20 CO 262/2022-889 — Městský soud v Praze

1. Napadeným [anonymizováno] uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení [částka] s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované konstatování, že usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje, [anonymizována dvě slova] [obec], II. odd. obecné kriminality, [anonymizováno], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] mu byla způsobena škoda, zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež mu měla být způsobena jeho [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby, představované náklady obhajoby ve výši [částka] a ušlým ziskem ve výši [částka] z pravidelném výdělečné činnosti za dobu strávenou při nebo v souvislosti s úkony v [anonymizováno] řízení, ve výši [částka] za snížení růstu příjmů a ve výši [částka] z nahodilé vedlejší pracovní činnosti v oblasti kaskadérství a filmu a zaplacení peněžního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. [anonymizováno] soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení doplňujícím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a s [anonymizováno] Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla zamítnuta žaloba ohledně nároku na konstatování, že usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] byla žalobci způsobena škoda, žalobci byla na náhradě škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu přiznána částka [částka] a ve zbytku žalobního nároku byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší soud ČR [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů stran částky [částka], požadované žalobcem z titulu ušlého zisku z pravidelné výdělečné činnosti a na podkladě závěrů nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález] zavázal soudy nižších stupňů právním názorem, že„ je bezpředmětné, že žalobce v rámci svého podnikání nedokázal vykázat konkrétní smlouvu či podnikatelskou příležitost, o kterou v důsledku vedeného [anonymizována dvě slova] přišel. Podstatnou je především ta okolnost, že v souvislosti s úkony [anonymizována dvě slova] nemohl vykonávat podnikatelskou činnost jako tzv. malý podnikatel, tj. fyzická osoba, pro kterou je podnikání základním a převážným zdrojem příjmu, je vykonáváno zpravidla osobně a příjmy z něj jsou pravidelné.“ Uvedl dále, že je namístě určit výši průměrného výdělku žalobce za dny, které byl nucen věnovat své obhajobě a že se neuplatní soudy nižších stupňů zmíněná judikatura, vztahující se k hypotetickému ušlému zisku. 2. Soud I. stupně poté na podkladě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 8 -56 rozsudku, učinil skutkový závěr, že žalobce byl [anonymizováno] Okresního soudu v Olomouci, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] byl zproštěn obžaloby ze zvlášť závažného [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] podle § 145 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu a [anonymizováno] výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zák. Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] se žalobce radil se svým právním zástupcem, dne [datum] byl vyslýchán Policií ČR a ve dnech [datum], [datum] a [datum] se účastnil hlavních líčení ve své [anonymizována dvě slova]. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou v oblasti přípravných a dokončovacích stavebních prací pod [právnická osoba] [příjmení] a identifikačním [číslo] pro své klienty pravidelně plnil zakázky po celé [země]. V roce [rok] žalobce vyfakturoval svým zákazníkům celkem [částka] a výsledek jeho hospodaření činil [částka]; příjmy [částka] a výdaje stanovené paušálem činily [částka]. V následujícím roce vyfakturoval [částka] a na daních přiznal příjmy [částka], výdajový paušál činil [částka], podnikání v tomto roce zakončil ziskem [částka]. V roce [rok] jeho příjmy v daňovém přiznání činily [částka], výdajový paušál související s příjmy činil [částka], výsledek hospodaření byl žalobce v zisku [částka], nicméně žalobce vyfakturoval svým klientům celkem [částka]. 