19 CO 43/2022-204 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku žalobkyně na zaplacení další částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žalovaným uložil společně a nerozdílně povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši [částka] (výrok III.). 2. Rozhodl tak o nároku, který žalobkyně odvozovala ze smlouvy o dílo uzavřené se žalovanými ústně v květnu [rok], jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace a obstarání souvisejících inženýrských činností pro projekt rozšíření a rekonstrukce kancelářských a obytných prostor žalovaných na adrese [adresa] Cena za dílo byla sjednána jednotkovými cenami za jednotlivé úkony a hodinovou sazbou, přičemž tyto se shodovaly s jednotkovými cenami a hodinovou sazbou účtovanými v rámci předchozí spolupráce stran na jiném projektu. Ve výsledku byla cena zhotoveného díla vyčíslena na částku [částka], k jejíž úhradě byli žalovaní vyzváni prostřednictvím faktury ze dne [datum] se splatností k [datum]. 3. Žalovaní v rámci své obrany zdůraznili, že u žalobkyně objednali stavební povolení pro rekonstrukci bytu, které mělo být hotovo do listopadu [rok], žalobkyně však v této věci vůbec nekonala. Žalovaným dokonce poskytovala nepravdivé informace, nepředala jim však žádný doklad, technickou ani projektovou dokumentaci a své závazky ze smlouvy nesplnila. Žalovaní nesouhlasili ani s jednotlivými účtovanými položkami, z nichž některé již uhradili v rámci ceny hrazené žalobkyni v souvislosti s jiným projektem. Konkrétní cena tohoto díla pak sjednána nebyla a z cen účtovaných jim za jiný předchozí projekt bez dalšího vycházet nelze, neboť byl nesrovnatelně obtížnější. Žalovaní rovněž namítali nedostatek odborné kvalifikace žalobkyně pro činnost dle smlouvy a z toho plynoucí nezpůsobilost ke splnění závazků ze smlouvy. 4. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalovaní si u žalobkyně objednali vypracování projektu na přestavbu/nástavbu pražského bytu v bytovém domě na adrese [adresa], což bylo stvrzeno e-mailem žalované 2) ze dne [datum]; žalobkyně se však nezavázala k získání stavebního povolení. Následně žalovaní udělili žalobkyni dne [datum] plnou moc pro jednání s úřady. Konkrétní cena za vypracování projektu nebyla mezi účastníky sjednána. Žalobkyně poté začala vyvíjet činnost směřující k vyhotovení požadované projektové dokumentace. V průběhu spolupráce probíhala mezi účastníky četná komunikace, v níž jednak žalobkyně sdělovala žalovaným aktuální stav projektu, jednak žalovaní navrhovali jeho dílčí úpravy; s činností žalobkyně neprojevovali nespokojenost. Dílčí části projektové dokumentace byly žalobkyní zadávány subdodavatelům, kteří je následně vyúčtovali žalobkyni. Žalobkyně vystavila žalovaným za projekční a inženýrskou činnost dne [datum] fakturu č. 2018 znějící na částku [částka] splatnou dne [datum], zahrnující jak vlastní činnost žalobkyně (účtovanou hodinovou sazbou po [částka] podle času stráveného tou kterou prací), tak i subdodávky (účtované konkrétními částkami). Fakturovaná cena není nadhodnocená a lze ji považovat za obvyklou. Pouze ve vztahu k částce [částka] žalobkyně přes výzvu soudu podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neuvedla tvrzení o konkrétních činnostech, za něž by jí měla tato částka náležet. Žalovaní odmítli na vystavenou fakturu plnit a požádali žalobkyni o pozastavení dalších prací; své stanovisko nezměnili ani na základě předžalobní upomínky vyhotovené žalobkyní. 5. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve s ohledem na cizí prvek v tomto řízení (žalovaná 2/ je státní občankou [příjmení] republiky Německo) dovodil svou mezinárodní příslušnost podle Čl. 4 odst. 1 a Čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a to s ohledem na bydliště obou žalovaných v České republice. Dále soud řešil otázku rozhodného práva, kterým je podle ustanovení Čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české. Vztah mezi stranami pak soud prvního stupně posoudil jako smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 o. z., přičemž jejím předmětem byly projekční a související činnosti ve vztahu k prostorám žalovaných na adrese [adresa], nikoli však také obstarání stavebního