21 CO 175/2021-600 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. [rok] v k.ú. [část obce] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou ze žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného převést na ně jimi vybrané náhradní pozemky podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě a že jim vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu rozhodnutím [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] za nevydaný pozemek dle pozemkové knihy č. parc. [anonymizováno] v k.ú. [část obce], o celkové výměře [anonymizována dvě slova] m². Žalobci a) náleží 1/3 restitučního nároku, žalobkyni b) [anonymizováno] restitučního nároku. 3. Z hlediska skutkového stavu vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že restituční nárok žalobců podle zákona o půdě byl právní předchůdkyni žalobců uplatněn v roce [rok] a [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] o něm rozhodl dne [datum]. Hodnota původního nevydaného pozemku podle žalovaného činila [částka] (oceněný v roce [rok]). Nevydaný pozemek byl oceněn jako pozemek stavební, bez zohlednění administrativního přičlenění k [anonymizováno] [obec]. Žalobci se následně domáhali změny ocenění původního nevydaného pozemku se zohledněním jeho administrativního začlenění ke dni účinnosti zákona o půdě do území [anonymizováno] [obec], což žalovaný dlouhodobě odmítal. Podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [rok], ve spojení s jeho doplňujícím vyjádřením, a znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne [datum], [číslo] činila hodnota původního nevydaného pozemku oceněného jako stavebního, avšak s jeho administrativním začleněním do území [anonymizováno] [obec] ke dni účinnosti zákona o půdě [částka]. Restituční nárok žalobců tak činil celkem [částka], pro každého z nich ve výši jedné poloviny. Vzal za nesporné, že podle evidence žalovaného činí dosud neuspokojená výše restitučního nároku žalobců nejméně částku [částka]. Předmětné náhradní pozemky, jejichž hodnota [částka] a [částka] byla zjištěna znaleckými posudky Ing. [příjmení], se nacházejí ve vlastnictví České republiky a správě [anonymizována tři slova] a žalovaný tyto náhradní pozemky, jejichž převod není omezen, nenabídl ve veřejné nabídce k převodu oprávněným osobám. Jejich vydání nebránila žádná zákonná překážka. 4. Soud prvního stupně při právním posouzení věci vycházel z jím citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu a dospěl k závěru, že ze strany žalovaného se v souvislosti s uspokojením restitučních nároků žalobců, resp. jejich právních předchůdců, jednalo o postup liknavý a svévolný ve smyslu platné soudní judikatury. Zdůraznil, že restituční nároky žalobců nejsou dlouhodobě uspokojeny, což je důsledkem nečinnosti a dlouhodobého odmítání žalovaného v souvislosti s řádným oceněním restitučního nároku, který byl původně ze strany žalovaného oceněn částkou [částka] jako zemědělský pozemek, následně v roce [rok] částkou [částka], a k jeho přecenění z iniciativy žalobců na základě jím předložených znaleckých posudků došlo až [datum]. Poté s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které se týkalo totožného restitučního nároku, a závěry z něho plynoucí, dovodil, že následkem liknavého a svévolného postupu žalovaného nelze po žalobcích spravedlivě požadovat jejich další účast na veřejných nabídkách. V důsledku jednání žalovaného v souvislosti s oceněním restitučního nároku, se žalovaný dostal do mnohaletého prodlení, když restituční nároky původních oprávněných osob byly deklarovány již rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrát [anonymizováno] [obec] v [anonymizováno] [rok]. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobci jako oprávněné osoby mohli uplatnit nárok na vydání konkrétního vhodného pozemku žalobou u soudu, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky či účasti žalobce ve veřejných nabídkách žalovaného. Žalobci označené náhradní pozemky shledal jako převoditelné s tím, že jejich hodnota nepřevyšuje jejich restituční nárok, který po zohlednění srážky 7 % v důsledku absence veřejné kanalizace, činil celkem [částka]. 