3. Soud I. stupně na tomto skutkovém základě s odkazem na § § 1, 2, 5, 8 odst. 1, 15 odst. 2, 28, 31 odst. 1 a 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) konstatoval, že o základu nároku z nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. l náhradového zákona není mezi účastníky sporu a při zjištění průměrného výdělku žalobce v rozhodné době vyšel z § 1 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 116/1989Sb. kterým se provádí zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dovodil, že žalobce nemohl vykonávat svou pravidelnou podnikatelskou činnost ve dnech, kdy se musel radit se svým právním zástupcem či se osobně účastnil úkonů [anonymizováno] řízení, a to ve všech jím uvedených dnech vyjma [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť porady (s obhájcem), konané v tyto dny, byly předchozími pravomocnými rozhodnutími vyhodnoceny jako neúčelné a nelze za ně přiznat náhradu ušlého výdělku. Ve dnech, kdy byl žalobce vyslýchán policejním orgánem ([datum]) či kdy byl osobně účasten u hlavních líčení ([datum], [datum] a [datum]) a ve dnech bezprostředně předcházejících těmto dnům ([datum] a [datum]) se žalobce po celý den nemohl věnovat své podnikatelské činnosti, kterou zpravidla vykonával po celé [země], tedy mimo město sídla svého podnikání, přičemž jeho mysl byla zaměstnána myšlenkami na probíhající či následné soudní líčení či jeho vlastní výslech. 4. Žalobce tvrdil, že žádné náklady potřebné k dosažení výdělku neměl, ve svém účastnickém výslechu připustil náklady ve výši blíže nespecifikovaných jednotek procent a jeho účetní v čestném prohlášení uváděla, že měl náklady maximálně 10 %. Žádné jiné důkazy k výši svých nákladů žalobce nedoložil a předložené příjmové faktury se v každém jednotlivém ročním součtu vždy odlišují od částek, které byly následně přiznány k dani z příjmů fyzických osob v daňových přiznáních. Soud I. stupně neuvěřil žalobci, že v souvislosti s podnikáním v uvedených třech letech neměl žádné výdaje, respektive jen minimální výdaje. Uvedl, že s ohledem na absenci relevantních důkazů i zjištěné rozpory mezi celkovými fakturovanými částkami a částkami uvedenými v daňových přiznáních není na místě při stanovení průměrného výdělku žalobce vycházet pouze z konstrukce příjmové roviny jeho daňového přiznání bez zohlednění alespoň dílčích nákladů, stanovených byť jen paušálem pro daňové účely. Zdůraznil, že výhoda paušálního výdaje spočívá v tom, že podnikatel nemusí evidovat výdajové doklady pro účely daňového řízení, z tohoto benefitu však nemůže žalobce těžit v rámci nároku na ušlý zisk. S konstrukcí výpočtu ušlého zisku žalobcem z příjmů neponížených o jakékoliv výdaje se proto soud I. stupně neztotožnil, při výpočtu průměrného denního výdělku žalobce vyšel z údajů daňového přiznání a za základní částku pro výpočet ušlého zisku vzal čistý zisk žalobce uvedený v daňových přiznáních za každý jednotlivý rok, který vydělil počtem pracovních dnů v daném roce. Pro rok [rok] představoval čistý zisk žalobce částka [částka] ([částka] za den), pro rok [rok] částka [částka] ([částka] za den) a pro rok [rok] částka [částka] ([částka] za den). Na tomto základě soud I. stupně přiznal žalobci ušlý zisk [částka] za 9 dnů v roce [rok] ([anonymizováno 10 slov] a [datum]) ve výši [částka], za 11 dnů v roce [rok] ([anonymizováno 10 slov], [datum]) ve výši [částka] a za 2 dny v roce [rok] ve výši [částka] včetně úroku z prodlení od [datum] (první den po uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku) do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že žalovaná byla v řízení neúspěšná ve [anonymizováno] nemajetkové újmy při tarifní částce [částka], ve [anonymizováno] škody, spočívající v nákladech obhajoby, do výše [částka], a ohledně ušlého zisku ve výši [částka], celkový úspěch žalobce činil 47,83 % a úspěch žalované 52,17 %. Dovodil proto, že účastníci řízení k byli úspěšní obdobnou měrou a rozhodl podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. Proti rozsudku soudu I. stupně podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku souvisejícímu s námitkou, že nárok žalobce na ušlý zisk není prokázaný, neboť nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že měl v př