21 CO 128/2022-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované (výrok II.) i státu (výrok III.). 2. Mezi účastníky nebylo sporným, že dne [datum] došlo na křižovatce ulic [anonymizováno] a [ulice] ve [obec] k dopravní nehodě, kterou zavinil [jméno] [příjmení], [datum narození], s vozidlem tov. zn. Škoda Superb, [registrační značka], tím, že při vyjíždění z vedlejší pozemní komunikace ([ulice]) na hlavní silnici ([ulice]) nedal přednost [anonymizováno] [značka automobilu] [anonymizováno] - [anonymizováno], [registrační značka] řízenému žalobcem, který do křižovatky přijížděl po hlavní silnici zleva. V důsledku toho žalobce narazil se svým motocyklem do přední části vozidla Škoda Superb a utrpěl újmu na zdraví i majetku. Trestní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo Okresním soudem v Trutnově podmíněno zastaveno. Žalovaná, u níž měl [jméno] [příjmení] sjednáno pojištění odpovědnosti v rozsahu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, stanovila obecnou cenu [anonymizováno] částkou [částka], hodnotu zbytků [částka], žalobci však nevyplatila rozdíl ve výši [částka], nýbrž [částka], a to s odůvodněním, že žalobce se ze 30 % podílel na zavinění dopravní nehody. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil, a domáhá se proto doplacení náhrady škody za poškozený motocykl ve výši [částka]. Sporná mezi účastníky tak byla toliko míra účasti žalobce na dopravní nehodě. 3. Soud prvního stupně ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [jméno] a z jeho posudku [číslo] mimo jiné zjistil, že řidič [příjmení] při vyjíždění z vedlejší komunikace nesledoval provoz z levé strany, spolehl se na pokyn [anonymizováno] vozidla na hlavní komunikaci po jeho levé ruce, který zastavil před křižovatkou a mu ukázal, že může jet. V okamžiku, kdy mohl spatřit motocykl, měl zastavit a upustit od započatého odbočování. Vzhledem k rychlosti jeho vozidla ([číslo] km/hodinu) by zastavil ještě před koridorem střetu. Žalobce, který v té době předjížděl kolonu vozidel stojící před křižovatkou, nepřizpůsobil rychlost jízdy podmínkám v místě nehody, zejména tomu, že přijížděl k přechodu pro chodce, kde nemohl přes stojící vozidla vidět, zda nějaký chodec nebude přecházet vozovku. 4. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně dovodil, že míra spoluúčasti žalobce na dopravní nehodě, jak ji stanovila žalovaná, je správná. Měl za to, že žalobce porušil § 17 odst. 5, písm. b), c) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle něhož řidič nesmí předjíždět, jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí [anonymizováno] nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích, na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi. Porušením těchto povinností omezil možnost [anonymizováno] přijíždějícího z vedlejší silnice v tom, aby mu dal přednost. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že nezohlednil závěry Okresního soudu v Trutnově, namítal, že jeho podíl na vzniku škody je minimální a že soud prvního stupně nesprávně posoudil závěry znalce. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 6. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a na která v podrobnostech odkazuje. Právní posouzení, k němuž dospěl soud prvního stupně, však odvolací soud za správné nepovažuje. 9. Nelze souhlasit s žalobcem, že soud prvního stupně měl vycházet ze závěrů Okresního soudu v Trutnově, který rozhodoval o zastavení [anonymizována tři slova] [příjmení]. 10. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova], přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 11. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud je vázán toliko rozhodnutím, že byl spáchán [anonymizována dvě slova], jinými slovy je vázán výrokem odsuzujícího rozsudku, nikoliv však jeho odůvodněním (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR„ Ze zprávy o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jímž předcházelo adhezní řízení“, sp. zn. Cpj 35, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Usnesením o zastavení [anonymizována dvě slova] soud vázán není, a soudu prvního stupně proto nic nebránilo v tom, aby posoudil míru účasti žalobce na dopravní nehodě. 12. Soud prvního stupně pak správně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 431 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, o střetu provozů, z jejíž závěrů lze nepochybně vycházet i po změně právní úpravy při výkladu ustanovení § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); nesprávně však tuto judikaturu aplikoval. 13. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody. 14. Podle zmíněné judikatury je okruh okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozů dopravních prostředků širší než jen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání řidičů dopravních prostředků, i když porušení pravidel silničního provozu má zpravidla velmi významný podíl na vzniku kolize. Odpovědnost za střet vozidel a případné další následky jsou zásadně na řidiči, jenž přijel do křižovatky po vedlejší silnici a nedal přednost řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně překračující maximální povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případnou kolizi. Způsob jízdy vozidla jedoucího po hlavní komunikaci lze za podstatnou příčinu nehody považovat v případě, že svou povahou (nebezpečností) je srovnatelný či významnější než nedání přednosti v jízdě, např. jestliže řidič přijíždějící po hlavní silnici výrazně překročí povolenou či přiměřenou rychlost nebo že i jiným způsobem jízdy (např. nevhodnou jízdní dráhou) ztíží či zcela znemožní řidiči na vedlejší komunikaci, aby dostál své povinnosti dát mu přednost v jízdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – trestní část). Obdobně v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dovodil, že za takový střet je zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, protože na jeho povinnosti dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici nic nemění ani okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici pak může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, ledaže toto překročení je natolik extrémní, že znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost (z novějších rozhodnutí je tato judikatura shrnuta např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či v jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 15. V projednávané věci považuje odvolací soud za podstatné zjištění, že - řidič [příjmení], který vyjížděl z vedlejší komunikace, se při vjezdu na hlavní komunikaci podíval toliko na pravou stranu a nesledoval provoz z levé strany, protože se spolehl na to, že řidič vozidla na hlavní silnici zastavil a naznačil mu, že může jet a že on bude stát; - pokud by řidič [příjmení] provoz z levé strany sledoval, v okamžiku, kdy mohl spatřit přijíždějící motocykl, mohl zastavit a upustit od dalšího odbočování; - žalobce jel rychlostí 42 až 48 km/h. 16. Jelikož žalobce byl na hlavní komunikaci, nebyl omezen zákazem předjíždění před křižovatkou (srov. § 17 odst. 5 písm. f/ bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů /zákon o silničním provozu/ ve znění účinném k datu dopravní nehody), a nepřekročil nejvyšší povolenou rychlost v obci 50 km/h. I kdyby jeho rychlos