20 CO 42/2022-345 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části žaloby, jíž se žalobce domáhal na žalované vyklizení a předání pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] včetně budovy bez čp./če., vše v k. ú. [část obce], obec Praha (pozemky) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] a na náhradě nákladů řízení [částka]. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení uvedené částky z titulu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] z porušení smluvní povinnosti z nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované [právnická osoba] [IČO], spočívající v přenechání pronajatých pozemků bez souhlasu žalobce k užívání [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] (původně druhá žalovaná). Žalovaná vznesla v rámci obrany proti nároku námitku započtení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout žalobci platbami žalované za užívání pozemku v období od [datum] do [datum]. 2. Soud I. stupně vyšel ze skutkového stavu, podrobně popsaného v odstavci 9. napadeného rozsudk. Zjistil zejména, že žalobce s původní žalovanou [právnická osoba] uzavřel dne [datum] smlouvu o nájmu pozemků za účelem provozování restaurace na dobu určitou do [datum] s ujednáním, že nájemce není oprávněn zřídit podnájemní vztah či umožnit jakýmkoliv jiným způsobem užívání předmětu nájmu třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu žalobce jako pronajímatele. Pro případ porušení této povinnosti bylo čl. VI. bod 11. smlouvy dohodnuto, že nájemce zaplatí pronajímateli bez zbytečného odkladu za každé jednotlivé porušení smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den trvání protiprávního stavu, minimálně však částku [částka], bez ohledu na zavinění nájemcem. Žalobce opakovaně vyzval původní žalovanou k vyklizení pozemků dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a upomínkou před podáním žaloby ji vyzval k okamžitému zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], dopis byl doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalované dne [datum]. V dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [právnická osoba] jako dlužníkem bylo uvedeno, že„ Dlužník je společností provozující restauraci pod názvem„ [příjmení] [jméno] & [anonymizováno]“ resp.„ [příjmení] [jméno]“ a užívá předmětné Poezmky fakticky a výlučně od [datum] dosud k provozování uvedené restaurace. … Dlužník prohlašuje, že nejméně od [datum] si je vědom skutečnosti, že Dlužník užívá Pozemky, aniž by k takovému užívání Pozemků ze strany Dlužníka dal Věřitel [právnická osoba] s.r.o. či přímo Dlužníkovi souhlas.“ Současně se v ní dlužník zavázal zaplatit žalobci [částka] z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum]. Původní žalovaná v dopise ze dne [datum], adresovaném žalobci, uvedla, že předmět nájmu užívala minimálně od [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] a vyzvala žalobce k vrácení částky [částka] bez uvedení lhůty k úhradě s odůvodněním, že ji žalobci zaplatila z titulu nájemného v době, kdy předmět nájmu neužívala a proto na straně žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení na její úkor. 3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.) a § 1982, § 1987 odst. 1 a § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (o. z.), shledal žalobu důvodnou. Konstatoval, že nájemní smlouva ze dne [datum] výslovně zakazovala původní žalované zřídit podnájemní vztah či umožnit jakýmkoliv jiným způsobem užívání pozemků třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele a k porušení tohoto zákazu ze strany původní žalované nepochybně došlo, jelikož umožnila užívání pozemků třetí osobě, [právnická osoba] [právnická osoba], což vyplývá zejména z obsahu dohody uzavřené dne [datum], který je v souladu s dalšími provedenými důkazy (doklad o konzumaci jídla a nápojů, výpisy z obchodního a živnostenského rejstříku, fotodokumentace). Soud I. stupně neuvěřil obraně žalované, která tvrzení o užívání pozemků prokazovala fakturami o spotřebě médií, neboť sama původní žalovaná v dopise ze dne [datum] uvedla, že předmět nájmu užívala minimálně od [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] Dovodil, že žalobce důvodně původní žalované vyúčtoval smluvní pokutu za porušení uvedené smluvní povinnosti a výši smluvní pokuty [částka] za každý den trvání protiprávního stavu vyčíslil správně za období od [datum] do ukončení smluvního vztahu [datum] ([anonymizováno] dní) částkou [částka] v souladu s § 544 obč. zák. Obranu žalované, spočívající v započtení pohledávky ve výši [částka] (platby [částka] měsíčně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]), k jejíž úhradě byla žalobkyně vyzvána e-mailem doručeným [datum], soud I. stupně neshledal opodstatněnou. Dospěl k závěru, že žalobce se bezdůvodně neobohatil, neboť původní žalovaná odmítala pozemky vyklidit i v době, za které je bezdůvodné obohacení požadováno, a v důsledku jejího jednání je žalobce nemohl pronajmout třetímu subjektu za tržní nájemné. Doplnil, že v době započtení nenastala ani splatnost (domnělé) pohledávky žalované, proto její kompenzační úkon nemohl způsobit zánik kompenzovaných pohledávek, a že tato pohledávka je s ohledem na uvedené jednání žalované rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a procesně úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 15 rozsudku. 4. Proti výroku o věci samé rozsudku v rozsahu částky [částka] a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti závěrům soudu I. stupně ohledně její kompenzační námitky a vytkla mu jejich nedostatečné odůvodnění. Zdůraznila s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. a judikaturu k předchozí právní úpravě v § 563 obč. zák., že výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalobci doručena dne [datum], kompenzační námitku vznesla na jednání soudu dne [datum] a zopakovala ji v závěrečném návrhu ze dne [datum]. Splatnost její pohledávky tak nastala dnem následujícím po dni, kdy byl žalobce vyzván k plnění. Závěr o nesplatnosti pohledávky žalované soud I. stupně nevysvětlil a z odůvodnění jeho rozhodnutí ani neplyne důkaz o tom, že původní žalovaná odmítala v době vzniku bezdůvodného obohacení žalobce předmět nájmu vyklidit. Žalovaná zdůraznila, že podle žaloby předmět nájmu v rozporu s nájemní smlouvou užívala od roku [rok] [právnická osoba] [právnická osoba] a proto nelze tvrdit, že původní žalovaná znemožnila užívání předmětu nájmu dalšímu subjektu. Tato společnost se dohodou o uznání dluhu žalobci zavázala doplatit tržní nájemné za tutéž dobu, za kterou si ponechal platby žalované, a žalobce sám zmínil, že od [datum] se stala řádným nájemcem. Tyto skutečnosti soud I. stupně nezohlednil a jelikož účastníky nevyzval k doplnění skutkových tvrzení či důkazů, žalovaná se důvodně domnívala, že jí uplatněný nárok kompenzační námitkou je nesporný. Nárok žalované neodporuje dobrým mravům, naopak je rozporné s dobrými mravy jednání žalobce, který se i po uplynutí sjednané doby nájmu choval k původní žalované jako k řádnému nájemci, přijímal její plnění až do roku [rok], byť nájemní vztah skončil [datum], a ta proto byla v dobré víře, že došlo k prodloužení nájmu, avšak následně byla v rozporu se všemi obchodními zvyklostmi vyzvána k vyklizení pozemků. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok o věci samé ohledně částky [částka] změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. 5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalované umožnila v rozporu s nájemní smlouvou užívání pozemků třetí osobě, které přeúčtovávala spotřebu energií a dalších služeb. Údajná pohledávka žalované z titulu bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož má dlužník splnit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a tuto lhůtu nelze vykládat podle dřívějšího ustanovení § 563 obč. zák. Právní teorií i praxí je tato lhůta vykládána tak, že v případě peněžitých plnění běžné hodnoty činí maximálně 7 až 10 dnů od doručení výzvy. V tomto případě byla výzva k vydání bezdůvodného obohacení žalobci doručena [datum] v odpoledních, resp. večerních hodinách a jedinou kompenzační námitku žalovaná učinila při jednání soudu dne [datum]. Pohledávka žalované tak nebyla v době zápočtu splatná a jednostranné započtení nesplatné aktivně započítávané pohledávky není ze zákona možné (§ 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z.). Žalobce má mimo to za to, že zápočet je neurčitý, neboť není zřejmé, jaká část pasivně započítávané pohledávky byla k započtení použita. Správný je i závěr soudu I. stupně o tom, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalobce v jeho důsledku nemohl předmět nájmu předat jinému zájemci - společnosti [právnická osoba], s níž měl uzavřenou nájemní smlouvu, obsahující ujednání o mnoh