20 CO 4/2022-358 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalované [částka] a České republice [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu pojistného plnění za škodu, která vznikla na jeho vozidle [anonymizována dvě slova], [registrační značka] 245, při dopravní nehodě dne [datum], zaviněné řidičem vozidla, pojištěného pro případ odpovědnosti z provozu motorového vozidla u žalované. Nárok žalobce založil na odborné kalkulaci předpokládané ceny opravy ve výši [částka] s náklady na její vyhotovení [částka] po odečtení částky [částka], vyplacené mu na předmětnou škodu z jeho havarijního pojištění při odečtení spoluúčasti ve výši [částka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že náhrada škody, spočívající v účelných nákladech na uvedení vozidla do původního stavu, byla žalobci plně uhrazena vyplaceným pojistným plnění z jeho havarijního pojištění. 2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 5 až 18 napadeného rozsudku, uzavřel, dne [datum] v 14:50 došlo k dopravní nehodě v Obci [obec] mezi vozidlem [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení] a vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které řídil žalobce, v té době vlastník vozidla. [jméno] [příjmení] byl dne [datum] uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku, neboť při odbočování vlevo nedal přednost zprava jedoucímu vozidlu žalobce. Podle znaleckého posudku znalce z oboru dopravy Ing. [jméno] [příjmení] se na nehodě podílelo i jednání žalobce, který v obci jel před střetem vozidel rychlostí 63 km/h a za předpokladu jízdy rychlostí 50 km/h mohl pouhým mírným brzděním nikoliv až do zastavení zabránit střetu vozidel. Střetu by zabránil i intenzivnějším bržděním při jeho faktické rychlosti 63 km/h. Znalec stanovil náklady na opravu vozidla žalobce při použití převážně nových originálních dílů a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v Karlovarském kraji v roce 2015 ve výši [částka] bez daně z přidané hodnoty (DPH) a s DPH ve výši [částka] a náklady na opravu vozidla při použití i tzv. dílů kvalitativně rovnocenných (aftermarketových) a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v Karlovarském kraji v roce 2015 ve výši [částka] bez DPH a ve výši [částka] včetně DPH. Znalec s ohledem na stáří vozidla a počet najetých kilometrů uvedl, že hospodárnější je oprava při použití tzv. aftermarketových dílů. K předložené kalkulaci ze strany žalobce znalec uvedl, že vykazuje i díly, které nebyly při zhlédnutí vozidla likvidátorem shledány na výměnu, a že ceny lakování v této kalkulaci jsou nadhodnoceny. Žalobci byla z jeho havarijního pojištění vyplacena na opravu vozidla částka [částka]. Žalobce podniká v oblasti autoopravárenství a k opravě vozidla mělo dojít svépomocí. 3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně dovodil, že účastníci jsou ve věci aktivně a pasivně legitimováni ve smyslu § 3 odst. 1, § 6 odst. 1 a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. S odkazem na §§ [číslo], [číslo] odst. 1, 492 odst. 1 a § 2918 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) konstatoval, že poškozený má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na obnovení funkce poškozené věci a že spoluzaviněním poškozeného se povinnost škůdce nahradit škodu poměrně snižuje. Vyšel poté z průměru znalcem stanovené výše nákladů na opravu vozidla žalobce při použití převážně nových originálních dílů a při použití aftermarketových dílů bez DPH (s odůvodněním, že žalobce je plátcem DPH a mohl si proto o ni sám částku snížit) a stanovil obvyklé náklady na opravu částkou 56 959, [částka]. Dovodil současně, že na vzniku škody měl podíl i žalobce s ohledem na jeho rychlost jízdy v obci vyšší než 50 km/h, jíž porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, který shledal v rozsahu 40% oproti 60% podílu řidiče [jméno] [příjmení] Částku náhrady [částka] 959, [částka] proto ponížil o 40% a dospěl k závěru o nároku žalobce na náhradu škody ve výši [částka], která byla pokryta plněním z jeho havarijního a nárok vůči žalované proto neshledal oprávněným. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst.1 ve spojení s § 151 odst. 3 zák. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) za použití § 1, 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odst. 26 rozsudku. Procesně neúspěšnému žalobci uložil podle § 148 odst. l o.s.ř. povinnost nahradit státu náklady řízení, spočívající v zálohami nekrytém znalečném a svědečném (odstavec 27 rozsudku). 4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že správní orgán jednoznačně shledal vinu na dopravní nehodě na straně pana [příjmení], tímto závěrem byl soud I. stupně ve smyslu § 135 odst. l o.s.ř. vázán, neměl se proto zabývat průběhem nehodového děje a ukládat v tomto směru znalecký úkol. Znalecký posudek má závažné nedostatky, nevychází z objektivních podkladů, zejména policejního spisu, zpochybňuje policejní šetření a jeho závěry k nehodovému ději, které nejsou relevantní, jsou nepřesné a nepřezkoumatelné. Závěr o spoluzavinění žalobce na předmětné nehodě vychází z nezákonně provedeného dokazování a nebyl proveden výslech policistů k odstranění rozporů mezi závěry znalce a policie ani výslech technika pojišťovny k rozsahu poškození. Žalobce dovozoval, že mu vznikla újma snížením hodnoty vozidla v důsledku opravy a soud I. stupně nesprávně posuzoval namísto ceny vozidla před a po opravě cenu opravy, navíc nedůvodné krácenou o DPH, neboť nebylo prokázáno, že by využíval poškozené vozidlo ke své podnikatelské činnosti, nesprávná je i kalkulace ceny opravy za použití neoriginálních náhradních dílů (k tomu žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]). Žalobce dále dovozoval, že nemá nést náklady sporu, který zavinila žalovaná, jelikož nesplnila své povinnosti při šetření pojistné události a se žalobce nekomunikovala. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedla s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]), že pravomocným rozhodnutím správního orgánu o spáchání přestupku určitou osobou je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán jen ohledně zaviněného jednání této osoby. Jestliže se na vzniku škody podílel i další subjekt, vázanost takovým rozhodnutím se při zkoumání podmínek jeho odpovědnosti za škodu neuplatní. Přizvaný znalec vyšel ve svém posudku ze všech dostupných podkladů, jeho posudek nemá žádné vady a jeho závěry jsou náležité odůvodněny. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce se podílel na vzniku dopravní nehody a tedy i na vzniku škody ve své majetkové sféře, což je obvykle u daného typu nehody vyhodnocováno v poměru 50:50. Dále žalovaná reprodukovala závěry znaleckého posudku k průběhu nehodového děje a výši škody s přesvědčením, že soud I. stupně správně vycházel z ceny nákladů opravy bez DPH, jelikož žalobce podniká v oblasti opravy motorových vozidle a je plátcem FPH. 6. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Zástupce žalobce v odvolacím řízení opakovaně krátce před nařízeným jednáním žádal o odročení jednání z důvodu kolizních úkonů advokáta. Jeho žádosti ze dne [datum] bylo vyhověno s odročením jednání na den [datum], další jeho žádosti ze dne [datum] již vyhověno nebylo, neboť předvolání k jednání mu bylo doručeno dříve, než nastala předmětná kolize (vazební zasedání). [příjmení] kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného - nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí (§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 68/97 Odvolací soud proto projednal odvolání žalobce v ústním jednání za účasti žalobce v nepřítomnosti jeho zástupce v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., neshledal je však důvodným. 7. Odvolateli nelze přisvědčit