20 CO 59/2022-343 — Městský soud v Praze

1) Napadeným rozsudkem soud I. stupně„ zamítl žalobu“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se v rámci řízení o věci, vyloučené k samostatnému projednání z řízení, vedeného u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka], po omezení žaloby domáhala na žalovaném zaplacení [částka]. Nárok uplatnila z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech, vynaložených žalobkyní ve výši [částka] na úpravu jejího pozemku (parcelní [číslo] v katastrálním území [anonymizováno], okres [okres]), který měl být poničen žalovaným (konkrétně vykácením stromů a navezením odpadu) a v náhradě ve výši [částka] za žalovaným zničené oplocení pozemku a z titulu náhrady za„ psychickou újmu“ ve výši [částka]. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že na pozemku žalobkyně žádné stromy nekácel, otázka oplocení byla vyřešena v řízení, vedeném mezi účastníky u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp.zn. [spisová značka], a případný nárok žalobkyně je promlčen. 2) Soud I. stupně žalobu zamítl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl na základě odvolání žalobkyně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v rozsahu [částka] nároku za zničené oplocení potvrzen a v rozsahu [částka] byl zrušen s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s výhradou, že o části žalobního nároku na náhradu škody rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, zejména co do časového určení vzniku škody pro řádné posouzení námitky promlčení, s nedostatečným poučením žalobkyně o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu § 118 odst. l a 3 o.s.ř, a nárok žalobkyně vymezený jako„ náhrada za psychickou újmu“ není dosud dostatečně určitě odůvodněn tak, aby jej bylo možné právně kvalifikovat, je tudíž ohledně něho namístě postup podle § 43 odst. 2 o.s.ř. 3) Žalobkyně následně k výzvě soudu I. stupně vymezila nárok na zaplacení [částka] tak, že se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 2951 o.z. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 13 až 18, 22 a 26 až 45 napadeného rozsudku, uzavřel, že žalobkyně uplatněný nárok neprokázala. Prohlášení“ svědkyně“ [příjmení] ze dne [datum] o tom, že rodina žalovaného vykácela na pozemku žalované ovocný sad, shledal nedostatečně určitým a ve vztahu k její výpovědi ve sporu stejných účastníků u Okresního soudu v Pelhřimově dne [datum], v níž takovou skutečnost nezmínila, nevěrohodným. Poukázal na to, že podle tvrzení žalobkyně mělo ke kácení stromů dojít v roce [rok], což zjistila počátkem roku [rok], na fotografiích s datem [datum], předložených žalovaným, jsou však vzrostlé stromy a pozemek nejeví známky postižení negativním zásahem. Poukázal též na to, že podle vlastního prohlášení žalobkyně nechala odstranit kořeny stromů v roce [rok] rodinou [příjmení], který za to zaplatila [částka], svůj nárok však odvíjí z faktur za zemní práce, provedené v roce [rok] více než [anonymizováno] let po údajném zásahu žalovaného. Ohledně nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu soud I. stupně uzavřel, že případné (neprokázané) jednání žalovaného nebylo výlučnou příčinou zhoršení psychického stavu žalobkyně (deprese). S tímto odůvodněním žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. l zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) s odůvodněném, že žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal. 4) Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zopakovala, že požadovaná částka [částka], zaplacená jí na základě faktur z roku [rok], odpovídá nákladům, jež musela vynaložit na uvedení povrchu pozemku, poškozeného protiprávní činnosti žalovaného, do původního stavu. Vykácení stromů žalovaným prokazuje prohlášení paní [příjmení], s jejímž hodnocením soudem I. stupně žalobkyně nesouhlasí. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] žalobkyně prokázala lékařskou zprávou, v níž je uvedeno, že [anonymizováno 12 slov] [role v řízení]. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že k žádnému protiprávnímu jednání z jeho strany nedošlo, na pozemku žalované nic nezdevastoval ani neponičil. Tvrzení paní [příjmení] jsou neobjektivní a účelová, učiněná v dohodě se žalobkyní, která jí v loňském roce část dotyčného pozemku prodala či darovala. 5) Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., a odvolání opodstatněným neshledal. Žalobkyně svůj nárok staví na písemném prohlášení„ paní [příjmení]“ ze dne [datum], v němž je uvedeno, že„ rodina pana [příjmení] vykácela paní [příjmení] krásný sad, aby si udělala skládku stavebního odpadu a postavila si tam kurník“. Tuto osobu se nepodařilo v řízení vyslechnout (sama žalobkyně o její výslech neměla nadále zájem), nebyla proto postaveno najisto pravost ani pravdivost uvedeného prohlášení, ohledně jehož neurčitost co do konkrétní osoby škůdce lze soudu I. stupně přisvědčit, zcela neurčité je toto„ prohlášení“ i co do časového určení konání„ rodiny pana [příjmení]“. Obdobně neprůkazná je i dříve v řízení v kopii předložená emailová zpráva z [datum], podle níž měl pan [příjmení] se synem zničit na pozemku paní [příjmení] ovocný sad, s podpisem B. [příjmení]. Žalobkyně sama datovala vědomost o poničení porostu svého pozemku počátkem roku 2008, v dopise ze dne [datum], na nějž reagoval žalovaný soudem I. stupně citovaným dopisem ze dne [datum], však takovou skutečnost (natolik zásadní, že jí měla způsobit psychikou újmu) žalovanému nevytkla, zmiňovala pouze neoprávněnou stavbu kurníku a složení dřeva (k povinnosti k jejichž odklizení se žalovaný v dopise ze dne [datum] přihlásil). Žalobkyně dále tvrdila s doložením útržku složenky, datovaného [datum], že v tomto roce zaplatila [částka] [jméno] [příjmení] za úpravu pozemku, jež měla spočívat v odstranění kořenů, kurníku, hnoje, sutě ze staveb a nevezení zeminy a na žalovaným dokládaných fotografií s datem [datum] je vidět neudržovaný pozemek se vzrostlými stromy, zčásti zanesený náletovým porostem. Na základě uvedeného nelze mít za prokázané, že náklad, který žalobkyně vynaložila na zemní práce v roce [rok] (podle faktur FV 45/ [rok] ze dne [datum] [právnická osoba] stavební a obchodní společnost, s. r. o. na částku [částka], [číslo] ev. [číslo] [rok] ze dne [datum] [právnická osoba], s. r. o. na částku [částka] a [číslo] ev. [číslo] [rok] stejné společnosti na částku [částka]), měl přímou příčinnou souvislost s (jakoukoliv) činností žalovaného na pozemku žalobkyně, aniž by byl prokázán samotný rozsah a čas této činnosti. Odvolací soud proto konstatuje, že žalobkyně neunesla ohledně způsobení dotyčné škody žalovaným své důkazní břemeno, o čemž byla soudem I. stupně podle § 118a odst. 3 o.s.ř. v rámci ústního jednání, konaného dne [datum], poučena. Nebylo-li v řízení prokázáno, že žalovaný porušením své právní povinnosti způsobil žalobkyni škodu, nemůže být ve smyslu § 2971 o.z. důvodný ani její nárok na náhradu nemajetkové újmy, sám o sobě koncipovaný jako nárok výjimečný, odůvodněný zvláštními okolnostmi. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., jelikož žalovanému v této fázi řízení náklady nevznikly.