povolení. V rámci smlouvy nebyla mezi účastníky sjednána cena díla, proto podle ustanovení § 2586 odst. 2 o. z. platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Za zpracovanou projektovou dokumentaci a další související činnosti tak žalobkyni náleží částka [částka] sestávající z částek uhrazených subdodavatelům žalobkyně ([částka]), související marže a odměny za koordinační práce žalobkyně ([částka]) a další odměny za vlastní práci žalobkyně v rozsahu 187 hodin ([částka]). Pokud jde o zbývající částku [částka], nebyl nárok žalobkyně v tomto rozsahu shledán důvodným pro neunesení břemene tvrzení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu přiznal procesně úspěšné žalobkyni; její výši pak určil součtem odměny advokáta po [částka] a náhrady jeho hotových výdajů po [částka] podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za celkem 10 úkonů právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní, kteří napadali vyhovující meritorní výrok I. a akcesorický výrok III. o náhradě nákladů řízení. Žalovaní nesouhlasili se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně v tom směru, že by mezi nimi a žalobkyní probíhala četná komunikace a že by z jejich strany byla předkládána řada požadavků na změny ve zpracovávané projektové dokumentaci. Požadavkem žalobců bylo od počátku zajištění stavebního povolení (o čemž svědčí i vystavení plné moci, jakož i další komunikace, v níž i sama žalobkyně žalovaným sděluje, že komunikuje s dotčenými orgány ze seznamu předloženého jí stavebním úřadem, resp. že získává podklady pro stavební povolení), a vždy se proto dotazovali výlučně na jeho vydání, resp. čas zahájení prací (k čemuž mělo dojít již v listopadu [rok]). Ani po dvou letech však nedošlo k žádnému posunu a žalobkyně stále řešila základní záležitosti. Nakolik žalobkyně tvrdila, že práce nebyly dokončeny proto, že jí žalovaní neposkytli součinnost pro zajištění průkazu energetické náročnosti, pak tato položka nebyla provedena; přesto ji však žalobkyně rovněž žalovaným vyúčtovala. Pokud jde o změny v projektu, žalovaní žádné nežádali; pokud se dotazovali na možnost změn stávajících oken, pak z důvodu liknavého přístupu žalobkyně od těchto požadavků ustoupili za účelem co nejdřívějšího zahájení stavby. Teprve v říjnu [rok] žalobkyně od žalovaných žádala jejich představu o dispozičním řešení bytu, až v říjnu [rok] se jich pak dotazovala na jejich představu o elektroinstalaci a v listopadu 2017 na vytápění; nelze tedy v těchto souvislostech hovořit o požadavcích žalovaných na jakékoli změny v projektu. Teprve e-mailem z [datum] žalobkyně žádala o podklady pro energetický štítek, a to poté, co již obdržela od žalovaného 1) pokyn k přerušení prací; i zde přitom jde o základní údaje, které si žalobkyně měla vyžádat již na samém počátku. Za podstatné žalovaní považují, že výsledkem jejich objednávky mělo být stavební povolení a že ani plány přestavby nebyly ze strany žalobkyně dokončeny, přestože je již žalovaným vyfakturovala. [ulice] úřad nebyl o chystané rekonstrukci nijak informován, věc s ním nebyla ani předjednávána a žalobkyně s úřady ve skutečnosti nekomunikovala, ačkoli v tomto smyslu žalované informovala. Pokud pak jde o jednotlivé fakturované položky, upozornili žalovaní na to, že body 1-5 se týkaly jiného projektu, nadto šlo o duplicitně požadované položky. V dalších bodech pak namítali, že žalobkyní fakturované částky za jednotlivé subdodávky se bez zřetelného důvodu liší od ceny zaplacené subdodavatelům, fakturován byl také průkaz energetické náročnosti, aniž by na něm žalobkyně (s ohledem na nedostatek podkladů) vůbec mohla začít pracovat; prokázán nebyl ani žalobkyní tvrzený rozsah její vlastní práce v objemu 187 hodin. Ve vztahu k přiměřenosti fakturované částky pak žalovaní upozornili, že předkládaný posudek se vyjadřuje pouze k hodinové sazbě, nikoli však již k účtovanému rozsahu práce a přefakturovaným subdodávkám. Podle názoru žalovaných soud prvního stupně na základě provedeného dokazování (zejména z faktur vystavených žalobkyní v souvislosti s jiným dílem) neučinil odpovídající skutková zjištění, nadto měl být soudem prvního stupně vyslechnut svědek [jméno] [jméno]. Závěrem proto žalovaní navrhli