20 CO 195/2020-173 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému úhradou náhrady nákladů řízení, uložené žalobkyni rozsudkem Okresního soudem v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 57 Co 701/2015, který byl mimo jiné v nákladových výrocích zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že řízení u Okresního soudu v Bruntále, pobočka [obec], v němž byl nejméně zčásti pravomocně úspěšný, dále pokračuje a lze předpokládat, že mu bude opětovně náhrada nákladů řízení přiznána, je proto nehospodárné, aby poskytnuté plnění vracel. Dále žalovaný namítl, že vzhledem k projektu rozdělení žalobkyně v roce 2016 mohla předmětná pohledávka přejít na nově vzniklou společnost. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne [datum] [anonymizováno] [rok], č.j. 219 C 83/2012-225, 215 C 30/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 57 Co 701/2015, byla zamítnuta žaloba žalobkyně [právnická osoba] a bylo jí uloženo zaplatit žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] na nákladech řízení nákladů řízení částku [částka] a [částka]. K dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5460/2016, měnící výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně smluvní pokuty [částka] s nákladovými výroky ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a výroky IV., VI., VIII. – X. rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně konstatoval, že zrušením výroků o nákladech řízení rozsudku odvolacího soudu odpadl právní důvod, na jehož základě byla žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému a za použití § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalobkyni svědčí předmětný nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Okolnost, na koho pohledávka přešla, neshledal významnou s poukazem na to, že k zaplacení náhrady nákladů řízení byla zavázána žalobkyně, která plnila na účet zástupkyně žalovaného 2 [bankovní účet], jak vyplývá z emailové korespondence. Na rozhodnutí rovněž nemá vliv nový rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne [datum], který byl napaden odvoláním a věc není dosud pravomocně skončena. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 9 rozsudku. 3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že jsou pochybnosti o aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu, jelikož byla rozdělena formou odštěpení částí jejího jmění a závazků se vznikem nové [právnická osoba] HOLDING a.s. Odštěpovaná část jmění rozdělované společnosti je určena v projektu rozdělení obchodní společnosti odštěpením se vznikem nové společnosti ze dne [datum], který byl uložen do sbírky listin dne [datum] za všechny zúčastněné společnosti, rozhodný den přeměny je [datum]. Žalovaný dovozoval, že aktivní legitimaci žalobkyně je nutné zkoumat na podkladě uvedeného projektu, čímž se soud I. stupně nezabýval. Doplnil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 57 Co 298/2019-440 bylo výše uvedené řízení pravomocně skončeno a byla mu opětovně přiznána náhrada nákladů řízení, jejichž úhrada ze strany žalobkyně by na jeho straně vytvářela vnucené bezdůvodné obohacení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému v celkové výši [částka], která jí byla uložena rozsudkem odvolacího soudu, doručeným jejího zástupci [datum], splnila již po odštěpení společnosti [právnická osoba] Ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného došlo ke dni [datum], kdy byl žalobkyni doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení přešla po [datum] na jiný subjekt. Na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] žalovanému vznikla jiná pohledávka, kterou žalobkyně uhradila v rámci exekučního řízení žalovaného na účet soudního exekutora. 5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však důvodným neshledal. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že nárok žalobce na zaplacení požadované částky je dán ustanovením § 2991 o. z., neboť právní důvod plnění náhrady nákladů řízení, vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 21C 83/2012-255, zrušením části rozsudků soudů obou stupňů rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 5460/2018 ze dne [datum rozhodnutí] odpadl. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně v mezidobí žalovanému částku [částka] na náhradu nákladů řízení podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 57 Co 701/2015 zaplatila. Námitka nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně je nedůvodná, rozdělení žalující společnosti odštěpením nově vzniklé spol. [právnická osoba] ke dni [datum] není pro věc podstatné. Pro toto rozdělení bylo z hlediska ekonomického a účetního rozhodné datum [datum] (§ 10 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev), předcházející rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], v době jehož vydání bylo jmění nově vznikající společnosti již odděleno. Po zápisu rozdělení společnosti odštěpením do obchodního rejstříku dne [datum] (jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně) pokračovala v řízení nadále žalobkyně, které nárok na vrácení předmětné částky vznikl teprve doručením rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Předchozí rozštěpení společnosti proto nemůže mít na aktivní legitimaci žalobkyně k uplatnění předmětného nároku žádný vliv. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v pokračujícím řízení po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu nadále vystupovala na straně žaloby žalobkyně ([právnická osoba], IČ 25 88 85 95). 6. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014-391, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 57 Co 298/2019-440, jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu § 213 odst. 4 o. s. ř., byla žaloba zamítnuta a žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši [částka]. Pohledávku na náhradu nákladů řízení, vzniklou žalovanému na základě tohoto rozhodnutí, však nelze ztotožnit s pohledávkou, vzniklou mu na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] ve výši [částka], jež zanikla plněním žalobkyně. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněný v Soudní judikatuře [číslo] roč. 2008, pod poř. [číslo] 2008). Z uvedeného vyplývá, že oba nároky na náhradu nákladů řízení jsou samostatnými pohledávkami, založenými různými soudními rozhodnutími, a nejsou na sobě navzájem závislé. Pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení, založená posledním rozhodnutím ve věcí, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp.zn. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014, se proto existence nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z plnění náhrady nákladů řízení, jehož právní základ odpadl, nijak nedotýká. Z popsaných důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. věcně správný rozsudek soudu I. stupně, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil. 7. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum]) po [částka] podle § 7 bodu 6 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony (návrh na odnětí osvobození žalovaného od soudních poplatků, vyjádření k odvolání) ve výši poloviny mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 advokátního tarifu po [částka], že čtyř paušálních náhrad výdajů advokáta po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu - jízdné vlakem na jednání dne [datum] ve výši [částka] a nocležné ve výši [částka], z náhrady pr