně k [datum]. 10. Soud I. stupně tak rozhodl o vyživovací povinnosti žalovaného s ohledem na zjištění, že se žalobkyně nadále soustavně připravuje na budoucí povolání a má náklady nejen na obživu, ale i na studium v zahraničí. Současně zohlednil další vyživovací povinnost žalovaného ve výši [částka] a jeho příjmy a výdaje. Odůvodněným shledal zvýšení výživného o [částka] měsíčně, ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl a vypočetl dluh na výživném za období od [datum] do [datum]. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 150 o.s.ř. s odůvodněním, že žalobkyně sice nebyla v převážné části žaloby úspěšná, ale jde o osobu nevýdělečně činnou, která nemohla příjem žalovaného znát, tudíž by jí neměla jít náhrada nákladů řízení k tíži. 12. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. 13. V odvolání uvedl, že věc byla nesprávně právně posouzena. Dále zdůraznil, že je zaměstnaný jako šéfkuchař v hotelu, v důsledku pandemie onemocnění covid 19 jeho příjmy poklesly, proto také za období pandemie, kdy v SRN pobíral mzdu na základě tzv. kurzarbeitu, nemělo být ve vztahu k tomuto období zvýšeno výživné. Dále uvedl, že soud I. stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zdůraznil, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou, tedy ač je osobou nevýdělečně činnou, hradila služby advokáta. Navíc spor byl dle odvolatele od počátku zbytečný, neboť stojí na vadné tezi, že rodič je povinen hradit životní náklady dítěte, které se o své vlastní vůli rozhodne žít nad poměry rodiče. Žalovaný byl vtažen do sporu a nyní je penalizován za to, že se bránil šikanóznímu návrhu žalobkyně, rovněž z preventivního hlediska není přístup soudu I. stupně v pořádku. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a návrh žalobkyně zcela zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. 14. K odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že rostoucí náklady jsou odůvodněny jednak zvýšenými potřebami žalobkyně v souvislosti s dospíváním a také inflací (až 6 % meziročně). Dále uvedla, že zvýšené výdaje na studium v zahraničí hradí ze stipendia od nadace [příjmení] [jméno], tedy by návrh na zvýšení výživného podávala i v případě, že by studovala v ČR. Ohradila se proti tvrzení, že si žije nad poměry rodičů s tím, že studium v zahraničí je výsledkem její tvrdé práce a náklady, jak bylo uvedeno, jsou hrazeny ze stipendia a také z půjčky od britské vlády, kterou bude hradit po skončení studia, tudíž se výdajů rodičů nikterak nedotýká. Doplnila, že žalovaný se nepodílí finančně na žádných jejich životních událostech (narozeniny, Vánoce), nezná její každodenní potřeby, nepodílí se na její výchově ani na výchově její sestry, tedy druhé dcery žalovaného. Uvedla, že veškerou péči o dcery žalovaného zajišťuje matka žalobkyně, otec se podílí pouze finančně, neuskutečňuje se ani základní kontakt s žalobkyní. Žalovaný ji vždy ve studiu podporoval, jeho negativní postoj k jejímu dalšímu vzdělání je zřejmě spíše důsledkem partnerské krize mezi ním a matkou. Doplnila, že soud I. stupně nedostatečně zjišťoval příjem žalovaného, pokud se spokojil s výplatními páskami, neboť v oboru, ve kterém žalovaný pracuje, je složkou příjmu i spropitné, odměny apod. Soud I. stupně převzal také bez dostatečného dokazování výdaje žalovaného (nebyla doložena nájemní smlouva), nekriticky akceptoval, že žalovaný nemá osobní vůz, ačkoliv pravidelně dojíždí do Německa. Uvedla, že otec převedl vlastnictví vozu na své rodiče. 15. K náhradě nákladů řízení uvedla, že právní zastoupení vyhledala z důvodu nedostatečného právního vzdělání a omezené schopnosti orientovat se v postupech soudu. Zdůraznila, že žalovaný byl první, který vyhledal ve sporu pomoc advokáta a žalobkyně na to tímto reagovala, aby nedošlo v řízení k poškození jejich práv. [ulice] advokáta vyhledala také z praktického důvodu, neboť studuje v zahraničí a nemůže se vždy aktivně řízení účastnit. Uvedla, že měla snahu hrazení výživného řešit mimosoudně, nicméně neúspěšná mimosoudní domluva vyústila v podání žaloby a rovněž k podání exekučních návrhů, a tím byly i vynuceny náklady řízení. Podotkla, že žalovaný raději hradí náklady právního zástupce, než výživné na dceru, proto také nesouhlasila s tím, že je nad jeho finanční možnosti hradit výživné, pokud je v jeho možnostech platit právního zástupce. 16. S rozhodnutím soudu I. stupně souhlasila, ač navýšení vnímá jako zcela minimální, nicméně soudní spor si již nadále nemohla dovolit, navrhla proto také potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné. 17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a aniž by nařizoval s odkazem na ust. § 214 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 214 odst. 3 o.s.ř. jednání, dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. 18. V prvé řádě odvolací soud uvádí, že odvolání může podat jen ten, komu nebylo takovým rozhodnutím plně vyhověno, popř. komu byla způsobena jiná újma, kterou žádá odstranit právě zrušením nebo změnou rozhodnutí a navrhuje tedy vydání pro něj příznivějšího rozhodnutí. Z tohoto pohledu je odvolání žalovaného směřující do výroku II., kterým byl návrh žalobkyně zamítnut do částky [částka] subjektivně nepřípustné, proto bylo podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto, neboť žalovaný není podle výsledku řízení osobou oprávněnou k podání odvolání do výroku II. 19. Odvolací soud dále uvádí, že soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, proto odvolací soud z jeho skutkových zjištění vycházel. 20. K právnímu posouzení věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně postupoval podle ust. § 910 a násl. o.z., námitka odvolatele v tomto směru neobstojí. 21. Podle ust. § 910 o.z. mají předci a potomci vzáje