20 CO 389/2021-503 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobkyně (žalobce) je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] (výrok I) a podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] [jméno] [příjmení] (výrok II). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. Žalobce se uvedeného určení domáhal s poukazem na pravomocné rozhodnutí, určující, že žalované nejsou spoluvlastnicemi pozemků PK (pozemková kniha) parc. [číslo] v k. ú. [část obce], zahrnující i sporné pozemky v číslování podle katastru nemovitostí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nahradil rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]), v rozporu s nímž je v katastru nemovitostí stále evidováno spoluvlastnictví žalovaných ke sporným pozemkům, ač náleží žalobci, který dotyčné pozemky, na nichž se nacházejí místní komunikace tzv. [ulice] spojky, obhospodařuje. První žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že pozemky vlastnil její právní předchůdce (otec) [jméno] [příjmení] z titulu dědictví po svých rodičích, ohledně jejich části - pozemků PK [číslo] [číslo] byla sice uzavřena kupní smlouva s [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [územní celek] – [anonymizována tři slova] jako kupujícím, ta však byla podle závěrů soudců v uvedeném řízení uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a je neplatná. Dovozovala, že její otec vlastnické právo k pozemkům nikdy nepozbyl, případně je získala zpět v důsledku vydržení, čímž se soudy v předchozím řízení nezabývaly. 2. Soud I. stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] jako oprávněná osoba požádal na základě zákona č. 229/1991 Sb. úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) o vydání předmětných pozemků výzvou ze dne [datum], dne [datum] zemřel a první žalovaná je jednou z jeho dědiček. [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nárok na restituci vlastnictví a vydání nemovitostí označených PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zamítl s odůvodněním, že předmětné pozemky jsou zastavěny [ulice] spojkou a parkovištěm [anonymizována dvě slova], případně (pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) na zastavěné části bezprostředně navazují. Na základě žaloby proti uvedenému rozhodnutí bylo rozsudkem Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] pravomocně rozhodnuto, že žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi sporných pozemků (vyjma pozemku parc. [číslo] v kat.úz. [část obce]). Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly právnímu předchůdci žalovaných v prosinci 1977 odňaty, ohledně pozemků PK [číslo] a [číslo] byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva mezi ním a [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova]. Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo] a [číslo] byly nepřetržitě zapsány ve vlastnictví právního předchůdce žalovaných, nicméně stát je zastavěl komunikací, následně s nimi hospodařil a spravoval je i bez právního titulu. K aktivní legitimaci žalobkyně bylo zjištěno, že se spoluvlastnickými podíly na předmětných pozemcích nakládala [anonymizována dvě slova]. [obec] – výstavba inženýrských staveb (viz též kupní smlouva ze dne [datum]), zřízená ke dni [datum] na základě usnesení Národního výboru hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum] a usnesením rady zastupitelstva Hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum] sloučena s [anonymizováno], inženýrskou a realitní organizací (dříve [příjmení] hl.m. [obec] – výstavba sídlišť), která byla zrušena usnesením zastupitelstva Hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum], na jehož základě přešla její veškerá práva a závazky na Hlavní město Prahu. 3. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení, vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo pravomocně posouzeno, že vlastnické (spoluvlastnické) právo žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, nelze restituovat, neboť navrácení pozemků brání překážka, předpokládaná v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991Sb. o půdě. Uzavřel proto, že ve smyslu § 2c odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (zákon o majetku obcí) se tyto pozemky jakožto vlastnictví státu staly vlastnictvím obce - žalobce. S odkazem na §§130 a 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.), ve spojení s § 3036 zákona č. 89/2012Sb. občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) odmítl obranu žalované vydržením předmětných spoluvlastnických podílů na pozemcích s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž je nezbytné, aby s dotyčným předmětem bylo po dobu nutnou k vydržení vydržitelem aktivně nakládáno. V daném případě s předmětnými pozemky nakládal stát, potažmo žalobce, který na nich vybudoval komunikaci a parkoviště, jež provozoval a udržoval. Vydržení vlastnického práva nelze odvozovat od zápisu v katastru nemovitostí a z konkrétních jednání a postupů [jméno] [příjmení] nelze dovodit, že byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře ve své vlastnické právo, když sám v roce 1993 zahájil ohledně sporných pozemků restituční řízení, o jehož ukončení byli jeho právní nástupci informování [anonymizováno] dopisem ze dne [datum] a následně byla dne [datum] podána proti oběma žalovaným žaloba, která jim byla doručena dne [datum] a ještě v témže roce se k ní vyjádřili, zákonem požadovaná desetiletá lhůta nemohla být naplněna. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl se závěrem, že žalobce je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby na ochranu vlastnického práva a že na určení tohoto práva má naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí bude podkladem zápisu do veřejného seznamu – katastru nemovitostí. Žalobci současně přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 27 rozsudku. 4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, směřující proti všem jeho výrokům. Dovozovala, že její otec [jméno] [příjmení] nikdy nepozbyl vlastnického práva ke sporným pozemkům, jelikož zůstala zapsán jako jejich vlastník v evidenci nemovitostí, považoval se za jejich spoluvlastníka i v restituční žádosti ze dne [datum] a ohledně některých částí původních pozemků uzavřel vyjmenované kupní smlouvy. [anonymizována tři slova] [obec] mu byl nabízen výkup pozemků PK [číslo] a [číslo] a o prodeji spoluvlastnických podílu s ním jednal i žalobce. Jeho spoluvlastnické právo bylo deklarováno též v řízení, které vedl o vydání bezdůvodného obohacení užíváním pozemků parc. [číslo] (mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a navazující rozsudky na plnění) a [anonymizováno] podnik mu také za užívání pozemku p. [číslo] původně součásti PK [číslo] a [číslo], dlouhodobě platil náhradu. Žalované bylo spoluvlastnictví pozemků potvrzeno v dědickém řízení. Výsledkem předchozího restitučního řízení byly pozemky žalované fakticky vyvlastněny a Ústavní soud v usnesení sp.z. [ústavní nález] připustil možnost žalované domáhat se vlastnického práva k nim mimo rámec restitučních předpisů. Pro rozhodnutí věci je klíčové posouzení námitky vydržení předmětných spoluvlastnických podílů, což soud I. stupně nedostatečně zhodnotil a nerespektoval závěry uvedeného usnesení, tudíž je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Na straně první žalované byly splněny podmínky pro vydržení (nepřetržitá oprávněná držba a uplynutí vydržení doby), jelikož ona i její právní předchůdce s pozemky aktivně nakládali. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal jí i druhé žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Žalobce poukázal na to, že první žalovaná není aktivně legitimována domáhat se nápravy rozhodnutí ve vztahu k druhé žalované a navrhl odmítnutí odvolání v tomto rozsahu. Dále navrhl potvrzení napadeného rozsudku a poukázal s odkazem na jmenovanou judikaturu na specialitu restitučního zákonodárství s přesvědčením, že závěry usnesení Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] nejsou relevantní, neboť ústavní soud vycházel pouze z předpokla