20 CO 397/2021-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu neuhrazených účetních služeb žalovanému za období dubna až června 2019 podle faktury [číslo] se splatností dne [datum], faktury [číslo] se splatností dne [datum] a faktury [číslo] se splatností dne [datum], vždy na [částka], na které žalovaný nic neuhradil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť smluvní vztah ohledně předmětných služeb navázal s [jméno] [příjmení] (společnice a jednatelka žalobkyně). 2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 7 až 16 napadeného rozsudku, uzavřel, že žalobkyně poskytla předmětné služby žalovanému na základě mezi nimi uzavřené příkazní smlouvy ve smyslu § 2430 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.), jejíž existence byla v řízení prokázaná a vzhledem k tomu nemůže obstát subjektivní přesvědčení žalovaného, že poskytnutí předmětných služeb se mu nedostalo od žalobkyně, a jeho námitka nedostatku aktivní legitimace žalobkyně není důvodná. Samotné poskytnutí předmětných služeb, doručení neuhrazených faktur, proti nimž po doručení e-mailu s výzvou k zaplacení a předžalobní výzvy ze strany žalobkyně nic nenamítl, ani úhradu 16 žalobkyní vystavených faktur za období od února 2017 do dubna 2019 žalovaný nesporoval. Trvání smluvního vztahu mezi účastníky do června 2019 potvrdil žalovaný v emailu ze dne [datum], v němž sdělil žalobkyni, že bere na vědomí, že„ spolu dodělají toto pololetí, tedy ještě červen 2019“, v příloze zasílá faktury a výpis z účtu za květen, děkuje za zpracování a své závazky uhradí s tím, že„ nikdy nezůstal nikomu nic dlužen“. Částku [částka] měsíčně, kterou žalobkyně fakturovala žalovanému nepřetržitě od února 2017 do července 2019, lze považovat za účastníky ujednanou odměnu za předmětné služby ve smyslu ustanovení § 2438 zákona č. 89/2012 Sb. a stala se splatnou na základě splatnosti jednotlivých shora uvedených faktur. Žalovaný se ocitl v prodlení s placením jednotlivých faktur, žalobkyni proto ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. náleží zákonný úrok z prodlení ve výši určené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení v uvedené specifikaci (odst. 29 rozsudku). 3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž setrval na námitce nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně a na tvrzení, že byl ve smluvním vztahu s [jméno] [příjmení]. Poukázal na to, že v době kdy se spolu dohodli ohledně poskytnutí předmětné služby, žalobkyně ani neexistovala, s čímž se soudu I. stupně nevypořádal. [jméno] [příjmení] mu tehdy sdělila, že bude fakturovat přes společnost [právnická osoba] a s tím byl srozuměn, protože různé subjekty fakturují způsobem, který jim přijde nevhodnější a často na subjekty od nich rozdílné. Nelze tudíž zaměňovat fakturační místo za subjekt poskytující služby. Žalovaný odmítá, že by vstoupil do smluvního vztahu se žalobkyní a soud I. stupně nepřípustně obrátil důkazní břemeno, takže žalobkyně nemusela existenci smluvního vztahu prokazovat. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Argumentaci žalovaného, s níž se již soud I. stupně vypořádal, označil za účelovou, vedenou snahou vyhnout se plnění a prodlužovat spor. [jméno] [příjmení] poskytuje své služby vedení účetnictví prostřednictvím obchodních společností, dříve prostřednictvím [právnická osoba] a.s., kde byla akcionářkou a členkou dozorčí rady, a od ledna 2017 prostřednictvím vlastní společnosti [právnická osoba] Žalovaný si jakožto advokát musel být vědom toho, že účetní a daňové služby mu v rozhodném období poskytovala žalobkyně, která má na tuto činnost oproti [jméno] [příjmení] živnostenské oprávnění, od ledna 2017 do roku 2019 jí také vystavené faktury za tyto služby řádně hradil. [jméno] [příjmení] s ním komunikovala za žalobkyni jako odpovědná fyzická osoba, neboť je její jedinou společnicí a jednatelkou. 5. Z obsahu odvolání žalovaného se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu I. stupně a jeho právní posouzení koriguje jen potud, že smlouvu sjednanou mezi účastníky ohledně vedení účetnictví a daňového poradenství hodnotí jako smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 o.z., což však nemá na správnost konečného závěru soudu I. stupně žádný vliv. Ve shodě s ním odvolací soud konstatuje, že z učiněných zjištění je nepochybné nejméně konkludentní navázání smluvního vztahu mezi žalovaným a žalobkyní, neboť žalovaný dlouhodobě (od roku 2017) plnění žalobkyně, k němuž jí musel poskytovat součinnosti předáním příslušných dokladů, přijímal a platil za ně na základě její fakturace. Jak žalobkyně případně zmínila, služby účetnictví a daňového poradenství nemohla žalovanému v rozhodném období poskytovat [jméno] [příjmení] jako fyzická osoba, která k tomu oproti žalobkyni, jež má tuto činnost zapsanou jako předmět podnikání v obchodním rejstříku, nedisponuje živnostenským oprávněním. Je logické, že faktická jednání při navázání smluvního vztahu a při plnění smlouvy probíhala mezi žalovaným a uvedenou fyzickou osobu jako jednatelkou a jedinou společnicí žalobkyně. Žalovanému však jakožto specialistovi v oboru práva – advokátu muselo být nejméně na základě vystavených faktur, které bez námitek dlouhodobě přijímal a platil, zřejmé, že mu plnění poskytuje žalobkyně. Jeho úvahy o„ fakturaci na jiného“ postrádají právní rámec a jestliže do podání žaloby nikdy (ani na základě další výzvy k zaplacení a předžalobní upomínky) nevznesl pochybnost o tom, kdo je jeho smluvním partnerem, lze přisvědčit žalobkyni v tvrzení o účelovosti jeho námitky nedostatku její věcně aktivní legitimace. Pro posouzení předmětu sporu, jenž vychází ze tří žalovaným neuhrazených faktury za období duben až červen roku 2019, není podstatné, s kým byl žalovaný v právním vztahu před vznikem žalobkyně v roce 2017, proto se touto otázkou soud I. stupně správně nezabýval. Nepřípadné jsou i úvahy žalovaného o obrácení břemene důkazního ve věci, neboť žalobkyně, jak uzavřel i soud I. stupně, svůj nárok v úplnosti prokázala. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání odvolacího soudu) ve výši po [částka], dané § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální částkou náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty ([částka]).