5. Z důvodů výše popsaných žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu výše označených pozemků podle § 11a zákona o půdě. 6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšným žalobcům právo na jejich náhradu sestávající z náhrady nákladů jejich právního zastoupení. Při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ a vycházel z tarifní hodnoty [částka], představující cenu převáděných náhradních pozemků (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení za 16 úkonů právní služby při zohlednění, že se jednalo o zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) spolu s paušální náhradou hotových výdajů přináležející k těmto úkonům právní služby a s náhradou 21 % DPH z odměny advokáta a jeho náhrad. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Na základě přehledu soudních řízení mezi účastníky zdůraznil, že restituční nárok žalobce a) byl uspokojen pravomocně ve výši [částka] a u žalobkyně b) ve výši [částka] s tím, že restituční nárok žalobců by v případě aplikace srážky za stavební nestrostlost a za nepříznivou docházkovou vzdálenost ve vztahu k I. stupně základní školy a národnímu výboru činil částku [částka] pro každého z žalobců. Odmítl v této souvislosti závěr soudu prvního stupně o tom, že by mezi účastníky bylo nesporné, že dosud neuspokojená výše restitučního nároku žalobců činí nejméně částku [částka]. Tato skutečnost nebyla v průběhu řízení učiněna nespornou. 8. Namítl tak především nesprávné posouzení výše restitučního nároku žalobců. Uvedl, že přecenění restitučního nároku žalobců provedl výlučně v návaznosti na vydání pravomocných soudních rozhodnutí v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka], byť má za to, že by pro spravedlivé ocenění nevydaného pozemku měly být uplatněny srážky ve smyslu přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, jejíž význam shledal z hlediska zachování ekvivalence restitučních nároků žalobců. Skutkové předpoklady pro aplikaci těchto srážek byly naplněny. 9. Za nespornou považoval skutečnost, že nevydaný pozemek měl ke dni jeho odnětí právním předchůdcům žalobců stavební charakter a že základní sazbou jeho ocenění byla částka [částka] za m2. 10. Vytkl soudu prvního stupně, že na řešení otázky důvodnosti aplikace jednotlivých srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky naprosto rezignoval. V souvislosti se srážkou za stavební nestrostlost pozemku soud prvního stupně poukázal pouze na pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v nichž však tato otázka nebyla pro soudy v této věci. Navíc podle žalovaného soud prvního stupně problematiku jednotlivých srážek dohromady směšoval. Nečinil rozdíly mezi tím, zda se zabývá srážkou za stavební nestrostlost pozemku či srážkou za nepříznivou docházkovou vzdálenost. Žalovaný přitom k prokázání svých tvrzení, že předmětný pozemek s územím Hlavního města Prahy v době jeho odnětí státem jednotný stavební intravilán netvořil a že tak byly splněny podmínky pro aplikaci srážky za stavební nestrostlost pozemku k [anonymizováno] [obec] ve výši 60 %. Zdůraznil přitom, že otázka výše restitučního nároku určená soudem v rámci řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného není otázkou, která by byla pro ostatní soudy rozhodující a závaznou. Setrval na závěrech vyplývajících ze znaleckých posudků Ing. [příjmení]. Naopak výhrady měl k oběma znaleckým posudkům, které byly předloženy žalobci s tím, že bylo na soudu prvního stupně, aby rozhodl, podle jaké metody je třeba aplikovatelnost srážky za stavební nestrostlost pozemku posoudit. Aplikovatelnosti srážky za nepříznivou docházkovou vzdálenost, která je jedním z důležitých kritérií, jež má vliv na konečnou cenu pozemku, se soud prvního stupně nijak nezabýval, pouze učinil závěr o tom, že výše restitučního nároku žalobců odpovídá ocenění podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení], z čehož lze dovodit, že tuto srážku při ocenění vydaného pozemku neaplikoval. 11. Nesouhlasil rovněž s posou